Prášilův mlýn

V 16. stol. jsou pod Dolními Kouty doloženy dva svobodné mlýny, které vlastnili dědiníci z Dolních Koutů.

První mlýn:

- r. 1547 Jarolím z Dolních Koutů, dědiník, obnovil sobě a svým sestrám Dorotě a Anyžce vklad na mlýn pod Dolními Kouty se struhou a oběma břehy, který po otci 15 let drží. (DZV 25O, fol.K24).

- r. 1569 sestry Dorota a Anyžka, dědinice z Dolních Koutů prodaly svůj mlýn pod Dolními Kouty Prokopu Málkovi, dědiníku z Dolních Koutů - jejich otčím, (DZV 16, fol. L26v).

Druhý mlýn: byl spojen s gruntem Junkovským

- r. 1571 Jiří Junek, dědiník v Dolních Koutech, prodal svůj mlýn se struhou a oběma břehy v Dolních Koutech, Janovi jinak Pýchovi, dědiníku v Dolních Koutech (DZV 17, fol. F10).

- r. 1586 Jiří Pýchů svobodník pod Dolními Kouty, prodal svůj mlýn ležící pod Dolními Kouty spolu s loukou přikoupenou od nebožtíka Jana Pýchy Michalovi Španovskému z Lisova a na Pacově (DZV 23, fol. C26).

Prameny jsou použity z knihy Eduarda Krajníka Místopis dědinických a svobodnických dvorů v Čechách. 

- Komorní soud 63, fol. N12, rok 1561: Jiřík Štěrba ze mlýna pod Dolejšími Kouty, žaluje Mikuláše Jenšíka z Radvanova a v Nahořanech, že jej zranil mečem a chtěl zamordovat. Není jisté zda se jednalo o Čechotův nebo Prášilův mlýn.

V urbáři mladovožického panství r. 1620 je v Dolních Koutech jen jeden mlýn a to Čechotův, není doložená návaznost mlýnů z 16 stol. na pozdější mlýny Čechotů a Prášilů. Jelikož druhý mlýn roku 1586 byl prodaný vrchnosti a stal se z něho poddanský mlýn, lze z toho odvodit, že by se později mohlo jednat o Čechotův mlýn. První mlýn mohli dědiníci (Jan Prášil) stále v první půli udržet jako svobodný. Pýchové by dříve museli mlýn koupit od Málků, taková trhová smlouva v DZV však není. Roku 1654 v berní rule byly už celé Dolní Kouty poddané vožické vrchnosti. Jan Prášil původně Mrázek se zřejmě narodil ještě jako Pýcha. Rod Pýchů byl přejmenovaný na Mrázky. Ještě roku 1653 bratři Jan a Václav Píchové jinak Mrázkové se snaží ubránit své svobody - r. 1653 Bratři Jan a Václav Píchové jinak Mrázkové, lidé svobodní i jménem svého strýce posíají prezidentu České komory stížnost na omezování svých svobod panem Kryštofem Karlem Přehořovským z Kvasejovic, pánem na Mladé Vožici (NA Česká finanční prokuratura (dále FP), kart. 226, sign. 5/21). 

Berní rula roku 1654 uvádí v Dolních Koutech Jana Prášila vlastníka mlýna o 1 kole. Z tohoto mlýna a rodu vzešel mlynářský rod Mrázků působící na Mladovožicku a Podblanicku. Jan Prášil se původně jmenoval Mrázek. Na původním gruntu Mrázků zůstal Jana bratr, Václav Mrázek, aby si vrchnost nepletla v malé osadě tyto dva Mrázky, začali Janovi říkat a psát ho příjmením Prášil. Když se Janovi synové odstěhovali do Mladé Vožice a Šebířova, vrátilo se jim časem původní příjmení Mrázek. V revisitaci berní ruly v 70. letech 17. stol. je po Janovi Prášilovi na mlýně uveden Matěj Prášil. Posledním mlynářem, který zde mlel obilí byl podle dochovaných pramenů Kryštof Mrázek jinak Prášil, vnuk Jana Prášila. Viz. matriky farnosti Mladé Vožice a pozemková kniha panství Mladé Vožice - kniha 1, folio 86. V knize 26 prodeje mlýnů panství Mladá Vožice počínající r. 1729 již mlýn Prášilův není uvedený.

Dle Pamětní knihy Janova z r. 1925 ještě tehdejší obyvatelé Dolních Koutů, ústním podáním po předcích vyprávěli, že na místě chalupy č.p. 3 stával vodní mlýn. Píše se zde také, že před 20 lety (r. 1905) v tomto stavení č.p. 3 nalezli silnou rouru z tvrdého dřeva. Na základě úvahy se usuzovalo, že se touto rourou hnala přes cestu voda na mlýnské kolo. To by znamenalo, že na pohánění mlýna se využíval rybník vedle stavení č.p. 5.