Jarův, Čapkův mlýn

Z nepřímých důkazů můžeme uvažovat, že se zdejší mlýn nacházel v Mezilečí již v 15. století (v kšaftu bezdětného Haška Střížka z Lužan ve prospěch své manželky Lidmibory z Valečova je Mezilečí zapsáno jako "Mezleč ves s platy, poctami, rybníky i se všemi příslušnostmi", a právě v rámci oněch příslušností mohl být i zdejší mlýn), ale protože ležel při rybníku, původně zvaném jako "V Drahách", do něhož se sázelo 30 kop rybí násady, zejména té pstruhové, jehož existenci máme doloženou urbářem smiřického panství k roku 1654 (v té době byl zmíněn jako zdejší chalupník Jakub Ludr ze známého a rozsáhlého mlynářského rodu), tak jistojistě fungoval již v 17. století. Věrohodně je však doložen až v záznamech zdejších matrik, např. k roku 1795, kdy se jeho obyvateli Janu Čapkovi, zapsanému jako chalupník a tkadlec, narodil syn Jan. V těch ranějšího data nelze identifikovat, kdo býval mlynářem, neboť ještě neexistovalo očíslování domů a nepíše se zde povolání zapsaných. Jiným dokladem existence mlýna a sousedního rybníka je topografická a vojenská mapa z roku 1789 od Friedricha Wilhelma Karla von Schmettau, jenž na ní zaznamenal severovýchod Čech mezi josefovskou pevností a slezskými hranicemi ve stavu z roku 1778.

Od svých počátků náležel mlýn vrchnosti, jež ho zprvu provozovala vlastními silami, aby ho kvůli malému výnosu nejprve pronajala a v době raabizace odprodala do soukromých rukou. Zajímavé je, že v dobových záznamech je jeho čp. 50 popisováno někdy jako chalupnické, jindy jako mlynářské, z čehož můžeme uvažovat, že kvůli nestálosti Válovického potoka a nechuti panstva, aby bylo použito více vody z jeho rybníka k pohonu mlýna (oproti dohodnutému kontraktu), tak šlo o mlýn, který byl provozován jen někdy a jednalo se spíše o přivýdělek k rolnickému hospodářství (ležel na výtoku z rybníka, od něhož byl oddělen hrází s obecní cestou). I jeho vlastníci jsou někdy zmíněni jako chalupníci a někdy jako mlynáři.

O jeho historii nalezneme v obecní kronice pouze toto:

"čp. 50. Mlýn.

Majitel Čapek, po Čapkovi smrti vzal si vdovu Jarý. Dceru Jarýho vzal si za manželku Čejp. Mlynář Čejp rod. z Miskolez měl s manželko 3 synové Viléma, který jest vyučen cukrářem a jest majitelem pěkného domu v Chocni kde má cukrářství, Čeňka, který se vyučil řeznictví a oženil se s cerou majitele hostince Tuzara rod z Úpice který koupil hostinec čp. 1. v Mezilečí, zemřel v mladém věku na tuberkulosu. Jozefa který se vyučil truhlářství táké v mladém věku zemřel, měl zavedenou dílnu v Červ. Kostelci. Cukrář Vilém dosud žije, často se přijíždí podívati na Hořičky. Jest vdovcem stár 67 roku. Co toto píšu jest rok 1938. 28 července. o pouti svatodušní z jara byl též na Hořičkách kde jsem s ním hovořil. Po vyhoření mlýna koupil nemovitost s 8 korci pozemku Žďárský Josef z Hořiček. Nýni jesr majitelem syn Žďárský Eduard, v budově má nájemníky a polnosti a luka užívá sám."

Vždy se jednalo o roubené stavení, které bylo zničené a pusté za třicetileté války, aby bylo krátce po jejím ukončení opět obnoveno. Během staletí se na něm mnoho nezměnilo, protože na bytí zdejším mlynářem nebylo nic lukrativního, a tak byly prováděny pouze drobné a udržovací práce. Pouze počátkem 19. století získalo kamennou podezdívku. Tento stav můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Josepha Wiedermanna a geometra 4. třídy Antona Richlyho (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA294018400). Kolem roku 1850 vlastnil mlýn Jiří Čapek, po němž byl mlynářem v čp. 50 Vincenc Čapek, jenž zemřel 19. srpna 1860. Chvíli na mlýně hospodařila vdova Anna Čapková, která se 1. října 1861 vdala za mlynářského tovaryše a tkalce Aloise Jara z Chlístova čp. 12. Roku 1875 se dostala usedlost do veřejné dražby. Všechny tři termíny - 9. července, 3. srpna a 3. září však nebyly ohledně jejího prodeje úspěšné. K němu došlo až v následujícím roce. Její odhad tehdy činil 2 438 zlatých a termíny dražeb byly vyhlášeny na 24. června, 24. července a 24. srpna. Mletí bylo ukončeno po zrušení rybníku koncem 19. století (zaznamenán byl ještě ve vojenské mapě z roku 1871, ale o 6 let později již ne). Z výše zmíněného můžeme dovodit to, že do dražby se čp. 50 dostalo přímo po zrušení rybníku, když se zde již nedala provozovat mlynářská živnost. Tehdy také muselo dojít ke zděné přístavbě objektu, jež je dodatečně zakreslena do reambulace stabilního katastru z roku 1873. V roce 1880 patřilo stavení Vincenci Čepovi, jehož stejnojmenný syn později pracoval jako posel rurální pošty. Po požáru obnovený dům z téhož materiálu jako předchozí (dokladem vojenská topografická mapa v měřítku 1 : 5 000 od J. Dolanského a M. Téra z roku 1963, jejíž zhotovování bylo provedeno v roce 1961) je vidět ještě na leteckém měřicím snímku z roku 1960 a v katastrální mapě z roku 1967, naopak v katastrální mapě z roku 1977 po něm není již památky. Zbouráno tedy bylo na přelomu 60. a 70. let 20. století.

Jedinou památkou na mezilečský mlýn je litinový kříž na pískovcovém podstavci z roku 1780, který dnes stojí při vjezdu do čp. 49, kde však dříve nestával, ale byl sem počátkem 20. století přemístěn z opačné strany cesty. To, že zde někdy existoval mlýn, připomíná rovněž místní pojmenování samot "Za mlejnem", dnes přepisované jako "Za mlýnem" a zahrnující objekty čp. 51, 64, 65 a 74.