Kolem pol. 19. stol. začala tradice slavností o Velikonocích a koncem srpna při hlavické pouti. U cesty ke mlýnu stálo několik dřevěných kůlen, jedna z nich sloužila při slavnosti jako jakási střílna, když střelci soutěžili, kdo lépe zasáhne umělý cíl, vystřelovaný z druhého břehu rybníka. Dodnes existuje ve skále vytesaný výklenek, kde mohla být schována obsluha vystřelující umělé terče a umístěno vystřelovací zařízení.
x x xx
Když jsem nastoupil u státních lesů, tak jsem ještě poznal mlynáře Oskara Weisera s rodinou. Tehdy mne provázel celým mlýnem, vyprávěl historii a o technických věcech ve mlýně. O střeleckých závodech, o plavbách na lodičkách a jiných věcech. Jenomže v mém věku to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Dnes bych si dal pár facek. Ale asi člověk musí dozrát. Podle jeho slov mlýn pochází ze 14. století a doklady byly na zámku ve Stráži pod Ralskem. Bohužel ten vyhořel. Rod Weiserů zde žil pět pokolení. První Antonín přišel z Kundratic a poslední Miroslav se odstěhoval v sedmi letech. Abych nezapomněl, předchozí majitelé byli: ? Sauer, Franz Korselt, Ferdinand Schwarz a poté Weiserovi. Po nich se nastěhoval JuDr. Ing. Milan Kloss. Byl voj. prokurátor. Nebyl to Karel Klos, náměstek ministra spravedlnosti Čepičky. Pokud si nezměnil jméno.Po návrhu na rozšíření ochranného pásma voj. prostoru až po silnici Vystrkov - Kozmice byla vydána stavební uzávěra v celém údolí Zábrdky. A začal ráj pro elitu Čechů. Ukradly se turbíny (jednu jsem dohledal, foto), katr se "odvezl" do JZD Mír Všelibice. A začalo totální vykrádání domorodci. Vrchol devastace rybníka provedli "vodáci" prokopáním hráze, kvůli potrubí od studny do čerpačky.
Při tom byl rozbit jez (dřevěný), zůstal jen kamenný spodek a jalový splav. Dokonce ani nezahrnuli potrubí. Ani nebyla zajištěna ochrana studny pod mlýnem.
Mám historku z té doby. Seděli jsme na pasece pod Vápnem a vidíme, jak dvě osoby jdou k otevřené studni, rozhlédnou se a cosi vylijí z kbelíku do studně.
Měl jsem oči vykulené a utíkal jsem k motorce. Když jsem přijel dolů ke studni, nikde nikdo. Po cestě jsem dojel až k čerpačce a nikoho jsem nezahlédl. Tak se vracím a zastavím u mlýna. Zevnitř ony osoby vylezly i s kbelíkem. Nebyli to "diverzanti", ale zaměstnanci SčVaKu, kteří nalili do studně chlór, neb měli z Liberce přijet odebrat vzorky vody. A takovýchto divočin se zde odehrávalo více. Mlýn (též mlýn v Dolánkách) a dva domy na Kostřici byly zbořeny v r. 1982 a odvezeny do Všelibic jako zavážka pod budoucí, nikdy neotevřenou mateřskou školku. Čest práci.
Malou odbočku. Poblíž byl ještě jeden mlýn. Ten ale nebyl na vodě. Postavil jej pan J.Kešner v r. 1921. V Hlavici, naproti hřbitovu u silnice, stojí patrový dům. To býval mlýn. Byl motorový, později parní. V roce 1925 vyhořel. Budova byla částečně obnovena, mlýnské zařízení nikoliv. Budova byla využívána jako skladiště, později přestavěna na bytový dům.
Pár poznámek k diskuzi na "Zaniklých vesnicích": Proboha neřešte souřadnice. Čerpačka v Zourově má ofic. název Dolánky. Líheň nebyla vodárna.
