Myš ve mlýně si myslí, že je mlynářovou pomocnicí.
(německé přísloví)

Vršovický mlýn

Vršovický mlýn
37
102
Vršovice
440 01
Louny
Vršovice u Loun
50° 22' 22.5'', 13° 51' 5.0''
MVE postavená na mlýništi bez mlýna
Přesné datum vzniku Vršovického mlýna není známo. V r. 1517 byl prodán se statkem Vršovice Václavu Sokolovi z Mohr. Původně měl mlýn 1 kolo, ve 30.letech 18.stol.3 kola, v 80.letech 4 kola, ke konci 18.stol.5 kol a pilu.
V r. 1788 byl mlýn znovu postaven. V r. 1809 mlýn vyhořel. Od poslední majitelky B. Jiráskové koupilo mlýn město Louny a přebudovalo ho na vodní elektrárnu se 2 Francisovými turbínami, v r. 1936 byly nahrazeny Kaplanovými. Dnes MVE se 2 turbínami vlastní potomek poslední majitelky.
Severovýchodně od Vršovic na Ohři
Ohře
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Vršovice byly původním sídlem známého staročeského rodu Vršovců. 

Přesné datum založení mlýna není známé, ale již v r. 1517 byl prodán se statkem Vršovice Václavu Sokolovi z Mohr.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Roku 1589 koupil toto zboží i se mlýnem a jezem na Ohři lounský měšťan Jakub Zákostelský z Bílejova, v jehož závěti je tento mlýn opět jmenován v roce 1579.

V roce 1615 je mlýn ve Vršovicích, tehdy kupovaný Prokopem Dvořeckým z Olbramovic, uváděn jako pustý. 

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
  • Zánik budovy mlýna

Prokop Dvořecký ztratil Vršovice v konfiskaci v letech 1621 -23. V taxe panství z 10. listopadu 1663, kdy Vršovice kupovala Kateřina markraběnka Bádenská, byl mlýn na Ohři mimo provoz kvůli zničenému jezu.

V témž roce uváděn jako dříve o 4 kolách, z toho dvě již zpustlá. 

Podle urbáře vršovického panství z roku 1667 odváděl mlynář Jiří Kačírek z nově postaveného mlýna místo deseti vykrmených vepřů 100 kop míšeňských (116 zl. 40 kr.) a 200 strychů žita. Ty dávky odváděny až do r. 1781.

Tento dominikální mlýn měl původně jedno kolo, ve třicátých letech 18. století počet kol stoupl na tři, v sedmdesátých letech na čtyři a ke konci devadesátých let 18. století bylo zřízeno páté kolo a pila. V 19. století se mlelo většinou jen na čtyřech kolech.

Jako nájemci jsou jmenováni: v roce 1665 Martin Roubal, 1667 Jiří Kačírek, 1669 Eliáš Fiala, 1689 Jiří Böhm, 1713 Max Fischer, 1729 jeho bratr Václav Fischer, 1745 Jan Jiří Vokurka a od šedesátých let jeho syn Dominik Vokurka. 

Od osmdesátých let 18. století uvažovala vrchnost o emfyteutickém prodeji vršovického mlýna, avšak neměla pro mlýn vhodného kupce.Dominik Vokurka byl již starý /62 let/, a měl tři nezaopatřené děti. Ani po Vokurkově smrti v roce 1788 nedošlo k emfyteutickému prodeji mlýna. Vrchnost / od roku 1783 kníže Schwarzenberg/ ponechala na mlýně vdovu Kateřinu, která se záhy provdala za stárka Václava Nováka. Nový nájemce se osvědčil, neboť mlynářství a vodním stavbám dobře rozuměl.

V roce 1788 byl mlýn znovu postaven s použitím vápna, náoeželo k němu 5 jiter polí a 2 jitra luk. 1782 změněna naturální dávka - nadále 2/3 bude tvořit žito a 1/3 ječmen (nebo náhradou 2 zl. za strych žita a 1 zl. 30 kr. za strych ječmene).V letech 1784-93 zaplatila vrchnost za opravu a stavbu mlýna a jezu téměř 7000 zlatých a v roce 1795-96 dalších téměř 3000 zlatých za zřízení pátého kola a pily, což byly veliké výlohy, které neodpovídaly dosaženému příjmu z mlýna. Proto se vrchnost rozhodla pro jeho emfyteutický prodej cestou veřejné dražby. Dražba se konala 24. února 1800 a nejvyšší podání na obilní dávku nabídl dosavadní nájemce Václav Novák / 260 strychů/. Mlýn tedy získal za 4 000 zlatých s tím, že si vrchnost v kupní smlouvě vyhradila právo zpětného převzetí mlýna do svých rukou a udržování pouze venkovních vodních staveb, tj. jezu, splavu a ledolomů. Vnitřní opravy ve mlýně měl mlynář provádět na svůj náklad. Mlynář Novák však nemohl dostát převzatým závazkům, proto již v roce 1803 chtěl mlýn prodat, což mu vrchnost nedovolila. Až v roce 1805 byl mlýn prodán bohušovickému mlynáři Matyáši Karáskovi, který jej koupil pro svého syna Antonína za 10 000 zlatých. 10. prosince 1809 však vršovický mlýn Karáskovi vyhořel. Měl být postaven do velikonoc roku 1810, lhůta se však prodloužila. Mlynář záhy upadl do dluhů a chtěl mlýn v roce 1812 prodat. Ale ani tento prodej vrchnost nepovolila, protože chtěla, aby nový majitel a jeho nástupci s mlýnem převzali povinnost hradit jednu třetinu všech nákladů spojených s udržováním vodních staveb. To se vrchnosti podařilo prosadit až v roce 1824, kdy Antonín Karásek prodal mlýn čp.37 brozanskému mlynáři Martinu Karáskovi a jeho ženě Anně za 28 000 zlatých vídeňské měny. Vrchnost souhlasila, neboť doufala, že nový zámožný mlynář opět pozvedne pokleslou pověst vršovického mlýna.

