1803 jelikož Starý mlýn čp. 31 měl tak špatnou polohu, nízkou a hlubokou, že při každém rozvodnění říčky Lomnice velikou škodu trpěl, čímž trpěly nejen verky, ale byli odrazování i mleči, rozhodl se mlynář František Kynštetr tento mlýn zrušit a na lepším a šikovnějším místě postavit mlýn nový. Zamýšlel založit nový mlýn na výše položeném místě, zase na panské půdě a vésti k němu vodu z Lomnice umělým náhonem. Strouha měla být vedena kolem gruntů píseckých v délce 390 sáhů, má být 2 lokte široká. Z toho 70 sáhů náhonem se mělo budovat na půdě písecké. Náhon zamýšlel mlynář postavit vlastním nákladem, u mlýna měla být zřízena i pila. Část náhonu se měla vésti i přes louku chalupníků Mikše a Němečka. Cerhonickou vrchnost však zarážela okolnost, že část náhonu půjde grunty píseckými. Obecní představenstvo, rychtář Pavel Řehoř a konšelé Tomáš Vácha a Martin Zeman, výstavbu mlýna doporučovali a za dobrou uznávali. Schválili ji i sousedé, přes jejichž pozemky měl vést náhon. Držiteli chalupy čp. 3 Němečkovi se mlynář zavázal semílat ročně 8 strychů obilí zdarma.
27. července 1803 byl vykonán "vejchoz" za účasti zástupce cerhonické vrchnosti, obce, sousedů i zástupce vrchnosti písecké. Plocha části náhonu, která šla přes grunty písecké, byla odhadnuta na 2 a 3/4 míry vejsevku. Mlynář se zavázal platit ročně z této části městu Písku 4 zl., ale protože budou v mlýně mlít i poddaní písečtí, byl mu tento plat snížen na 2 zlaté. (Písečti reprezanti tento plat pak ale zvýšili na 2 zl. 30 kr.) Mlynář se také musel zavázat, že důkladně zpevní břehy náhonu, aby z něho voda neunikala. (Celé toto protokolární ujenání bylo vtěleno do dominikální gruntovní knihy cerhonické na folio 126.)
Do konce roku 1804 byl mlýn vystavěn a připsán Františku Kynštetrovi při zachování dosavadních poddanských povinností, rozmnožených ještě o závazek odvádění 6 strychů žita ročně vrchnosti cerhonické.
18. 10. 1828 zemřel František Kynštetr, mlýn o 3 složeních přisouzen vdově Josefě Kynštetrové, se závazkem splácet 1200 zl. dluhů a dětem Rosalii, Františkovi, Josefě, Karlu a janovi vyplatit podíly po 300 zlatých.
prosinec 1829 Josefa Kynštetrová pronajala mlýn ma 3 léta za roční činži 160 zl. Janu Kulhánkovi, mlynáři z Vlachova Březí. Vymínila si sypaný výměnek, chování jedné krávy a bydlení ve mlýně.
1831 Josefa Kynštetrová postoupila mlýn v ceně 2700 zl. synovi Františku Kynštetrovi se závazkem převzetí 1200 zl. dluhů a vyplacení 4 podílů po 300 zl. sourozencům. Hospodaření se měl ujmout až po vyjítí nájmu, t.j. koncem roku 1832.
18.6.1833 se František Kynštetr bohatě oženil s Terezií, dcerou sedláka Jana Zemana z Dolního Ostrovce čp. 14, která měla otcovského věna 248 zl. a od strýce Ondřeje Zemana, který byl důchodním blatenského panství, dostala 1710 zl.
