Buchalův mlýn

Velice dobře dochovaný areál vodního mlýna z počátku 19. století je cennou technickou, ale i architektonickou památkou se štukově zdobenou fasádou obytné budovy. Mlýn je hodnotným dokladem mlynářské tradice v údolí řeky Bobrůvky.
První zmínka o mlýnu pochází z roku 1368, kdy byl mlýn součástí majetku předklášterského klášterního panství. Současnou podobu mlýna lze na základě letopočtu uvedeného na štítě budovy a historických mapových podkladů charakterizovat jako kvalitní ukázku lidového baroka z počátku 19. století se starším jádrem.
Na poloostrově na pravém břehu řeky Bobrůvky (Loučky) situovaný areál mlýna sestávající se z hlavní, VZ orientované budovy s kombinovanou funkcí obytnou a výrobní a na ní navazující severojižně orientovanou hospodářskou budovou. Uzavřený dvůr potom doplňuje soubor hospodářských budov situovaných v rovině s hlavní budovou (severně od ní). Areál je přístupný branou umístěnou v západní části areálu mezi mlýnskou budovou a hospodářskými budovami. V SZ části areálu samostatně stojí stodola.
Zachovalý soubor staveb bývalého vodního mlýna. Hodnotný doklad vývoje mlynářského řemesla od středověku do poloviny 20. století. Kvalitní ukázka dochované klasicistní architektury ve venkovském prostředí.
Hlavní obytná a výrobní budova vodního mlýna, zdobená na průčelích štukovým ornamentem, vytváří dominantní prvek areálu z počátku 19. století. Je cennou technickou i architektonickou památkou a hodnotným dokladem mlynářské tradice v údolí řeky Bobrůvky.
Areál mlýna je vystavěný na pravém břehu řeky Bobrůvky (Loučky). Dominuje mu VZ orientované stavení hlavní budovy mlýna s kombinovanou funkcí (obytnou a výrobní) umístěné podél náhonu. Jedná se o jednotraktový objekt obdélného půdorysu zastřešený sedlovou střechou s valbičkami. Z východní strany je k objektu přistavěna otevřená kamenná terasa krytá pultovou střechou původně chránící zařízení katru. Hlavní tříosé krátké průčelí zdobené štukovým ornamentem je odděleno od lichoběžníkového štítu s tabulkou s letopočtem 1820 umístěného mezi dvěma volskými oky pásovou římsou. Štuková výzdoba je rovněž využita na jižním okapovém průčelí. Objekt je přístupný přes značně přestavěný dvorní přístřešek krytý pultovou střechou. Místnosti v přízemí jsou plochostropé; přední západní část je obytná, východní části dominuje centrální prostor s obnaženým trámovým stropem, kde bylo umístěno technologické zařízení. Podkroví je novodobě adaptováno k obytným účelům.
Podoba hlavní obytné a výrobní budovy zodpovídá přestavbě z roku 1820, se zachovanou štukovou výzdobou na fasádách a letopočtem umístěným ve štítu. Je hodnotným dokladem vývoje mlynářského řemesla a kvalitní ukázkou dochované klasicistní architektury ve venkovském prostředí.
Hospodářské budovy (chlévy, maštale a stodola) vytvářející společně s hlavním objektem mlýna lichoběžníkový dvůr. Objekty tvoří nedílnou součást areálu vodního mlýna z počátku 19. století.
Na mlýnici navazuje v tupém úhlu jednopodlažní SJ orientovaný hospodářský objekt obdélného půdorysu zastřešený sedlovou střechou s dominantní příčně průjezdným vjezdem v jižní části a třemi samostatnými místnostmi (původně chlévy pro vepře) opatřenými vlastním obdélným vstupem a zamřížovaným okenním otvorem v severní části. Lichoběžníkový dvůr uzavírá na SZ straně příčně průjezdná stodola obdélného půdorysu chráněná sedlovou střechou a na ní od V podélně navazující hospodářský objekt (bývalé maštale a stáje pro hovězí dobytek) rovněž obdélného půdorysu krytý sedlovou střechou. Značně přestavěné maštale jsou na delší straně prosvětlené třemi segmentově zakončenými okenními otvory. Všechny budovy jsou vystavěny ze smíšeného zdiva s převahou lomového kamene zejména u starších částí. Jako krytina byla použita keramická drážková taška (výsledek nedávné rekonstrukce), pouze stodola je kryta eternitovými šablonami. Celý hospodářský dvůr je obehnán přibližně dva metry vysokou zdí vystavěnou z lomového kamene a s korunou vyskládanou z tašek. Celý areál ze Z zpřístupňuje brána s obdélnými dvoukřídlými vraty.
