Zaniklý mlýn v Újezdci
V obci újezdecké býval od pradávna poplužní dvůr. Tj. dvůr, na kterém vrchnost sama hospodařila, nepronajala pole poddaným. Vedle něho stálo sedm domovních čísel. Později byl dvůr rozdělen a šest domovních čísel přibylo. Ke dvoru také náležel mlýn a vedle stávala i cihelna, která během času zanikla. Újezdec náležel Petru Janovskému ze Suchtlesk a z Janoviček a dědictvím připadl synu Bohuslavovi, který 8. Dne měsíce ledna roku 1487 toto zboží prodal Slavatovi z Chlumu a Košumberku. Tu se Újezdec popisuje jako vesnice s dvorem poplužním a se znamenitými rybníky.
Podle knihy „Kutnohorsko slovem i obrazem" z roku 1912 se jako nejstarší rodina v obci připomíná, a to už dvě stě let, rodina Růžičkova. Poslední majitelka újezdeckého mlýna paní Antonie Růžičková pocházela z Paběnic, ze čtyř sourozenců Viktorových. Její otec byl František Viktora 1827-1907. Její bratr František byl otcem Dr. ing. Eduarda Viktory. Další bratr Josef byl můj praděd a Jan byl lékařem a žil ve Zbýšově. Antonie Viktorová narozená roku 1864 se provdala za Františka Růžičku, majitele mlýna v Újezdci. Zdědili hospodářství dost rozsáhlé. K polím, loukám a lesu patřila pila a mlýn dále také cihelna, ze které se podle vypravování mé babičky dodávaly cihly na stavbu kostela v sousedních Petrovicích. Ten byl postaven za osmnáct měsíců v letech 1891-1892.
Z vypravování pamětníků byl mlynář šikovný člověk, ale také se rád napil a zahrál karty. Hrál i o pole. Jednou vyhrál, jindy prohrál. Mlynářka Růžičková byla rázná hospodyně. Vyprávělo se, že dokáže čapnout i pytel s obilím. Pan mlynář zas láhev za pytlem.
Z publikace Sto let požárního sboru v Petrovicích, jsem se dočetla, že 26. června 1914 úspěšně zasahuje tento sbor u požáru válcového mlýna pana Růžičky v Újezdci. Podle vypravování pana Dyntery z Paběnic, který v té době u Růžičků vypomáhal, způsobil požár nějaký pobuda. Mlýn prý hořel týden, krytina létala do údolí, také obilí i mouka. Po požáru už k obnovení mlýna nedošlo.
František Růžička zemřel během i. světové války, a to 30. října 1916. Manželé děti neměli, a tak rod Růžičků v Újezdci vymřel. Vdova Růžičková odkázala celý majetek svému synovci Josefu Viktorovi z Paběnic čp. 3, mému dědečkovi. Ten se roku 1921 oženil s Marií Zoufalovou z Korotic a nastěhovali se do Újezdce. V té době bylo stavení po požáru velmi zubožené a pole byla ve špatném stavu. Paní Růžičková nestačila všechno obdělat, neboť muži byli ve válce, a tak obhospodařovala jen část polí, ostatní ležela ladem. Pomáhaly jí jen dvě děti. Už zmíněný Josef Dyntera a Matylda Aronová provdaná Rulíková. Paní mlynářka lakomá nebyla, děti se u ní dobře najedly a snažily se pomáhat ze všech sil. Těch tehdy mnoho neměly, protože jim bylo v té době kolem třinácti let. V roce 1931, kdy Antonie Růžičková ve věku 67 zemřela, bylo již stavení obnoveno, pole obdělána. Mlýn se však manželé Viktorovi obnovit nepokusili. Přesto se tu říkalo Ve Mlýně, a to i dnes, po sto letech od jeho vyhoření. Já se pamatuji na rybníček u stavení, který ležel směrem k Plhovu. Pod okny stavení na západní straně byly vantroky a kanál, kterým se odváděla velká voda.
V současné době nám bývalý mlýn připomíná jen mlýnský kámen, který leží na naší zahrádce. Na bývalý újezdecký mlýn si s trochou nostalgie zavzpomínal můj bratranec těmito verši:
Byl tu kdysi starý mlýn, Jak kdyby nás semlelo
už zůstaly jen kámen a vantroky. to mlýnské soukolí
Ted je trochu zarostl blín - sešli jsme se v tom
no už jsou to nějaké roky. újezdeckém údolí,
ale ze mlýna zbyl jen kámen,
a tak pšeničko - ámen.
Mgr. Marie Brožová, majitelka bývalého mlýna v Újezdci a redaktorka Paběnických listů
