Již v roce 1563 je zmíněný u Pyskočel velký klášterní mlýn.
Theobald Švihovský z Ryzmberka prosí císaře, když žádost jeho, aby statku kláštera sv. Prokopa, kteréhož někdy otec jeho v držení byl, do svého života užívati mohl, splněna nebyla, aby vedle výplaty sumy hlavní na statku tom zapsané také to, co otec jeho na témž statku zlepšil a prostavěl, nahrazeno bylo, dvůr pak a mlýn Pyskočely, kteréž otec přikoupil, aby s ostatními svršky prodány a stržené peníze na splacení pozůstalých dluhů obráceny byly.
Nejjasnější etc. K milostivé paměti VCMti poníženě a poddaně přivozuji suplikací mou, VCMti pominulých časův podanou, v níž jsem poníženě za to prosil, abyste VCMt mně tu milost učiniti ráčili, abych statku kláštera sv. Prokopa, kteréhož někdy dobré paměti pan otec muoj milej v držení byl, také do mého života držeti a užívati mohl, a to pro ty služby, kteréž jsou předkové moji JJMtem králům Českým, též i císařům Římským, VCMti předkům, činili. Že jsem pak toho při VCMti obdržeti nemohl, to pánu Bohu poroučím. A že pak VCMt ráčíte milostivé vůle býti, týž klášter sv. Prokopa vyplatiti a summu výplatní, kterouž na něm dobré paměti pan otec muoj měl, dáti položiti: i nejmilostivější císaři, poněvadž netoliko vejplata na tom statku jest, ale také v témž majestátu toho jest doloženo, což by koli pan otec muoj na témž statku kláštera sv. Prokopského zlepšil a prostavěl, to aby jemu při postupování téhož kláštera zase vynahraženo a s summou hlavní vejplatní složeno bylo, k tomu také VCMti oznámiti mohu, že jest při témž statku nějakej dvůr a mlejn, jenž slově Pyskočely, za své vlastní peníze, v něž jest se vdlužil a tudy dluhův přidělal, koupil, též že tam něco svrškův a nábytečkův jeho pozůstává; a protož VCMt poníženě prosím, abyste VCMt komisaře naříditi ráčili, kteříž by nejprve to co jest zlepšil a prostavěl při témž statku klášterském, spatříce to, o tom o všem VCMti relací svou učinili a potomně, co tu jeho vlastního dědičného pozůstává, to aby od týchž pánův komisařův prošacováno a prodáno býti mohlo, tak aby ti dluhové, kteříž by po někdy panu otci mém pozůstali, netoliko splaceni byli, ale i dobré jméno po něm aby zůstati mohlo. Nebo kdybyste se milostivě v tejž statek uvázati dáti ráčili, nevědělo by se s těmi svršky, co jich tak, ač velmi na mále pozůstalo, kam obrátiti, a tak by tu na velké snížení těch pozůstalých dluhův jich na splacení přišlo. Nebo já, nechlubíce se tím, za živobytí pana otce mého z synovské lásky k němu nemalé jsem jemu pomoci činil k splacení jeho dluhův krom toho, co jsem v rukojemství za pana otce dal, čehož také slušně zase užiti žádám, nedostávší já nic po panu otci mém, ani také statku jeho žádného pro mnohé příčiny se neujímajíce. Ale s tím se vším málo spomoženo bylo; nebo, jakož se věřitelové ohlašují, obávati se jest, že ani summa vejplatní ani to vlastní dědičné, co po něm zůstalo, když se zprodá a zpeněží, nepostačí k zaplacení dluhův jeho. V čemž se VCMti poníženě a poddaně poručena činím. Datum v středu po památce sv. Alžběty vdovy léta Páně devadesátého šestého.
VCMti věrný poddaný
Theobald Švihovský z Ryžmberka, Švihova a na Horaždějovicích.
1596, 21. listopadu.
Zdroj: MS. 2. A. 12 v c. k. univ. knihovně v Praze.
