Uživatel

Hledat

| Sign up

Mlynář nebere nic, než svoji míru a svou věc.
(baden-württemberské přísloví)

Jakubíkův mlýn

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Jakubíkův mlýn

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Horní Lhota

PSČ

763 23

Okres

Zlín

Katastrální území

Horní Lhota u Luhačovic

GPS

49° 9' 17.1'', 17° 48' 10.2''

Mapová značka

Mlýn bez funkčního vodního motoru

Stručný popis

Mlýn je umístěn ve středu obce.Patří k němu roubená stodola a patrová komora.Mlýn se dochoval i s kompletním strojním zařízením. Naposledy byl uveden do chodu v r. 1945. Dubové kolo roztáčela voda přiváděná z Kocmanky vodním dílem, náhonem dlouhým 837 m, na dřevěné stavědlo, kterým se reguloval přítok na vodní kolo. To bylo zařízeno na horní vodu a umístěno v komoře kryté doškem.
Před rodinou Jakubíkovou na mlýně hospodařila v 18. století a na počátku 19. století rodina Urbánkova a v letech 1823-1853 mlynář Petr VRBA, syn mlynáře Vojtěcha VRBY z Bojkovic čp. 333.

Poloha vůči obci

ve středu obce

Vodní tok

Kocmanka

Číslo kulturní památky

býv. 40106/7-8404 (3.5.1958-31.12.1987)

Webové stránky

Přístupnost

nepřístupný

Historie

Obecná historie:

V obci Horní Lhota u Luhačovic bylo kdysi pět mlýnů: Martincův, Masařův, Jakubíkův, Chalupův a Navrátilův. Ty poslední byly v provozu ještě před začátkem 2. světové války.

Povšimněme si blíže jednoho z nich, mlýna Jakubíkova čp. 16. Naši pozornost si zaslouží. Jako jeden z mála se nám totiž dochoval téměř neporušený celý jeho areál i s hospodářskými budovami. kompletní zůstalo i vnitřní zařízení. Poslední mlynář na čp. 16 Vojtěch Jakubík, pečlivě shromažďoval úřední listiny týkající se mlýna. Nechal také vyhotovit měřickou dokumentaci budov i vodního díla. Tyto materiály, dnes bohužel neúplné, nám laskavě poskytla nynější majitelka, Anna Skokanová. Ve vší úplnosti je zde zachována „Průvodní technická zpráva", kterou vyhotovil Jiří Fojtík, zednicky mistr z Vizovic v r. 1941. Tam se dovídáme základní údaje.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

1782 - František Janík (MZA, Pozlovice 4542, sn. 90) (mGh)

1828 Petr Vrba

Události

První písemná zmínka o existenci vodního díla
Vznik mlynářské živnosti

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

Mlýn byl naposledy v provozu roku 1945

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

od 3.5.1958 památkově chráněn

31.12.1987 památková ochrana zrušena

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Jakubík
Urbánek
Vrba
Janík

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1782 - František Janík

1828 Petr Vrba

1939 - Vojtěch Jakubík (RR)

Mlýn je vyobrazen na:

I. vojenské mapování – josefské (1764–68)

III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)

Císařský povinný otisk (1824–43)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

dochován bez větších přestaveb

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené

Stavební etapy

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

jednopatrový

Dispozice, slohové zařazení – popis

1941: Mlýn sestává z vlastního mlýna a obytné budovy, které jsou pod společnou střechou. Vchod do obytné části jest z mlýnice.
Areál vodního mlýna, sestávající z patrové obytné budovy s mlýnicí, přilehlé dřevěné stodoly, samostatně stojící podsklepené komory a mlýnského náhonu. Mlýn je situován jihozápadně od kostela.
Uchovaný vodní mlýn, k němuž náleží patrová sýpka, stodola a kolny, se nachází ve středu obce Horní Lhota, nad potokem. Patrová mlýnice s mlýnským zařízením a polorozpadlým vodním kolem dokumentuje technologický postup mletí obilí v malých horských mlýnech. Obytná část je rovněž patrová s obydlím mlynáře v přízemí a světničkou pro tovaryše nebo mleče v patře. Objekt je vybudován z nepálených cihel a kamene, střecha krytá břidlicovými plotnami. Náhon na mlýn v zahradě je zčásti zasypán. Samostatná patrová sýpka je umístěna ve dvoře před budovou mlýna, stodola je přičleněna v pravém úhlu k obytné části hlavní budovy. Ostatní stavby rozptýleny v ohraničeném /oploceném/ dvoře. Materiál: nepálené cihly, kámen; krytina: břidlice
Vodní mlýn patří k ojedinělým památkám tohoto druhu na území zlínského okresu. K výrazu památky přispívá její prostředí, uchování intaktního dvora. Spolu s kostelem zapsaným ve státním seznamu nemovitých památek náleží k nejstarším objektům v obci. Mlýn odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči.

Historické stavební prvky – exteriér

dveře
prostup pro hřídel vodního kola

Historické stavební prvky – interiér

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

existující umělecké složení

Stav mlýnské technologie – popis

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

1941: "Hřídelí je vodní kolo spojeno s palečním kolem, které pomocí soukolí pohání dva mlýnské kameny o průměru 95 cm.“ Skutečným mlecím nástrojem byl pouze jeden, druhý sloužil ke šrotování a přečišťování zrna.

Doplňkové a další provozy

Doplňkové a další provozy – popis

Cesta vody ke mlýnu

náhon
odtokový kanál
lednice

Popis cesty vody ke mlýnu

Mlýn poháněla voda z Kocmanky přiváděná náhonem dlouhým 837 m.
Vodní dílo mlýna, jak je zde uvedeno, pochází „od nepamětných dob a bylo zřízeno rozhodně před rokem 1870.
Vodní dílo pozůstává ze vzdouvacího zařízení na potoce, z přívodního náhonu k mlýnu, z mlýnu se zařízením na využitím vodní energie a z výškových značek - hamů.
Vodní náhon, dlouhý 837 m, přiváděl vodu na dřevěné stavědlo, kterým se reguloval přítok na vodní kolo. To bylo zařízeno na horní vodu a umístěno v komoře, kryté doškem. Za účelem zajištění výškových poměrů byly zřízeny dva pevné kontrolní body, zv. „hamy“ - u jezu (tedy „vzdouvacího zařízení") a ve zdi mlýnské budovy.
Technická správa zde udává i tzv. „služebnosti aktivní“, zaručující, že majitelé pozemků sousedících s vodním dílem zaručí v každou dobu přístup za účelem opravy a údržby i „služebnosti pasivní“, kterých musí majitel mlýna trpět na území vodního díla lávky, mostky a propustky. Závěrem se zde udává, že „celkový stav celého vnitřního zařízení jest velmi primitivní, avšak ve stavu dosti dobrém a provozu schopném“.
Tolik tedy technická zpráva z roku 1941. A dnešní stav?
Vnější část zařízení, tedy náhon i kolo, jsou zčásti poškozeny, zato mlýnice i obytné prostory se dochovaly téměř v úplnosti. Pro budoucnost této technické památky je pak velmi důležitý nevšední zájem majitelů na jejím zachování a obnově.