Historie
Obecná historie:
Toto místo bylo osídleno od nepaměti a předchůdcem zdejšího obilného mlýna byl zřejmě hamr - podle něho dostal pozdější název místní dvůr /Hammerhof/, ale i zámeček a obec Hamrníky /Hammer-Häuseln/.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Jméno původního mlynáře na Hamrnickém mlýnu neznáme, ale je pravděpodobné, že platil nájem vrchnosti - tepelskému klášteru. Nejstarším nám známým mlynářem tu byl Wenzl Gleissinger. Ten se ve mlýně narodil roku 1670. A na Hamrnickém mlýně, který převzal, byl poté 14 let mlynářem. V jeho době byl jak mlýn, tak hamrnický dvůr majetkem kláštera v Teplé.
U Hamrnického mlýna byla i klášterní pila. Podle tepelské vrchnosti museli ve mlýně mlít povinně všichni okolní klášterní poddaní.
Gleissingerovi vlastnili mlýn po generace. Poslední z toho rodu byl Anton Gleissinger /+ 29.8.1821/. Mlýn po něm vedla vdova, ale mlýn byl zadlužen . Vdova se vdala znovu 9.2. 1823 za mlynáře Karla Ulricha ze Zaječího mlýna v Řešíně. Nakonec pod tlakem dluhů museli manželé Hamrnický mlýn prodat.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
V roce 1850 mlýn koupil Ferdinand Treml ze Zádubu pro svého syna, který mlýn převzal později.
Před rokem 1900 odkoupil mlýn Franz Hufnagel z Trstěnic se ženou Kateřinou, roz. Hofmanovou z Amonsgrýnu (Úbočí).
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Hufnáglovi nechali roku 1930 mlýn zmodernizovat a místo vodního kola instalovali turbínu, která poháněla celý mlecí systém. Dali také na mlýn nápis "Josef Hufnagel, Mahlmühle".
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Ve mlýně bydlel i jejich syn Wilibald /nar. 1920/ se svou ženou Trauti, roz. iermannovou z Landshutu. Po válce byli všichni odsunuti.
Po válce ve mlýně krátce mleli předci Zdeňka Kabelky (poslal nám dobovou fotografii). Píše: Koupili mlým v pohraničí - v Hamrníkách, kde mleli do roku 1948. Pak to museli odevzdat statkářům. To oni v Hamrníkách koupili nové stroje. Turbínu, mlecí stolice na všechny druhy, co se mlelo, dynamo..... Když to splatili, přišli o to. (RŠ)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Mlýnské stavení bylo ještě po 2. světové válce drobně upravováno ve fasádě, naposledy roku 1980. Fasáda byla původně sedmiosá a v krajních osách byla lomenicová stříška s tympanony. Přes všechny tyto úpravy udržoval si mlýn vzezření chátrajícího venkovského objektu, třebaže monumentálního. Mimořádný byl široký prastarý náhon, kterým proudila na mlýn voda z Kosového /později Mlýnského / potoka.
Zda po válce sloužil Hamrnický mlýn ještě na mletí, není nám známo, rovněž tak pila, která byla při mlýně. Naposledy mlýnská budova sloužila jako obytné stavení.
Vývoj po roce 1989
Hamrnický mlýn byl v roce 2000 stržen a dnes přestavěn do moderní podoby.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Gleissinger Ulrich Treml Hufnagel Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
