"Vesele klepal mlýn v Štírovém dole; než pocestní se tu nezastavili, ale obsedše nádržku a překročivše most dívali se, kterak Štírový potok se ztrácí v spoustě vod rybníka Řeky." ("Doubravka" cestopisný obraz, Josef Věnceslav Neudörfl, datum vydání 1892).
----------
"Zrušením mlýna u rybníka Řeky nastala blízkým vesnicím starost, kam voziti obilí k mletí. V srpnu 1815 podala obec Hluboká prostřednictvím svého rychtáře Josefa Procházky žádost o stavbu nového mlýna. Sděluje, že obec Hluboká mívala svůj vlastní mlýn, který byl panským mlýnem u rybníka Řeky zatlačen. Nyní mlýn řecký přestává mlíti a hrozí zrušením, k velké škodě a bídě hlubockých obyvatelů, kteří musí jeti s každou troškou obilí dvě míle cesty do mlýna. Jejich obec není v stavu, aby mohla udělati sobě zásobu v melivu, která by jim čtvrt léta i déle potrvala, nýbrž když se toho potřeba ukazuje, musí i s půl mírou žita do mlýna jeti, a to velké zkrácení v živobytí působí. Obec se zavazovala, že si bývalý mlýn znovu zřídí vlastním nákladem bez nejmenší pomoci vrchnosti, jen když dá tato své svolení.
Vrchnost nepřála vzniku soukromého mlýna.
V březnu 1817, kdy řecký mlýn byl již úplně používán k účelům hamrů na Ransku, nabídl se František Janáček, mlynářský pomocník ze Sobiňova, že vystaví s povolením vrchnosti mlýn na své útraty nedaleko Hluboké v příhodném místě zvaném Štírové doly. Vrchnost už nahlížela, že obyvatelé Krucemburku, Hluboké, Radostína a Ranska mají velkou potíž s melivem. Na doléhání svých poddaných svolila proto, aby si Janáček u spuštěného rybníka na pstruhy v druhé trati hlubocké,, v místech zvaných „Štírové pole" vystavěl mlýn s podmínkami:
- že tento mlýn bude míti tolika 1 složení a 4 stoupy na olej neb na kroupy,
- že podnikatel vystaví budovu vlastním nákladem z ohnivzdorného materiálu,
- že provede zvýšení hráze nejhořejšího rybníka k docílení nádrže, pak vykopávku vodní strouhy ke mlýnu a pode mlýnem až k rybníku Řeka sám beze všech nároků s jeho strany i dědiců na pomoc milostivé vrchnosti,
- že bude ručiti za škody, způsobené vystouplou vodou na okolních pozemcích panských i soukromých,
- že se podřídí policejnímu dozoru hlubockého rychtáře.
Správa panství vyhradila si pro budoucnost právo mlecí a používání stup v prozatím zrušeném řeckém mlýně bez náhrady novému hlubockému mlynáři.
Poněvadž mlýn měl státi na dominikálním pozemku, uložila vrchnost mlynáři roční zákupní činži 40 zl. a na obilí 6 dolnorakouských mír žita a 4 míry ječmene k dodání do panského špejcharu, aneb v penězích podle obilních cen, běžných na žďárském trhu. Jinak byly jeho závazky k vrchnosti shodný s oněmi jiných emfyteutů mlynářů. Novým bylo, že v době války, kdyby vrchnost byla přinucena odváděti c. k. nebo cizímu vojsku mouku žitnou, pšeničnou aneb kroupy, obilí dodané mlynáři k tomu účelu zadarmo jí semele. Vymínila si také, že může v rybníku, sloužícím za nádrž vody, nasaditi si ryby a je na podzim loviti bez náhrady mlynáři, který převzal povinnost ryby šetřiti a je před cizími lidmi chrániti.
Nová mlecí úprava Hlubockým se nezamlouvala. Roku 1825 žádala obec znovu rychtářem Václavem Pertlem, aby panství vystavělo mlýn na jejím katastru na vodě tekoucí z Doubravníka pro pohodlí poddaných z Radostína, Vojnova Městce, Ranska a Krucemburku. Před několika lety vystavěný mlýn ve Štírovém prý nepostačuje. Poddaní jmenovaných osad nuceni jsou častokráte v době nejhlavnější polní práce, kdy také milostivé vrchnosti povinovanou robotu vykonávati musí, svoje obilí voziti do vzdálených mlýnů v Polničce, Sázavě, do louckého mlýna u Přibyslavě a jinam. Tím trpí hospodářství nemalou škodu, když lidé den neb mnohdy ještě více času na cestě ztráví. Mlýn, postavený na hlubocké obci, na vodě z Doubravníka, neškodil by raneckým železárnám, neboť žádné hráze ani zástavy, nějaké nebylo by třeba. Tekoucí voda, přejdouc vodní kolo, tekla by beze vší překážky svým obyčejným během do rybníka Řeky. Hlavní pohnutkou opětované této žádosti asi bylo, že obec Hluboká měla pro obmyšlený mlýn vyhlédnutého už mlynáře, Antonína Čejku, který se řemeslu vyučil a v Hluboké bydlil. Čejka se zaručoval, že v novém mlýně o jednom složení všechno sám na svůj náklad se všemi verky postaví a milostivou vrchnost nebude obtěžovati tou nejmenší žádostí o podporu neb o nějakou pomoc, jenom když mu obyvatelé Hluboké, jak slibují, vypomohou potažní a ruční prací. Po ukončení stavby mlýna zavazoval se Čejka poslušně a věrně „niknouti a vybejvati" všecky milostivou vrchností na ten mlýn vložené ouroky a dávky.
Na tuto nabídku a žádost odpovídá vrchní hospodářský úřad dne 30. září 1825 hlubockému rychtáři předběžně: že ta důležitost až na příchod Jeho Excelence pana plnomocníka knížecí vrchnosti (barona Leykama) na zdejší panství odložena býti musí, poněvadž nevyhnutelně zapotřebí jest, aby se nadřečený pan vladař o všech místních okolostojičnostech z ohledu vystavení téhož mlýna osobně přesvědčil."
Poddanství lidu vesnického na bývalém panství polensko-přibyslavském, dle archivních zpráv sestavil MUDr. František Půža, vydáno: V Přibyslavi 1937
