Když jsi přišel do mlýna, musíš dostat mouku.
(estonské přísloví)

Václavíkův, Žehuňský mlýn

Václavíkův, Žehuňský mlýn
2
Žehuň
289 05
Kolín
Žehuň
50° 8' 10.6'', 15° 17' 25.5''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Mlýn pochází z druhé pol. 18. stol.
Cidlina
50199/2–4425
nepřístupný

Obecná historie:

Zdroj: http://cestyapamatky.cz/kolinsko/zehun/mlyn

Nejstarší žehuňský mlýn je doložen v roce 1374 a stával zřejmě v místech dnešních domů čp. 54 a 57 pod současnou hrází Žehuňského rybníka, neboť zde byly v 80. letech 20. století nalezeny v zemi staré mlýnské kameny. Další písemné zprávy o mlýně pochází až z roku 1550 v souvislosti s mlynářem Ondřejem Vokáčem, který oznámil na hejtmanství v Chlumci nad Cidlinou, že starý mlýn přestavěl. V roce 1655 se vzpomíná mlynář Martin Mareš, ovšem není zřejmé, zda jeho mlýn stál na starém místě, nebo již hospodařil ve mlýně na dnešním místě.

Z roku 1788 se dochovala smlouva o koupi mlýna manželi Josefem a Anežkou Václavíkovými od kutnohorského mistra Jana Františka Pohořeleckého. A to je také první písemná zmínka, která prokazatelně hovoří o dnešním mlýně, který vznikl pravděpodovně v průběhu první třetiny 18. století, což by dokládal letopočet 1728 na trámech. V roce 1819 mlýn vyhořel a po roce 1857 byl Aloisem Václavíkem (v roce 1864 působil jako poslanec na Českém sněmu za okresy Poděbrady a Městec Králové) přestavěn do dnešní podoby. Současně u mlýna vznikla i vodní pila. V letech 1929-30 Zdeněk Václavík modernizoval mlýnské zařízení, když instaloval Francisovu turbínu s výkonem 50 k; původně mlecí zařízení poháněla 3 mlýnská kola na svrchní vodu. Rodině Václavíkových patřil mlýn do roku 1950, kdy byl zestátněn a využíván pro potřeby školy a školní družiny.

V roce 1991 byl mlýn restituován a dnes patří rodině Šoltysových, potomkům dceři posledního mlynáře Zdeňka Václavíka, Zdeňky Václavíkové-Röschové.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

1374 I. zmínka o mlýnu, původně stával v místech dnešních čp. 54 a 57 (Vlasákovi a Říhovi), nalezeny zde zlomky mlecích kamenů

Údajně z XV. stol.

1499 králem Vladislavem II. založen Žehuňský rybník, dlouhý 6 km s plochou 335 ha.

Mlýn mlynáře Ondřeje Vokáče je v Žehuni doložen v roce 1550, ale stával na jiném místě pod hrází rybníka.

1550 Vondřej Vokáč oznamuje na hejtmanství v Chlumci, že by mlýn přestavěl a za místo na jisté roky by dal 100 kop českých grošů a zatímco předtím platil 1 kopu grošů, nyní by platil ročně 3 kopy a úroky. Česká komora po ohledání pro stavbu mlýna i hejtmani chlumecký a poděbradský žehuňskému mlynáři odpověděli, že přestavba je beze škody rybníka a pro jeho vypuštění pohodlnější bude. Hejtman pak mlynáři místo vyměřil, přijal závdavek a na ostatek úpis, i na plat, co by z toho mlýna platit měl, sdělal smlouvu, do register na budoucí paměť zapsal. K tomu mlynáři úlehlí půl lánu k přisívání dáno.

1565 královská komise rozhodla, že Lidmila, žehuňská mlynářka, kterou si chce vzít za ženu Jiřík Kachát z Kolína, se za něho vdávat nemá, protože jí bude 60 let a on ji ne pro plod manželský, než pro peníze a statek pojíti chce. (Výsledek není znám.)

1655 Martin Mareš (viz příloha)

František Rovenský (Kniha mistrovská poctivého cechu mlynářského, pekařského a pernikářského v Chlumci n/C)

23. července 1788 od Jana Františka Pohořeleckého, mistra mlynářského z Kutné Hory koupili Josef a Alžběta Václavíkovi za 13.850 zl. rýn. Mlýn měl 7 složení na svrchní vodu. K mlýnu povinně přimlýněny Žehuň, Chotovice, Dobšice, Dlouhopolsko, Běruničky a Lužec. Mlynář měl povinnost semlít pod pokutou ve 3 dnech deputátní obilí pro čeleď ze dvorů Libněvsi, Bání, Korce, Vykleku a Běronic, pivo, sůl a pálenku povinen odebírat jen z panského důchodu, náhrada za krmení vepřů zrušena, odvádí 39 měr pšenice, 86 měr žita, 160 měr směsky (1/4 žita a 3/4 ječmene), ze mlýna platí 60 zl. konv.m., z pily 4 zl. konv.m. Vrchnost poskytuje ročně 6 čtyřspřežních fůr habrového nástrojového dříví, 1 borovici 6 sáhů dlouhou, 6 sáhů palivového dříví.

