Živnostenské právo. - Řízení správní. - Řízení před nss- em: * V řízení o opovědi živnosti mlynářské není živnostenské společenstvo legitimováno uplatňovati námitku, že k provozu živnosti mlynářské je zapotřebí svolení ministerstva obchodu podle opatření Stálého výboru N. S. č. 258/1938 Sb.
(Nález ze 16. listopadu 1940, č. 2211/39-3.)
Věc: Společenstvo mlynářů polit. okresu boskovického v Černé Hoře (Dr Jaroslav Jurka, advokát v Brně) proti rozh. zem. úřadu v Brně bz 2. června 1939 o svolení ke zřízení mlýna (za zúč. str. Dr Pavel Krippner, advokát v Brně).
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Výměrem z 30. března 1939 vzal okr. úřad v Boskovicích podle § 2 vl. nař. č. 265/1938 Sb. na vědomí opověď mlynářské živnosti veř. obch. společnosti »Mlýn na Zemance, Kopecký a Svoboda« se stanovištěm v P. s podmínkou, že 1. originál neb ověřený opis živn. listu bude vyvěšen veřejně v místnostech určených pro styk s obecenstvem (zákazníky) a na místě snadno přístupném, a 2., že společnost předloží ověřený opis společenské smlouvy. Současně dal okr. úřad v Boskovicích ve smyslu § 3 cit. vl. nař. svolení k ustanovení Jana K. náměstkem živnosti.
Zem. úřad v Brně rozhodnutím z 2. června 1939 zamítl odvolání, podané stěžujícím si společenstvem proti uvedenému výměru okr. úřadu v Boskovicích, a rozhodl, že opověděný mlýn nepodléhá schválení min. obchodu podle opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb. - -
Rozhoduje o stížnosti, musil nss nejprve zkoumati z úřední moci, zdali a pokud je stěžující si společenstvo k této stížnosti legitimováno.
Aby mohla býti dána odpověď na tuto otázku, sluší zkoumati, zdali a pokud v řízení, které bylo zakončeno vydáním nař. rozhodnutí, příslušelo stěžujícímu si společenstvu postavení procesní strany.
Podkladem správního řízení, které bylo ukončeno nař. rozhodnutím; bylo podání ze 6. února 1939, v němž nově utvořená firma »Mlýn na Zemance, Kopecký a Svoboda« v P. žádala, aby jí byl vydán živnostenský list k provozování mlynářství na mlýně »Na Zemance« v P. (s tím, že zodpovědným bude Jan K., mlynář tamže).
Žal. úřad, konstatovav v nař. rozhodnutí, že mlýn, o který jde, v r. 1936 vyhořel, že jej v říjnu 1937 koupil Hubert S. a dokončil vybudování mlýna (stavbu a strojní zařízení), že povolení k této stavbě bylo Hubertu S. sděleno výměrem okr. úřadu ze 14. dubna 1938, a že nyní mlýn je znovuzřízen a vyhovuje všem příslušným předpisům, vyslovil nař. rozhodnutím ... v pořadí správních stolic, že béře na vědomi opověď mlynářské živnosti veř. obch. společnosti »Mlýn na Zemance, Kopecký a Svoboda« se stanovištěm v P., dále že tento mlýn nepodléhá schválení min. obchodu podle opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb., a žę proti jeho připuštění a provozu není námitek ani s hlediska vlád. nař. č. 265/1938 Sb. Obsahuje tedy nař. rozhodnutí jednak výrok o opovědi mlynářské živnosti podle předpisů živnost. řádu, jednak výrok o připuštěni a provozu tohoto mlýna s hledisek opatření Stálého výboru z 27. října 1938 č. 258 Sb., a vlád. nař. ze 4. listopadu 1938 č. 265 Sb.
Opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb. o zřizování mlýnů a rozšiřováni jejich výrobní schopnosti stanoví v § 2, že svolení podle tohoto opatření je zapotřebí, má-li býti
a) zřízen mlýn nový, pokud se stavbou úředně řádně povolenou nebylo započato dnem 15. října 1938,
b) přeměněno výrobiště zařízené na drcení plodin uvedených v § 1 ke krmným účelům na mlýn ke zpracování těchto plodin k účelům lidské výživy,
c) rozšířena výrobní schopnost mlýna, kterou měl v den, kdy toto opatření nabylo účinnosti,
d) používáno mlýna, jemuž do 31. července 1937 nebylo ověřeno základní množství obchodního a námezdního mletí podle vl. nař. č. 168/1935 Sb. Kromě toho omezilo citované opatření pravomoc živn. úřadu schvalovati mlýny podle předpisů III. hlavy živn. řádu, nařídivši v § 4, že živn. úřad může zavésti řízení a uděliti schválení podle III. hlavy živn. řádu jen tehdy, bylo-li již dáno svolení podle tohoto opatření.
