V mých vzpomínkách na rané dětství se objevuje Czerny-Mühle jako obrovská budova s mnoha tajemnými místnostmi, schody a komorami; nad tím strašidelná křivolaká půda, která se rozprostírala nad oběma horními poschodími, příležitost k nekonečnému šmejdění.
Mlýnice, v níž to většinou hlučelo, třáslo se a klapalo, byla srdcem domu. Tady, kde se mlela úroda žita vesnických rolníků, byl vždy ve vzduchu jemný moučný prach a vůně.
Pohon pro mlecí zařízení přicházel z přilehlé lednice. Několik velikých ozubených kol na prodloužené hřídeli vodního kola přenášelo jeho energii na mlecí zařízení. Vodní kolo však uvádělo do chodu také silné dynamo. To dodávalo proud nejen pro osvětlení domu a provoz tkalcovských stavů a dalších strojů v tkalcovně v horním poschodí. Zajišťovalo také světlo v několika sousedních domech v době, kdy Olešnice ještě nebyla celkově zásobená elektrickým proudem.
Jak tímto způsobem fungovala také naše mlátička v opodál stojící stodole mi bylo dlouho záhadou.
Pozdě večer se vodní kolo zastavovalo. Po studených zimních nocích se někdy muselo zamrzlé kolo z ledového pancíře namáhavě vysekat sekyrou při světle petrolejové lampy, než mohlo opět vyrábět proud a světlo.
Czerny, Franz: Die Czerny-Mühle – mein Elternhaus in Gießhübel (on line)
http://www.giesshuebel.de/Czerny_Muehle.html (cit. 2. 8. 2009)
