Mlýn Spálenec, Spálený mlýn; Hornmühl, Haarmühl

První zmínka o mlýně později zvaném "Spálenec" (Hornmühl, Haarmühl, Spálený), ležícím na potoku Blata u Luběnic, pochází z r. 1398, kdy byl jeho vlastníkem Diva z Čekyně. Město Olomouc koupilo Luběnice sice již v r. 1504, ovšem mlýn k nim nepatřil.

Mlýn ležel na panství kláštera Hradisko, jenž ho pronajímal střídavě různým majitelům. V r. 1555 to byl mlynář Tomáš Lupavec, r. 1556 to byl majitel drahanovického zboží (bez bližšího upřesnění), v r. 1576 ho vlastnil Jan Drahanovský, před r. 1600 vladyka Havel Kuorvský z Vrchlabí a na Náměšti, r. 1601 údajně Václav Várla z Luběnic, poddaný města, ve stejném je zmiňován i sedlák Vaněk Vachů. V r. 1617 se připomíná mlynář Bartoň a v letech 1618-1621 Tomáš Šimek.

Město Olomouc získalo mlýn do emfyteutického nájmu někdy v polovině 17. století, protože v letech 1617-1630 byl příjem z nájmu do městské pokladny 200-220 zl., v letech 1631-1642 kolísal mezi 38-190 zl. V letech 1651 a 1652 je připomínán Jan Křivohubek, r. 1657 Jan Ujeck a v letech 1660-1681 Martin Opletal. Mlýn však zůstal i nadále v majetku klaštera Hradisko a město mu muselo odvádět pravidelný roční poplatek 3 zl. 16 kr. V r. 1661 město uzavřelo s klášterem novou smlouvu. Tehdy měl mlýn čtyři mlýnská složení - tři mouční a jedno kašní. Po jeho obnovení v r. 1650 činila výše nájmu 53 zl., v letech 1653-1656 kolísala mezi 92-125 zl., v letech 1657-1668 činila 100 zl., v letech 1671-1679  110 zl. a v letech 1686-1697  120-185 zl.

1660 - Luběnice - poctivý mládenec mlynářského řemesla, tovaryš příjmením Opletal z Dolan, a poctivá vdova Aniška mlynářka po neb. Janu, mlynáři z Páleného? Mlejna.  ZA Opava, Těšetice 6473, sn. 285 (mGh)

1667 - Luběnice - Matěj Patka z Hradiska, řemesla mlynářského. ZA Opava, Těšetice 6473, sn. 290 (mGh)

1671 - Luběnice - Jakub Kratochvíle, řemesla mlynářského, syn Václava Šťastného z Lysnice(?) u Prahy.  ZA Opava, Těšetice 6473, sn. 292 (mGh)  

Počátkem 18. století byl nájemcem mlýna Tobiáš Vondra, v letech 1707-1718  Ondřej Pytlíček, r. 1719 Jan Odraska, r. 1726 Řehoř Černý, r. 1726 Jiří Herni (Groni) a v r. 1729 Lorenc Schmidt. V letech 1732-1733 Kryštof Schwantzer, 1733-1736 vdova Scwantzerová, 17436-1747 František Horčica a v r. 1750 Josef Zdráhal a František Semler.

Mlýn měl stále čtaři složení (až do r. 1841), tři moučni a jedno kašní složení, které mělo velmi poškozenou (nepoužitelnou) tlačírnu oleje. V r. 1701 se městu platilo nájemné ve výši 230 zl., v letech 1717-1749 kolísal mezi 221-260 zl.

Druhá polovina 18. století je pokud se jedná o činnost mlýna značně nejasná. Vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné písemné záznamy o nájmech ani o změnách majitelů, je možné uvažovat i o tom, že mlýn nebyl v provozu.

V r. 1817 došlo ke dražbě mlýna, byl prodán za 45.250 zl. Janu a Anně Weinlichovým. V r. 1825 byl prodán Antonínu Hellebrandtovi, kolem r. 1840 zde působil Antonín Ambros. R. 1833 je na Indikační skice uvedena jako majitelka Barbara Sperka (RŠ).

Při nezměněné velikosti se z mlýna platil v letech 1824-1841 nájem 200 zl.

V r. 1854 je na tomto mlýně uváděn Josef Albrecht a v r. 1893 paní Churavá. V tomto roce byl mlýn postižen požárem.

Jeho vývoj v 2. polovině 19. století je nejasný.

Až k r. 1929 jsou v pozemkových knihách uvedeni majitelé Josef a Františka Sloukovi a v r. 1930 Jan a Cecilie Překovi. V témže roce došlo ukončení provozu v důsledku regulacce říčky Blaty a poslední mlynář prodal objekt bez mlýnských strojů panu Janu Trčkovi.

1930 Josef Slouka

V r. 1938 bylo vlastnictví přiklepnuto Hypoteční a zemědělské bance v Brně.

V r. 1939 mlýn koupil Jan Pospíšil. Mlýn byl v provozu až do r. 1947.

Současný majitel je Radek Hrbek.