Pekařský mlýn, Hadrovna

Město Police potřebovalo budovu pro svůj úřad, a zalíbil se jim dům benediktinů na náměstí, kde dosud stojí polická radnice. Benediktini jim dům prodali, a město se jim odvděčilo tak, že jim zaplatilo za budovu více, než požadovali, a ještě jim darovalo pozemek na potoku Ledhujka jižně od města Police, kde si následně benediktini v r. 1729 postavili tzv. Pekařský mlýn.

V r. 1775 mlýn vrchnost prodala Ignáci Zocherovi. Po jeho smrti mlýn vlastnila jeho vdova a děti.

Roku 1828 za mlynáře Jana Bernharda mlýn vyhořel. Byl však znovu postaven či opraven a roku 1834 se stal jeho majitelem Ferdinand Zocher. 

Od Ferd. Zochera roku 1849 mlýn koupil Josef Pohl, mlynář z Lachova. ten mlýn stavebně i jinak zlepšil. Tento mlýn měl jako první na Policku tzv. francouzský mlecí kámen.

U mlynáře Josefa Pohla nastoupil do práce krajánek jménem Beyer ze Slezska a po čase se oženil s dcerou mlynáře Vitvara z Mezihoří.

R.1878 převzal mlýn syn Antonín Pohl.

R.1885 je uváděn mlynář Jan Pohl.

Kolem r. 1910 P. Guttfreund, bývalý faktor z Vídně, mlýn zrušil a přeměnil ho na strojní trhárnu odpadových textilií. Od té doby se místu říká Hadrovna.

Roku 1917 Guttfreund prodal trhárnu Janu Linhartovi z Hronova /rodem z Pěkova/.

Roku 1919 budova se zařízením vyhořela  byla znovu postavena. Trhárnu odpadních textilií odpadů obnovil Daniel Hauk, bývalý ředitel přádelny v České Skalici, jenž pak se svým synem Josefem vedl podnik asi 4 roky. Po odchodu Haukových si v bývalém Pekařském mlýně zařídil mení textilní provozovnu František Linhart z Police nad Metují.  Pracovalo se tu na několika tkalcovských stavech až do r.1938, kdy Linhart budovu se vším zařízením prodal Kollertovi z Německé Metuje. 

V r. 1930 psán majitel František Linhart, výroba vláken (RR).

Kollert se svými syny Adolfem a Josefem rozšířili strojový park provozovny. Když otec zemřel, pokračovali v díle synové a budovu upravili. Provoz vedl starší Adolf Kollert až do r. 1950, kdy byla textilní provozovna zrušena.

Budova bývalého Pekařského mlýna je dodnes dobře udržovaná a slouží jako obytný dům synovi Adolfa kollerta Jiřímu, jedinému dědici.