Svoleni ve smyslu §§ 2 a 4 tohoto opatření uděluje min. obchodu v dohodě s min. zemědělství. Jde-li o případ, který nespadá pod ustanovení tohoto předpisu, není živn. úřad při opovědi živnosti mlynářské vázán hledisky vytčenými ve zmíněném opatření č. 258/1938 Sb. a také o živnostensko-právním schválení mlýna i za platnosti opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb. (předpokládajíc, že jde o provozovnu rozloženou v jednom polit. okresu), rozhoduje podle § 141 živn. řádu jako dosud v I. stolici zcela samostatně okr. úřad a v II. stolici zem. úřad, jehož rozhodnutí má podle článku 8, odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb. konečnou platnost. Na takováto rozhodnutí živn. úřadu nepřísluší živn. společenstvu vůbec žádný vliv, a to ani podle předpisů živn. řádu, jak je zřejmo z ustanovení § 29 odst. 1 a § 34 živn. řádu, jakož i z ustanovení § 116 a) téhož zákona, (o průkaz způsobilosti ve smyslu § 14 f) živn. ř. ve spojení se zák. č. 99/1929 Sb. a § 116 a), č. 1 živn. ř. v daném případě vůbec nešlo), ani podle předpisů opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb., ani podle vlád. nař. č. 363/1938 Sb., kterým bylo toto opatření provedeno. V § 12 tohoto vlád. nařízení se společenstvům mlynářů ukládá, aby spolupůsobila při provádění tohoto nařízení, na svolení podle § 2 opatření Stálého výboru výboru nebo na udělení konsensu pro mlýn, k jehož provozu takového svolení není třeba, nemá však společenstvo mlynářů vůbec žádného vlivu ani podle tohoto vládního nařízení. Podle toho nemá živn. společenstvo v naznačených směrech postavení procesní strany ani za platnosti opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb.
Na tomto právním stavu byla provedena změna vládním nař. č. 265/1938 Sb. o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání. Podle § 2, odst. 1 tohoto vlád. nař. »příslušný úřad (orgán) vezme na vědomí opovědi živností, .... i když jsou splněny ostatní náležitosti, jen má-li zato, že proti tomu není námitek s hlediska mimořádných hospodářských poměrů, způsobených stavem branné pohotovosti státu neb obsazením některých území státu cizí mocí, nebo vůbec z důvodů veřejného zájmu«. Úřad (orgán) může své rozhodnutí vázati podmínkami. »Stejné řízení je podle následujícího odstavce zavésti také o žádostech za schválení provozoven nových, rozšíření provozoven již stávajících nebo za schválení takových, v nichž nebylo s provozem započato, nebo v nichž započaté provozování bylo přetrženo.« V 3. odstavci téhož paragrafu se nařizuje, aby rozhodnutí bylo doručeno žadateli, a »jde-li o živnost podle živnostenského práva, i příslušnému živn. společenstvu (obchodnímu gremiu) .... «; ve 4. odstavci se pak stanoví, že »proti rozhodnutí úřadu (orgánu) přísluší žadateli právo podati do 15 dnů odvolání« a že »totéž právo mají i korporace v odst. 3 uvedené ... «. Konečně je poukázati na ustanovení § 5, odst. 1, podle něhož »před svým rozhodnutím podle §§ 2 až 4 může úřad (orgán) vyslechnouti zúčastněné zájmové korporace a organisace«, a na ustanovení § 6, ve kterém se stanoví, že »živnostenské listy, koncese nebo povolení a schválení, vydané bez šetření náležitostí předepsaných tímto nařízením, jsou neplatné«, a nařizuje se, aby byly odňaty.
Tato zákonná ustanovení, doplňujíce živnostensko-právní předpisy, také pokud jde o nastupování mlynářské živnosti, jež byla zákonem č. 99/1929 Sb. prohlášena za řemeslnou s obmezeními vytčenými v § 1, odst. 5 živn. řádu, která v tomto případě nepadají na váhu, jakož i o schválení mlýna, ukládají živn. úřadu, povolanému k přijetí opovědi této živnosti a propůjčení živnostensko-právního konsensu provozovny, aby, dojde-li k závěru, že jsou splněny podmínky předepsané živnostensko-právními předpisy k vydání živnostenského listu a udělení konsensu, ještě zkoumal, není-li proti jeho vydání a udělení konsensu námitek z výše uvedených ohledů veřejných, a aby vzal opověď na vědomí a udělil živnostensko-právní schválení provozovny jen tenkráte, když také v těchto směrech neshledal námitek. I když příslušné živn. společenstvo - jak plyne z citovaného § 6 vlád. nař. č. 265/1938 Sb. - před vydáním příslušného rozhodnutí nemusí býti úřadem výslechnuto, nelze mu v tomto řízení upříti postavení procesní strany, kdyžtě se v § 2, odst. 3 ukládá rozhodujícímu úřadu, aby rozhodnutí doručil také příslušnému živn. společenstvu, a v následujícím odstavci téhož paragrafu se tomuto společenstvu přiznává právo podati proti tomuto rozhodnutí odvolání; je proto také legitimováno podati na příslušné rozhodnutí zem. úřadu stížnost k nss-u. Pro přípustnost námitek, jež v této stížnosti lze vznésti, budou rozhodovati jednak předpisy vlád. nař. č. 265/1938 Sb., jednak předpisy zákona o nss-ě č. 164/1937 Sb.
