Mlýn byl postaven v polovině 18. století na základě schválené žádosti mlynáře Kaulfersche z vratislavického mlýna zvaného Donathův, který v roce 1753 požádal libereckou vrchnost o povolení stavby druhého mlýna s tím, že tento mlýn mu bude pomáhat splácet vrchnosti závazky, které nezvládal platil. Stavba byla povolena na libereckém zámku dekretem z 1. listopadu 1753, mlýn byl spuštěn do provozu po vysvěcení rochlickým kaplanem 8. října 1754. Stavbu provedl zednický mistr Hans Christoph Gähler, strojní vybavení zde instaloval Josef Lang, stavitel mlýnů ze Saalendorfu u Žitavy, kde se vyráběly kvalitní mlýnské kameny. Tehdy se mu říkalo „Lesní mlýn. Prvním provozovatelem mlýna byl Anton Lehmann, dříve nájemný mlynář v Bedřichově, který mlýn pravděpodobně provozoval pro vratislavského mlynáře Kaulfersche. Lehman však zemřel již následující rok po spuštění mlýna. Vdova Kateřina Lehmann se znovu vdala za A. I. Peukerta a za 700 kop na něj prosečský mlýn převedla. Peukert z důvodu vysokých vrchnostenských poplatků prodal mlýn Hansi Christianu Wagnerovi. Zmiňován je zde ještě mlynář s příjmením Wagner, a to Franz Wagner s manželkou Marií Annou. V letech 1775 a 1776 se jim zde narodily 2 děti, syn Johann Franz Alois a dcera Maria Theresia.
V roce 1781 koupil mlýn mlynář Gottlieb Müller, který neplacením poplatků vrchnosti nadělal na mlýnu dluhy. Zadlužený mlýn prodal Müller k 1. lednu 1795 mlynáři Franzi Jägerovi, který získal dědictvím další mlýn, a to nedaleký mlýn ze sousedního Nového Světa. Franz Jäger vyvedl mlýn z dluhů, ale začátku 19. století se ho zbavil a provozoval pouze mlýn na Novém Světě čp. 36.
Dalším mlynářem zde byl Ignaz Rückert s manželkou Beatou Wagner, nejprve v roce 1799 jako mládek, od roku 1800 jako mlynářský mistr. Matriky zaznamenaly narození jejich 3 dětí Ignaze (1799), Josefa (1800) a Marie Anny (1803).
Od roku 1815 při narození syna Antona zde byl zmiňován mlynář Anton Wagner a manželkou Beatou, rozenou Scheffel. Do roku 1824 se jim narodilo 5 dalších dětí, Franz (1816), Maria Anna (1818), Barbara (1820), Theresia (1822) a Margaretha (1824). V letech 1827-1831 uvádějí matriky jako manželku mlynáře Klaru, rozenou Wagner, dceru tkalce odsud z Proseče č. 44. Z druhého manželství vzešly děti Klara (1827), Josef (1830) a Stephan (1831).
Již v roce 1821 postavil vedle mlýnské budovy na stejném náhonu soukeník Gottfried Hartig prádelnu ovčí vlny s čp. 117. V roce 1846 ji prodal Franzi Schidtovi, který ji přestavěl a zřídil zde ještě barvírnu. Patrně tehdy se mlýn dostal pod majitele sousední továrničky, který budovu mlýna zboural. Na originálně mapě stabilního katastru z roku 1843 je ručně dokreslená přístavba továrny na místě budovy mlýna.