Martin a Anna Karáskovi prodali mlýn 1. července 1841 své dceři Anně, ovdovělé Liškové, znovu provdané Hrdličkové, za 12 800 zlatých konvenční měny s tím, že ho budou užívat do své smrti.

1843 Anna Hrdličková

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

V roce 1856 bylo vloženo právo spoluvlastnictví k mlýnu také pro manžela Anny Hrdličkové Václava Hrdličku. Ten 10. března 1859 zemřel, a tak polovina mlýna v ceně 16 300 zlatých opět připadla Anně. V roce 1865 bylo na mlýnskou usedlost Anny Hrdličkové čp.37 ve Vršovicích vloženo zástavní právo.

1885 byl mlýn nabízen v dražbě za odhadní cenu 84.888 zl., majitelé Skardovi. (RR)

Další zprávy o osudech vršovického mlýna máme z osobní kroniky Oldřicha Růžičky, který uvádí, že mlýn provozoval pan Pázler a jeho poslední majitelkou byla Barbora Jirásková.

V r. 1900 koupil mlýn od Páslera Fr. Jirásek, majitel mlýnů Režný, Šejdovna a Hasák, kde zamýšlel zřídit elektrárnu pro Louny. (RR)

V roce 1912 koupilo od Barbory Jiráskové mlýn město Louny za 88 000 korun a přebudovalo jej na vodní elektrárnu. Na tehdejší dobu to byl moderní závod. Elektrárna měla dvě Francisovy turbíny o výkonu 300 HP s třífázovými generátory 250 kW, 5 250 V.

Zařízení bylo uvedeno do provozu 13. listopadu 1913. Roční výroba elektřiny byla tehdy 672 000 kWh. El. proud byl dodáván obcím Vršovice a Černčice a byla jím poháněna také měststská vodárna v Lounech.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

1930 Elektrické podniky města Loun, elektrárna

V letech 1964-65 byla provedena automatizace elektrárny.

8. ledna 1996 byla elektrárna prodána ve veřejné dražbě Miroslavu Jiráskovi, potomkovi předchozích majitelů bývalého mlýna. V současné době má elektrárna dvě turbíny po 195 kW. Za rok vyrábí 1,5-2,5 milionu kWh / data jsou platná v době sepsání knihy J.Klemperou - viz literatura/.

Podle katastru nemovitostí v současné době slouží dům čp.39 / dnes čp.102/ jako obytný dům a na náhonu z Ohře je MVE se dvěma turbínami.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Roubal
  • Kačírek
  • Fiala
  • Böhm
  • Fischer
  • Vokurka
  • Novák
  • Karásek
  • Hrdlička
  • Pázler
  • Jirásek

Historie mlýna také obsahuje:

1667 Jiří Kačírek

nájemci:

1665 Martin Roubal

1667 Jiří Kačírek

1669 Eliáš Fiala

1689 Jiří Böhm

1713 Max Fischer

1729 Václav Fischer

1745 Jan Jiří Vokurka

1760 Dominik Vokurka

1843 Anna Hrdličková

1885 - Skarda (RR)

1900 - Pásler (RR)

1900 - Fr. Jirásek (RR)

1930 Elektrické podniky města Loun

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2012
      venkovský
      mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
        zděná
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Zaniklý
            • pila
            Dochovaný
            • výroba elektrické energie
            1930 elektrárna
            • jez
            Typturbína Francisova
            StavDochovaný
            Popis1930: 2 turbíny Francis, hltnost 9 a 7 m3/s, spád 1,6 m, výkon 220 HP
            Typturbína Francisova
            StavDochovaný
            Popis1930: 2 turbíny Francis, hltnost 9 a 7 m3/s, spád 1,6 m, výkon 220 HP
            Typvodní kolo na spodní vodu
            StavZaniklý
            Popispůvodně 1 kolo
            1730: 3 kola
            1770: 4 kola
            1795 zřízeno 5. kolo
            V 19. stol. se mlelo většinou jen na 4 kolech
            Typturbína Kaplanova
            StavDochovaný
            Popis1936 nahradily Francisovy turbíny
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorKlempera, Josef
            NázevVodní mlýny v Čechách VIII
            Rok vydání2003
            Místo vydánínakladatelství Libri Praha
            Další upřesněníkniha str.101-104
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorKlempera, Josef
            NázevVodní mlýny v Čechách VIII
            Rok vydání2003
            Místo vydánínakladatelství Libri Praha
            Další upřesněníkniha str.101-104
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 01 (Praha), s. 24

            Místo uloženíNárodní archiv v Praze
            Název fonduDesky zemské
            Název archiválieKvatern desk zemských
            Evidenční jednotkakniha
            Inventární číslo, signatura29
            Místo uloženíNárodní archiv v Praze
            Název fonduDesky zemské
            Název archiválieKvatern desk zemských
            Evidenční jednotkakniha
            Inventární číslo, signatura29

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Obrazy

            Ostatní

            Vytvořeno

            26.11.2016 20:23 uživatelem eva48 (Eva Nesnídalová)

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 26.3.2023 15:56
            Radomír Roup (Radomír Roup) 8.6.2018 09:45
            doxa (Jan Škoda) 5.8.2024 23:22
            Jiří Smitka (Jiří Smitka) 20.2.2020 15:33