Mezihorský vodník
Při silnici z Police nad Metují k vlakovému nádraží, mezi rozkošnými lesnatými stráněmi, stál od dávných dob dřevěný mlýn spolu s pilou. Za dávných časů vedla tímto údolím jen úzká špatná cesta a místy se jezdívalo i přes potok. Okresní silnice byla postavena až v roce 1864.V tomto mlýně byl ubytován před dávnými časy vodník. A ten vám mlynářskou chasu všelijak škádlil. Nejraději si však tropil žerty ze sedláků, kteří vozili obilí do mlýna na fůrách a museli jet pod mlýnem přes potok. Nepozorovaně jim často vyskočil na vůz a koně se pak nemohli hnout z místa. Až když sedlák pěkně poprosil, seskočil zase z vozu. Jindy shodil pytel z vozu, aniž to sedlák zpozoroval a teprve za hodný kus cesty jej na to se smíchem upozornil. Sedláček se pak musel vraceti zpět pro pytel.
Jednou se to hastrmánkovi ale nevyplatilo. Téra, sedlák z Petrovic, si odvážel z mlýna několik pytlů mouky. Když dole přejížděl potok, tak mu zase vodník jeden do vody shodil - jen to žbluňklo. Sedlák Téra se ohlédl a když spatřil vodníka, přetáhl ho bičem. Ale tak, že se mu náhodou obtočil kolem krku a vodník nemohl utéci. Sedlák mu jich pak tolik nandal, až mu na dlouhý čas zašla chuť si žerty tropit.
Nezbedu prováděl i ve mlýně. Když stárek nasypal zrní a měl čas si chvilku zdřímnout, tu jej každou chvilku budil. Jak ho chtěl stárek chytit, vždy mu utekl a zmizel ve vodě. Jen stárek znovu usnul, už tam byl zas. Někdy naléval vodu i do koše a činil tak mlynáři velkou škodu.
Jednou v létě dávali sekerníci do palečního kola nové palce. Ale kolik jich přes den zatloukli, tolik jich bylo v noci vytlučeno. A to dělal vodník několik dní. Jindy si sedl na lopatky vodního kola a zastavil chod celého mlýna. Teprve až mlynář se stárkem pěkně poprosili a dali mu kus uzeného masa, pak sekočil do vody a kolo se opět počalo točiti.
Často byl pantáta mlynář celý zoufalý a nevěděl si už rady co s tím vodníkem má dělat. Té škody co se mu natropil bylo už moc. Tu najednou zavítal do Mezihoří jakýsi rozedraný krajánek. Když uviděl hastrmana a slyšel co vše tam tropí, nabídl se za dvě zlatky, že jej z mlýna vystrnadí. A mlynář hned, že mu dá celou pětku, když se mu to povede.
Krajánek hned konal přípravy. Mlynář musel do lesa a zastřelit veverku. Sám také vyhledal v lese pevné lýko a upravil z něho oko. Pak stáhl veverku a dal ji na pekáč. Za chvíli bylo všude plno vůně, až se všichni mleči olizovali. Netrvalo dlouho a vůně přilákala i vodníka. Krajánek se krčil v koutě, aby ho nebylo viděti. Hastrman chvíli očumoval u dveří, pak neodolal a vlezl dovnitř se slovy "Čo to pečete dobrýho?" To jsme zabili husu, mu povídali mleči a ptali se ho, zda nechce ochutnat.
Tatrmánek samozřejmě neodolal a tak se za chvíli pustil s chutí do veverky. Mlaskal, i prsty si při tom hodování olizoval, až se mu všichni smáli. Krajánek pak ve vhodnou chvíli náhle vyskočil a v okamžiku vodníka chytil do připraveného oka. Ozval se hrozný jekot, všichni strachem utekli, jen krajánek zvedl řvoucího vodníka a pověsil jej na skobu v trámu a nechal ho viset, ať si řval a vyhrožoval co chtěl. Věděl dobře, že kdyby ho nyní pustil, neušel by vodníkově pomstě. Ten sebou házel, nadával i prosil, ale krajánek si jen fajfku zapálil a čekal, až hastrman seschne a zezelená.
Trvalo to půl hodiny, než byl jeho konec. Pak jej zanesl do lesa, pověsil na strom a vrátil se do mlýna. Tam jej již čekali a všichni mu tleskali, že je vodníka zbavil. Pantáta pak přidal k slíbené pětce ještě bochník chleba a pozval ho k obědu. Zanedlouho nato se krajánek pustil proti vodě dále do dalšího mlýna. Snad i tam mají potíže s vodníkem a rádi mu zaplatí za jeho chycení.
Vodníčku, to máš za ty žerty a provedenou škodu.
