1534 urbář novohradského panství - na mlýně hospodaří vdova Hamerníková /Alois Sassmann, Kořeny 1, České Budějovice 2007, s. 117/
roku 1555 zde zemřel Mareš, mlynář pod Byňovem /Kořeny 1, s. 118/
Tomkův mlýn se nazýval dle Marešova syna mlynáře a hamerníka Tomáše (Tomka, neboli Tomeš - říkalo se mu také Tomáš Hamerník), který zde jako poddaný v rámci novohradského panství mlynařil a hamerničil v letech 1555–1606. Uvádějí se z té doby také jména usedlosti Tonkomühle / Donko. /Kořeny 1, s. 118/
mlynář Tomeš - v urbáři z roku 1564 - pod hamrem měla obec odůmrtní louky u rybníka zvaného Dlouhá hráze. /Kořeny 1, s. 118/
Mlýnář Tomeš byl zřejmě také jako ostatní mlynáři na Stropnici postižen rajonizací roku 1591 (takto uvádí Sassmann, Kořeny 1, s. 118). V novějších mapách se sice uvádí označení "mlýn", ale šlo zřejmě o tradiční označení jednoty ?
Tedy - mlynáři byli osvobozeni od odúmrti, ale museli se vzdát mlecího práva. Znamenalo to, že v závěti se mohli rozhodnout, komu mlýn bude náležet. 1593 byla od udúmrti osvobozena dokonce celá ves Byňov. /Kořeny 1, s. 120/
urbář 1599 - Tomáš "mylnář" na hamru (čp. 23 dle něho Tonko) platil pololetně 26 grošů a měl právo mletí (?) /Kořeny 1, s. 120/
Tomeš mlynář zemřel roku 1606 - mlýna se ujal syn Albrecht. Ten zde provozoval řemeslo až do roku 1619.
Tomáš Printz (roku 1598 jsou v urbáři panství Rožmberk uvedeni ve vsi Frymburk mlynáři Thoman Priessner a Thoman Priessner der Junge), sedlák v Byňově č. 23 - mlýn
kolem 1605 syn Vít Printz - v té době se mlýn již tradičně stále nazývá Tomkův, mlýn Tonko, Tomko.
1619 - Tomkův mlýn vypálen, zničen vojáky a zůstal opuštěný. Dětem mlynáře se začalo poněmčeně říkat Tomko, Tonko, Donko. /Kořeny 1, s. 118/
od 20. 9. 1628 zde Tomáš Preiszner z Frymburka. Příjmení rodu se zde zkrátilo a posléze ustálilo ve dvou podobách Printzner, Prinz a počeštěle Princ.
pozn. 1: Sasmann, 2007 na str. 118 uvádí, ze se svolením novohradského hejtmana usadila mlynářská rodina Preisnerů z Frymburka z rožumberského panství (obě panství patřila rodu Buquoy). Prý také byli dlouhověcí. Jméno Preisner se komolilo přes „Printz“až do podoby Prinz. Majetek – mlýn a hospodářství -- byl odhadnut na 1800 zl.
pozn. 2: Když se majitelem hranického rašeliniště stal hrabě Buquoy, byly na Jakuli postaveny mlýny na rašelinu. Rozdrcená rašelina se odesílala do Vídně jako kompost zahradníkům. Z rozdrcené rašeliny se také dělalo palivo, které se vyznačovalo ještě větší výhřevností než obyčejné borky. Kaše, která vznikla smícháním rašelinové drtě s vodou, se rozprostřela a nechala zaschnout. Z ní se potom rýpaly brikety. (http://rozhledy2010.blogspot.cz/2012/07/novohradsko-trebonsko-jakule.html)
