Muchův mlýn

První nejasná a jen velmi těžko ověřitelná zmínka pochází z roku 1318, kde se hovoří o založení mlýnu pod obcí Lipničkou. V listině Benediktinského kláštera se hovoří „Jaroslav, Opat Václav, převor a konvent kláštera vilémovského prodávají za 45 kop gr. Markvartovi řečenému Černý a jeho ženě Domaslavě na dobu jejich života ves Lipničku s dvorem a řekou Sázavou s právem zřídit mlýn. Po jejich smrti vše připadne klášteru“. Další zmínkou o tomto území je zpráva o mlýně z roku 1591 v Trčkovském urbáři. Zde je zmiňován mlynář Dušek a Havel platící „úrok o Sv. Havlu a sv. Jiří".

1651 Soupis poddaných podle víry: vdova Mandalína Mouchová  (40 let), syn mlynář Jiřík  (22), oba nekatolíci s nadějí na obrácení

12. 5. 1671 pokřtěno dítě jménem Tomáš, otec: Matěj Mucha mlynář matka: Dorota manželka jeho

V soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je uváděn mlynář Jiří Moucha se svoji matkou Mandalinou. Další zmínka je z Berní Ruly z roku 1654 – Uvádí se že v obci Radkovci je mlynář Jiřík Mucha, vlastnící mlýn o 1 kole. Také Tereziánský katastr se zmiňuije v roce 1757 o mlýnu. Uvádí se „Mlýn na stálé vodě o 1 kole, 4 stoupách a jedné olejně“ V té době vlastní mlýn rod mlynářů Muchů a podle něj se i tento mlýn nazývá Muchuv mlýn pod Radkovcem.

V roce 1770 při zavedení čísel popisných získává mlýn číslo 12 a stává se součástí obce Kochánov. Rod Muchů vymírá posledním členem Karlem Muchou, který mlýn vlastnil do roku 1793. Následný majitel je mlynář Vincenc Výborný a jeho syn Jan. V roce 1827 kupuje mlýn mlynář Martin Pross. 2. Dalším majitelem je mlynář Jan Másílko a Jan Beránek.

V roce 1896 kupuje mlýn i s pozemky až k řece Sázavě majitel františkodolské sklárny továrník Vojtěch Bárta. Uvažuje o přestavbě mlýna na brusírnu skla. Od toho však ustupuje. Naproti mlýnu (po pravé straně při pohledu na budovu mlýna) staví vilku pro ředitele sklárny ve františkodole pana Zemana a vilku křtí na jméno „Zemanka“.

V roce 1915 se stává majitelem mlýnské budovy příbuzný Vojtěcha Bárty – MUDr. Otakar Duffek ze Světlé nad Sázavou. MUDr. O. Duffek se v roce 1917 stává majitelem i vilka Zemanky, kterou mu předává akademická malířka Berta Schmidtová – Bártová – vdova o Vojtěchu Bártovi.

V roce 1921 je mlýn provozován nájemcem mlýna – mlynářem Josefem Müllerem z Bosyně na Mělnicku. Mlynář v roce 1925 mlýn kupuje do vlastnictví. V roce 1931 mlýn získává nový majitel Ferdinand Trnka. Ferdinand Trnka je spolumajitel textilní továrny v Humpolci. Od roku 1934 mlýn kupuje další majitel. Je jím majitel františkodolské brusírny skla – továrník Čeněk František Císař. Mlýn zejména přebudovává na brusírnu skla. V roce 1937 postupuje majetková práva svému bratru Jaroslavovi. V té době jsou v osadě kromě budovy mlýna další tři budovy, ve kterých bydlí rodiny několika brusičů skla, kteří jsou většinou německé národnosti.

V roce 1948 je brusírna znárodněna a v roce 1950 je sloučena s brusírnou skla ve Františkodole.

Po roce 1954 se přestalo v Mariadolské brusírně brousit a zaměstnanci přešli do sklárny ve Františkodole. V roce 1967 bylo z bývalé brusírny skla zřízena a provozována praxe sklářských učňů v rámci nově vznikajícího sklářského učiliště ve Světlé nad Sázavou.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org