Trnkův mlýn

Adolf Procházka (1848–1916) v roce 1884 zakoupil dům v Humpolci a v letech 1884–1887 při něm vybudoval mechanickou tkalcovnu a přádelnu česané příze, poháněnou parním strojem (dnes čp. 97). Od roku 1900 podnik vedl syn František Procházka (1886–1936), který roku 1914 přikoupil další tovární budovu, severněji v ulici Na Závodí. Starší stavbu apretury Kajetána Příborského roku 1883 po požáru obnovil a v roce 1887 dostavěl budoucí humpolecký starosta Adolf Wurm (1859–1934), pronajímal ji jako soukenickou dílnu. František Procházka její vedení předal bratru Jaroslavovi a ten ji přeměnil na sušárnu brambor, která měla během války jistý odbyt. V březnu 1918 prodali Procházkovi obě továrny Karlu Trnkovi (1855–1936), který budovu Na Závodí roku 1922 upravil na moderní mlýn, doplněný ještě lihovarem, a v jeho blízkosti vystavěl také parní pilu čp. 160. Textilní výrobu v Kamarytově ulici, se syny Gustavem a Miroslavem a zetěm Josefem Drapelou, výrazně rozšířili o šedový sál tkalcovny s připojenou patrovou budovou čp. 157. Roku 1922 pro ně humpolecká firma Josefa Dubína postavila také novou kotelnu, strojovnu 150 HP a apreturu, k roku 1929 tak měli k dispozici 2 230 vřeten a 25 mechanických stavů. Kromě stejnokrových suken vyráběli také náročnější oblekové a kabátové látky. Výroba byla úředně zastavena v roce 1942. Gustav a Miroslav Trnkové ji po konci války obnovili, továrna jim však byla k začátku roku 1948 znárodněna a po roce přešla pod n. p. Sukno jako závod 05, pracovala jako přádelna do roku 1989. V restitučním řízení zanedbané budovy získali potomci původních majitelů, původní Procházkovu továrnu čp. 97 a vilu rodiny Trnků čp. 631 si ponechala jejich rodinná společnost a provizorně ji opravila. V Letech 1995–1998 nový vlastník provedl nutné stavební úpravy a částečnou rekonstrukci. Od roku 2002 byl areál po čtyři roky pronajímán, poté až do roku 2009 zůstal prázdný. V letech 2009–2010 prošel nízkonákladovou opravou s důrazem na propojení nedalekého parku Stromovka s vnitroblokem továrny podle projektu humpoleckého architekta Luďka Rýznera, vytvořeného ve spolupráci s architektkou Marcelou Susedíkovou. Celková užitná plocha 1 073 m2 je funkčně rozdělena po podlažích: přízemí pro komerční využití, patro pro kanceláře nebo lehkou výrobu a půda pro loftové bydlení. Cílem bylo s novou funkcí jednoduchými a finančně nenáročnými zásahy rehabilitovat architekturu budov, poznamenaných přístavky a zanedbáním během provozu po znárodnění. Napomohlo tomu barevné sjednocení, ale i použití zkorodovaných plechů jako určující architektonický motiv, a dominující role komína ve struktuře seskupených objektů. Na jaro 2018 plánováno otevření kulturního centra 8smička.