mlýn pod Dolejšími Kouty, Čechotů mlýn

V 16. stol. jsou pod Dolními Kouty doloženy dva svobodné mlýny, které vlastnili dědiníci z Dolních Koutů.

První mlýn:

- r. 1547 Jarolím z Dolních Koutů, dědiník, obnovil sobě a svým sestrám Dorotě a Anyžce vklad na mlýn pod Dolními Kouty se struhou a oběma břehy, který po otci 15 let drží. (DZV 25O, fol.K24).

- r. 1569 sestry Dorota a Anyžka, dědinice z Dolních Koutů prodaly svůj mlýn pod Dolními Kouty Prokopu Málkovi, dědiníku z Dolních Koutů - jejich otčím, (DZV 16, fol. L26v).

Druhý mlýn: byl spojen s gruntem Junkovským

- r. 1571 Jiří Junek, dědiník v Dolních Koutech, prodal svůj mlýn se struhou a oběma břehy v Dolních Koutech, Janovi jinak Pýchovi, dědiníku v Dolních Koutech (DZV 17, fol. F10).

- r. 1586 Jiří Pýchů svobodník pod Dolními Kouty, prodal svůj mlýn ležící pod Dolními Kouty spolu s loukou přikoupenou od nebožtíka Jana Pýchy Michalovi Španovskému z Lisova a na Pacově (DZV 23, fol. C26).  Prameny jsou použity z knihy Eduarda Krajníka Místopis dědinických a svobodnických dvorů v Čechách. 

V urbáři mladovožického panství r. 1620 je v Dolních Koutech jen jeden mlýn a to Čechotův, není doložená návaznost mlýnů z 16 stol. na pozdější mlýny Čechotů a Prášilů. Jelikož druhý mlýn roku 1586 byl prodaný vrchnosti a stal se z něho poddanský mlýn, lze z toho odvodit, že by se později mohlo jednat o Čechotův mlýn. První mlýn mohli dědiníci (Jan Prášil) stále v první půli udržet jako svobodný. Pýchové by dříve museli mlýn koupit od Málků, taková trhová smlouva v DZV však není. Roku 1654 v berní rule byly už celé Dolní Kouty poddané vožické vrchnosti. Jan Prášil původně Mrázek se zřejmě narodil ještě jako Pýcha. Rod Pýchů byl přejmenovaný na Mrázky. Ještě roku 1653 bratři Jan a Václav Píchové jinak Mrázkové se snaží ubránit své svobody - r. 1653 Bratři Jan a Václav Píchové jinak Mrázkové, lidé svobodní i jménem svého strýce posíají prezidentu České komory stížnost na omezování svých svobod panem Kryštofem Karlem Přehořovským z Kvasejovic, pánem na Mladé Vožici (NA Česká finanční prokuratura (dále FP), kart. 226, sign. 5/21). 

Komorní soud 63, fol. N12, rok 1561: Jiřík Štěrba ze mlýna pod Dolejšími Kouty, žaluje Mikuláše Jenšíka z Radvanova a v Nahořanech, že jej zranil mečem a chtěl zamordovat. Není jisté zda se jednalo o Čechotův nebo Prášilův mlýn.

Urbář mladovožického panství byl založen r. 1620, ale jednotlivé zápisy v něm jsou vedeny už od 90 let 16. stol.: Čechotů mlejn ouroků svato Jiřského 0 grošů a svato Havelského také 0 grošů. Mlejn už byl na konci 16. stol. zřejmě pustý a jeho chod už asi nebyl obnoven.

V zadní části Urbáře se dozvíme, že ze mlejna platil do důchodu písaři Pavlovi (Pekárkovi) Jan Tkadlec šenkýř z Pojbuk, někdy mezi léty 1614 - 1618 - určeno podle písaře. Podle některých zápisů se splácelo písařům do důchodu chronologicky takto: r. 1604 Vršovskému, mezi léty 1605 - 1613 Zikmundovi, mezi léty1614 - 1618 Pavlovi Pekárkovi a po r. 1618 Janovi Šamšovi. Mlýn tedy stál ještě v první čtvrtině 17. stol.                   

V Pozemkové knize 1, folio 79 - 84 panství Mladá Vožice má nárok na každoroční vyplácené vejruňky z obou chalup gruntu Melovského sedlák Adam Rašek z Janova. Na druhé straně folia 79 r. 1709, kdy se zase obě chalupy slučují v jeden grunt,  je ve vypsaných nápadnících nebožtík Adam Rašek, psaný jako Adam Čechota neb Rašek. Při splátce r. 1726 - "položil sirotku po Adamu Čechotovi Martinovi Raškovi". Z jiných bádáních je možné se dozvědět, že Adam Rašek byl zetěm Mikoláše Raška z Janova a příjmení Rašek získal po názvu gruntu Raškovském. Původ Adama je těžko dohledatelný, ale podle některých zpráv je možné, že pocházel z Pojbuk a byl synem Václava Krejčího, ani však toto příjmení by nemuselo být jeho pravé, původ by měl být v rodu Dvořáků z Pojbuk hospodařícím zde počátkem 17. stol. Adam byl zřejmě ve třicátýcch letech 17. stol. prvním sedlákem, už asi ne mlynářem, který hospodařil na gruntě, který vznikl na základě starého mlýna Čechotů a získal po něm přezdívku. Někdy neznámo kdy odešel před rokem 1651 do Janova. Třicátá léta jsou odvozena od věku jeho nejstaršího syna Martina Raška. 

Dle Pamětní knihy Janova z r. 1925 ještě tehdejší obyvatelé Dolních Koutů, ústním podáním po předcích vyprávěli, že na místě selského gruntu č.p. 1 stával mlýn.