I když podle toho, co bylo uvedeno, je za platnosti vlád. nař. č. 265/1938 Sb. živn. společenstvo procesní stranou také v řízení o opovědi živnosti a o schválení mlýna, nepřísluší mu - jak bylo výše vyloženo - vůbec žádný vliv na řešení otázky přípustnosti mlýna s hlediska opatření Stálého výboru č. 258/1938 Sb., a jsou proto všechny námitky, které stižnost vznáší s tohoto hlediska, nepřípustné.
Nss uvažoval dále takto:
K závěru, že proti připuštění mlýna v P. a proti jeho provozu není námitek s hlediska vlád. nař. č. 265/1938 Sb., dospěl žal. úřad na základě těchto skutkových zjištění:
1. jde o mlýn, který již před rokem 1936 měl svůj okruh zákaznictva a prosperoval,
2. v boskovickém okresu je 10 mlýnů,
3. boskovický okres je krajem zemědělským a
4. na teritoriálním rozsahu tohoto okresu se v poslední době nic nezměnilo. -
Proti zjištění žal. úřadu uvedenému výše pod č. 2, podle kterého v boskovickém okresu je deset mlynářů, odvolává se stěžující si společenstvo na svoje potvrzení z 27. srpna 1939, které připojuje ke stížnosti a podle kterého má společenstvo v politickém okresu boskovickém 74 mlýnů, a to v soudním okrese blanském 23, v soudním okrese boskovickém 21 a v soudním okrese kunštátském 30.
Pokud se týká rázu kraje (bod č. 3), má zem. úřad - jak se uvádí ve stížnosti - zato, že rozhoduje ráz okresu boskovického, který je krajem zemědělským. Zem. úřad měl však uvažovati o věci podle rázu kraje kunštátského, kam také P. patří.
Obě uvedené námitky nemohlo stěžující si společenstvo uplatniti ve správním řízení, poněvadž žal. úřad před vydáním nař. rozhodnutí ho neslyšel. Je pravda, že podle § 5 vlád. nař. č. 265/1938 Sb. úřad před svým rozhodnutím podle §§ 2 až 4 zúčastněné společenstvo slyšeti může a nemusí, než tím nebylo nic změněno na zásadě slyšení stran, vyjádřené v §§ 42 a 48 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., kterážto ustanovení podle § 82 tohoto vlád. nařízení platí i pro odvolací řízení. Porušením této zásady bylo stěžujícímu si společenstvu zabráněno, aby skutkové okolnosti, jež uplatňuje teprve v soudní stížnosti, předneslo již ve správním řízení a dalo tak žal. úřadu možnost, aby k nim zaujal stanovisko.
Porušiv zmíněnou zásadu, dopustil se tedy žal. úřad procesní vady, která je v tomto případě podstatnou vadou řízení, neboť nelze vyloučiti, že byly-li by skutečnosti uplatňované dnes stěžujícím si společenstvem potvrzeny v průběhu správního řízení, mohly by přivoditi v podstatných částech změnu skutkové podstaty, z níž žal. úřad vycházel, a v důsledku toho by mohly míti i vliv na závěr, k němuž žal. úřad hodnocením skutkových okolností, stěžujícím si společenstvem popřených, dospěl.
Než nař. rozhodnutí je podstatně vadné i po jiné stránce.
Jak se uvádí ve stížnosti, bylo v podání ze 17. března 1939 tvrzeno, že mlýn v P. byl postaven na tak velký výkon, že stačí semlíti tolik, kolik semlelo 7 okolních mlynářů dohromady, a byl nabídnut o tom důkaz. Přes výtku, vznesenou v tomto směru v odvolání, žal. úřad tento důkaz podle stížnosti neprovedl. Kdyby jej byl provedl, byl by zjistil, že není možno povoliti tento mlýn s hlediska vlád. nař. č. 265/1938 Jde tedy podle stížnosti o podstatnou vadu řízení.
V další výtce se ve stížnosti namítá, že nař. rozhodnutí přes námitku, vznesenou v tomto směru v odvolání, neuvádí majetkové poměry Huberta S., které mluví proti povolení mlýna. Podle vlád. nař. č. 265/1938 Sb. nemá prý býti podporována osoba, která nepotřebuje dalšího výdělečného výtěžku, na úkor několika osob existenčně poškozených. Oběma těmto výtkám nelze upříti rozhodnost pro řešení tohoto sporu, neboť bylo jimi vytýkáno, že je ve veřejném zájmu, aby nebyla vzata na vědomí opověď kapitálově silného subjektu o zamýšleném provozu mlýna zařízeného na velký výkon, neboť bylo by tím poškozeno, ba existenčně zničeno deset malých mlynářů na své existenci. Je tedy také v těchto směrech nař. rozhodnutí, které se oněmi výtkám vznesenými v odvolání vůbec nezabývalo, podstatně vadné.
Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 6 odst. 2 zákona o nss-ě č. 164/1937 Sb.
