O mlýně je nepřímá zpráva z roku 1567, kdy si bral Václav, syn Šimka, mlynáře, dceru Matesa Švancara, Annu.
V roce 1568 je fryšavský mlynář Václav (Vaněk) rukojmím.
Při odhadu v roce 1587 byl na mlýně syn jeho mlynář Matouš, který platil ze mlýna, rolí a z nově postavených stoup 1 zl a konal roboty jako jiní usedlí. Přistavěl asi pilu, neboť roku 1615 prodal mlýn s pilou a příslušenstvím synu Janovi za 200 zl a výměnek: do svého živobytí světničku při mlýně, osívání 5 měřic ovsa a pořezání půl kopy klád na prkna. Příští rok prodal Matouš, mlynář, 100 zl posledních peněz za hotových 40 zl kůru literátskému v Novém Městě, protože držitel nebyl s to je koupiti. Druhému synu Jírovi poddal na svatebních smlouvách 20 zl ale spokojil ho nyní hotovými 10 zl.
V roce 1643 mlynář zemřel a mlýn ujal v ceně 150 zl mor. syn Matouš. V této době se uvádí mlýn jako svobodný (zákupní) s povinností dovážení a pořezání 15 vrchnostenských klád na prkna a po prvé se vyskýtá příjmení Jelínek.
V roce 1673 mlýn vyhořel. Matouš, mlynář, přichází ještě v lánském rejstříku z roku 1674 a zemřel asi 1685.
Syn Josef si najal roku 1727 Humpolecký mlýn v Novém Městě. Snad je to týž, který je na zdejším mlýně o 1 složení s pilou a starou povinností podle situační mapy z roku 1741 a tereziánské fase z roku 1749. Po něm následoval syn Jakub, jehož vdovu Annu si vzal František Veselský, který pořídil olejnu.
V roce 1788 postoupil mlýn o 1 složení, 4 stoupách, olejně a pile dědici Janu Jelínkovi, vymíniv si jen doživotní užívání olejny.
V roce 1850 byl mlynář Josef Jelínek zvolen do obecního výboru.