Pár příběhů:
Příběh katru ze Zourova:
Řezal jsem, řezal a bylo mi jedno, jestli se okolo mluví česky, či německy. Nikdo se nehádal, ani nevyvyšoval. Když přestaly řinčet zbraně a já myslel, že zas půjdou staré časy, tak přišli pánové a šmitec. Tak jsem stál a pomalu na mne usedal prach. Když můj majitel opouštěl mlýn, tak mi oddělal takové kolečko, bez kterého mne nešlo zprovoznit. A nastalo ticho. Občas přišel někdo zvědavý, prohlédl mlýn, pilnici, mne obešel, politoval a odešel. Někdy přišel poberta. Plížil se jako medvěd a zkoušel, co by šlo oddělat a odnést. Pak přijeli soudruzi, rozebrali mne a odvezli do JZD na Borek. Složili za barák a já myslel, že budu řezat tady. Ale jak šel čas, tak jsem zarůstal v kopřivách. Když mne začali nakládat k odvozu, tak jsem myslel, že se jede do šrotu. Ale nestalo se tak. Odvezli mne na Vystrkov k mému většímu kolegovi. Jenomže mi chybělo to kolečko. Hodný pan Miller nakreslil, jak má vypadat a pan Straka jej nechal zhotovit. A tak jsem zase začal řezat. Nebylo to bez problémů. Já jsem tzv. volnoběžný a dnes jsou všichni rychloběžky. No, uspěchaná doba. Nyní zase stojím. Ale stojím na pile a je mi dobře.
Ještě dodatek. Před demolicí se zachránila tato rarita. Je to police na uložení klíčů u katru.
Příběh rybníka:
Kdysi byly v údolí jen močály a meandry potoka.
Přišel chytrý člověk a musel mít vizi. Tady postavím rybník. Postavil mne dost veliký, s velkým kamenným jezem s trámy na vzdutí vody. Pod hrází vyrostl mlýn s velkým dřevěným kolem. Byl jsem sám. Slyšel jsem, že nade mnou jsou ještě dva velké rybníky, ale byly daleko a neměly mlýny. Mlynář měl rád ryby a byl podnikavý, tak mi zhotovil dva bratry a rybí líheň.
Jeden menší a druhý větší. Dohromady byly menší nežli já. Byly jsme plní ryb. Kaprů i pstruhů a dokonce škeblí, velkých jako dlaň dospělého člověka. O svátcích po mně jezdili lidé z okolí na lodičkách. Mlynář někdy u mně pořádal závody ve střelbě. Bylo u mně dobře. Na mlýně nejprve přidali turbínu a potom druhou. Řezalo se a mlelo, jen se prášilo. Síly jsem měl ve vodě dost. Pak vše utichlo a já zůstal opuštěn. Už mi nebylo dobře. To, že občas přijeli pytláci a lovili ryby udicemi, mi nevadilo. Ale bolelo mně, když mi do vody házeli granáty. Jednoho dne přijel autobagr "údéčko", tatry a jedna s5tka. Mlýn a pila byly zbourány a odvezeny. Zarůstal jsem a zanášel se. Nastěhovaly se ondatry, postavily si ve mně hrady. To ještě šlo. Pak se objevily volavky a to byl konec ryb.
Pak přišla pohroma. Lidé stále více plýtvali pitnou vodou. Tak se vyvrtala další studna pod mlýnem. Od ní potřebovali vodonehospodáři natáhnout potrubí do úpravny. Tak mi prokopali hráz a natáhli plastovou rouru. Zničili hráz a jalový splav. Voda mi utekla a zůstala uprostřed jen velká kaluž. Pár bláznů se sice pokoušelo udělat provizorní hráz, ale každá větší voda ji strhla. A to byl můj konec. Dnes matka příroda zahlazuje stopy po vandalizmu. Snad si někdo občas na mne vzpomene.
Více zde: https://informacni-stredisko-roven6.webnode.cz/vesnice/samoty/zourov/
