Lesní mlýn

Ostatní

V lesích na pomezí jihlavského a pelhřimovského okresu přežívá zcela jedinečný odkaz muže, který prošel koncentračním táborem v Bautzenu, za války ukrýval partyzány a který má ve svém stavení ukrytou ojedinělé technické památky.

Mezi obcemi Čejkov a Chrástov stojí na okraji lesa osamocená stavba. V mapě nese označení lesní mlýn, ale mlýnské kolo zde nenajdete. Zdánlivě opuštěné a neudržované stavení ukrývá příběh Josefa Svobody, který v říjnu tohoto roku oslaví své devadesáté narozeniny.
„Kamarádi mi říkají, že mě asi budou muset odstřelit,“ říká s úsměvem muž, který i přes svůj pokročilý věk hýří energií a vitalitou. Na lesním mlýně se Josef Svoboda v roce 1917 narodil. "Pocházím z mlynářského rodu, který sem přišel z Moravy na konci 18. století," vzpomíná Josef Svoboda. I když se mlynářské řemeslo dědilo, stal se nakonec Josef Svoboda truhlářem. "Starý mlýn vyhořel a místo něj jsem postavil truhlářskou dílnu. Mlynářské řemeslo mě však tatínek naučil," dodává devadesátiletý pamětník.

Do života Josefa Svobody výrazným způsobem zasáhla druhá světová válka. "Byl jsem na vojně, když válka začala. Během války jsem tady ukrýval partyzány, kterých bylo po okolí spousta. Často tu přespávali. Měl jsem strach, aby je tu neobjevili,“ říká Josef Svoboda.
Nenašli všechno
„Jednou tady u mě našli nějaké náboje a za to jsem se dostal k vojenskému soudu do Prahy. Čtrnáct měsíců jsem pak strávil v koncentračním táboře v Bautzenu," popisuje Josef Svoboda nejhorší válečná léta. „Měl jsem tady ukryté i něco jiného, ale to naštěstí nenašli,“ dodává devadesátiletý truhlář se šibalským úsměvem.

I když byl Josef Svoboda z koncentračního tábora propuštěn, válečné útrapy tím pro něj neskončily. „Dostal jsem se pak do pracovního tábora ve Falknově, odkud jsem krátce před koncem války utekl,“ líčí devadesátiletý truhlář.
Technické muzeum ve stodole
Pozoruhodný životní příběh však není to jediné, čím se může Josef Svoboda pyšnit. V malé stodole za stavením má totiž ukryté unikátní technické památky - vodní turbínu a tesařský katr z první poloviny dvacátého století.
„Truhlářství jsem si zařizoval hned po válce. Katr jsem koupil za 30 tisíc protektorátních korun,“ popisuje Josef Svoboda. „Vodní turbínu tady mám od roku 1946. Poháněla ji voda z rybníka, který mám nad domem.“

Truhlářství fungovalo jen do nástupu komunistického režimu. „Když nastoupili komunisti, tak mi moje truhlářství zavřeli a já musel jít dělat do Nového Rychnova,“ popisuje dále Josef Svoboda. „S komunisty jsem jinak problémy neměl. Spíše mi vadila německá Horní Cerekev.“ Byli to právě cerekvičtí četníci, kteří Josefa Svobodu za války udali.
Historický unikát
Ačkoliv truhlářství už několik let nefunguje, na lesním mlýně je často živo. „Čas od času se někdo přijde na turbínu podívat. Hodně sem chodí školáci,“ říká Josef Svoboda.
Životní příběh Josefa Svobody má podle historičky Pavly Jirkové značný historický význam. „Sdílností, přátelskostí a širokým rozhledem tento pamětník zcela odpovídá představě osoby, která je relevantní pro výzkum prostřednictvím nových metod v historické vědě, jakými je například tzv. oral history,“ uvedla dále Pavla Jirková. Nová metoda spočívá ve zprostředkování rozhovoru s odborníkem, který získaná fakta porovnává se zažitým pohledem na určité historické jevy.