mlýn a pila Podohbí; Marešův mlýn

Je pravděpodobné, že mlýn byl středověkého původu a mohl sloužit jako mlýn pro hrad Oheb, případně Vildštejn. Také vznik pily mohl sahat do středověku.

Počátky mlýna sahají před rok 1647. Urbář panství Seč z roku 1647 ukládal povinnost hejtmanovi: "Nejpředněji to má hejtman opatřiti, aby do žádných cizích mlýnů vozeno od poddaných nebylo ... Často do mlýnů pohlížeti a mlynáře napomínati má, aby mlejny naprázdno neběžely, kladničky a čepy jak řádno opatřiti hleděli, jinak před ohněm se šetřily."

V roce 1738 měl mlýn tři složení, dvě tyčové krupní stoupy, jahelku a pohon třemi koly.

1839 Josef Polívka

Před 1864 František Veverka

V roce 1876 jsou uváděna dvě obyčejná složení, jedno umělecké a pohon třemi koly na vrchní vodu o průměru 330 cm.

V závěru 19. století nahradil pilu jednušku vícelistový katr poháněný kolem na vrchní vodu o průměru 300 cm a šířce 120 cm.

Dvě složení měla v roce 1906 francouzské kameny.

Na začátku 20. století pracovala při mlýně tírna lnu. Zpráva z roku 1907 uvádí: "Ve mlýně pana Mareše pod Ohebem za přispění ministerstva a zemské rady zřízena tírna lnu, jež hnána byla vodním kolem. Lamačka na len soustavy Klugovy a opatřena patnácti belgickými oflakovadly."

V roce 1910 mlýn provozoval nájemce, který na den sv. Václava mlýn zapálil. Marešům se do vánoc podařilo mlýn opravit. Zásluhu na obnově technologického vybavení měl sekerník Urbanides, po smrti pochovaný v Seči poblíž kostela.

V období let 1918 - 1925 zde byla zavedena výroba elektřiny pro část městečka Seč. Pohon zajišťovalo vodní kolo mlýna.

U mlýna stával altán, který se ve 20. letech stal oblíbeným místem tehdejšího šéfa činohry Národního divadla K. H. Hillara, který jej přizdobil svými verši.

Posledním mlynářem a pilařem byl František Mareš (*1855).

V roce 1930 je zde uváděn v seznamu vodních děl podnikatel Ing. Vendelín Dvořák, elektrárna a pila.

Mlýn byl zrušen před napuštěním přehradní nádrže Seč v roce 1934.

Syn posledního mlynáře a pilaře Františka Mareše - Arnošt Mareš rád vzpomínal na krásné prostředí i společenský život na této samotě v blízkosti trosek hradů Oheb a Vildštejn. Mimo jiné vyprávěl: "Na letní byt k nám do mlýna přijížděl šéf činohry Národního divadla dr. Hillar. Jeho nejoblíbenějším místem byla besídka v zahradě, kterou přizdobil verši vyjadřujícími radost ze zdejšího pobytu, např. si vzpomínám na nápis: Pod Ohebem máslo hrabem." Zmíněnou besídku, podobně jako celý areál i další zaplavené objekty, naštěstí nechala před demolicí přesně zdokumentovat Zemská komise pro úpravu řek v Čechách se sídlem v Praze.