Objekty chlévů, maštalí a stodoly vytvářejí společně s hlavním objektem mlýna uzavřený lichoběžníkový dvůr. Dokládají podobu hospodářské části areálu vodního mlýna z počátku 19. století.
Samostatně stojící objekt stodoly, situovaný severně od budovy mlýnice, doplňující areál vodního mlýna z počátku 19. století.
Severně od areálu stojí samostatně objekt stodoly, vystavěn s kamenných pilířů se dvěma příčně umístěnými vjezdy chráněnými dřevěnými dvoukřídlými vraty. Sedlová střecha je chráněna betonovou drážkovou taškou. Na louce za objektem je patrný vstup do dnes již zasypaného sklepa.
Samostatně stojící příčně průjezdná stodola doplňuje areál a společně s objekty chlévů a maštalí pro dobytek dokládají podobu hospodářské části areálu vodního mlýna z počátku 19. století.
Mlýn je postaven v údolí říčky Loučky, na štítu hlavní budovy je datován letopočtem 1820. Majitelé se o objekt starají, je opraven, avšak velmi citlivě se zachováním všech původních prvků i materiálů, není modernizován. Buchalův mlýn je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti, je projevem tvůrčích schopností a práce člověka, má hodnoty historické, umělecké a technické.Mlýn je jedním z nej starších objektů v obci Skryje, s poměrně vysokým stupněm autentičnosti staveb.
K nejstaršim stavbám v obci patří Buchalův mlýn, který má ve štítu hlavní budovy uveden letopočet 1820. Spolu s hospodářskými budovami tvoří uzavřený areál. Objekt pohledově nevykazuje žádné závažné známky poškození stavebních konstrukcí, naopak jsou viditelné známky pravidelné údržby. K hlavním modernizačním úpravám patří osazení střešních oken v okapové části střešní konstrukce hlavní budovy. Původní technologické zařízení mlýna se dle dostupných informací nedochovalo. Vzhledem ktomu, že se jedná o významný doklad mlynářské tradice v regionu a jednu z nejstarších staveb v obci, která si i přes provedené stavební úpravy zachovala značnou míru autenticity
Mlýnský areál sestávající ze souboru budov hlavního mlýnského stavení (obytné a výrobní části - mlýnice) a dalších hospodářských objektů společně vymezujících lichoběžníkový dvůr, představuje významný soubor historických staveb dokumentující vývoj obytně — výrobního mlýnského komplexu od středověku po současnost.
První zmínka o mlýně pochází již z roku 1368, kdy byl mlýn součástí majetku panství kláštera Porta Coeli v Předklášteří. Současný vzhled mlýna odpovídá datované klasicistní přestavbě z roku 1820, porovnání současného stavu půdorysů a rozložení budov mlýnského areálu se zákresem na Indikační skice Stabilního katastru z roku 1826 pak dokládá téměř identickou situaci areálu. Soubor staveb mlýna představuje velmi dobře dochovaný příklad náročnější klasicistní architektury venkovského vodního mlýna a současně tvoří hodnotný příklad vývoje mlynářského řemesla od středověku do poloviny 20. století.
Areál mlýna je situován v pravém břehu řeky Loučky. Je složen z hlavní budovy s kombinovanou funkcí obytnou a výrobní a na ní navazující severojižně orientovanou hospodářskou budovou. Uzavřený dvůr potom doplňuje soubor hospodářských budov situovaných v rovině s hlavní budovou. Areál je přístupný branou umístěnou v západní části areálu mezi mlýnskou budovou a hospodářskými budovami. V severozápadní části areálu samostatně stojí stodola. Původ mlýna je datován kroku 1368, kdy se o něm pojednává ve spojitosti majetku panství kláštera Porta Coeli v Předklášteří. Momentální vzhled budovy odpovídá klasicistní přestavbě z roku 1820. Areál Buchalova mlýna je kvalitním příkladem dochované klasicistní architektury venkovského vodního mlýna. Z hlediska historického je reprezentantem budovy, která dokládá vývoj mlynářské práce od středověku až do 20. století. Z hlediska urbanistického je mlýn důležitou součástí obce Skryje, neboť je umístěn na viditelném místě uprostřed zmíněné obce.