Kupní smlouva potvrzena ve vídni 18.10.1788 Ferdinandem hrabětem Kinským.

1819 před povodní shořela stodola, maštale a chlévy.

Pila u mlýna patřila do 1821 vrchnosti, poté si ji mohl mlynář Prokop Václavík pronajmout za 10 zl. konv.m. ročně.

1831 Prokop Václavík koupil pro syna mlýn Klavary, ten se tam však u stavu utopil, a tak jej otec zase prodal.

1835 veliké sucho, Žehuňský rybník téměř vyschl a mlýn stál. Sedláci museli jezdit do mlýna vzdáleného 8 mil.

1845 velká voda protrhla hráz rybníka, strhla most pod skalou a most  U osmi (stavidel).

 

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský
  • Vrchnostenský

1852 Prokop Václavík přestavěl pilu a následně ji koupil

1852 povodeň zaplavila strž u pily, po opadnutí vody se objevilo přes 8 sáhů hraněných dubových neporušených trámů s letopočtem 1728.

1854-1890 syn Alois Václavík

Syn Josefa Václavíka, Alois, celý areál přestavěl v roce 1857 do dnešní podoby, mlecí zařízení poháněla 3 mlýnská kola na svrchní vodu. Současně vznikla u mlýna i vodní pila.

1890-1929 syn Alois Václavík ml., založil u mýna park

1906 Alois Václavík

od 1930 vlastnil mlýn Zdeněk Václavík.

Zdeněk Václavík a stárek Václav Doskočil vypomáhali sousedům, na jedno mlecí povolení se mlelo 2x - 3x nebo se půjčovalo, lidem z měst se mouka prodávala za 15 K za  1 kg, kontroloři a úředníci okresního úřadu se upláceli moukou.

1949 mlýn s 33 ha pozemků převzalo JZD

Rodině Václavíkových patřil mlýn do roku 1956, kdy byl zestátněn a využíván pro potřeby školy a školní družiny.

13.12.1956 na příkaz KNV demontována většina zařízení, zůstal jen šrotovník a 1 stolice

1958 vše předáno JZD, Václavíkovým ponechána jen rodinná vila u mlýna

mlýnské budovy sloužily po 3 roky jako obilní sýpky, pak obytné místnosti zabrala státní spořitelna a škola 

1974 pro školu přidělena i vila

roce 1991 byl restituován. Zdeňce Röschové, dceři Zdeňka Václavíka

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Pohořelecký
  • Václavík
  • Vokáč
  • Kachát
  • Mareš
  • Rovenský

Historie mlýna také obsahuje:

1550 Ondřej Vokáč 

1565 Jiřík Kachát

1655 Martin Mareš 

František Rovenský 

-1788 Jan František Pohořelecký

1788-1821 Josef a Alžběta Václavíkovi

1821-1852 Prokop Václavík 

1854-1890 Alois Václavík

1890-1929 Alois Václavík ml.

1906 Alois Václavík

1930-1939 -  Zdeněk Václavík.

po r. 1990 - Zdeňka Röschová


Zobrazit více

Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        jednopatrový
        Na budově mlýna jsou zbytky nápisu "Válcový mlýn".(HŠ)\
        V roce 1857 byl mlýn přestavěn  do dnešní podoby, mlecí zařízení poháněla 3 mlýnská kola na svrchní vodu. Současně vznikla u mlýna i vodní pila.
        Technická stavba z roku 1857 upravená na počátku 20. století. Patrová zděná budova mlýna stojí ve středu obce.
        Mlýn je situován v centru obce, severně od kostela, při náhonu, v mírném svahu. Jedná se o mohutnou budovu na obdélném půdoryse, završenou sedlovou střechou. Objekt je dvopodlažní, s půdním polopatrem; od západu je sklon terénu vyrovnán suterénem a nad náhonem jsou nároží budovy zpevněna. Zdivo je kamenné s převahou opuky, štíty jsou vyzděny z cihel. Fasáda je jednoduchá, což je podmíněno utilitárním charakterem objektu, členěná pouze soklem a římsami. Východní průčelí se otevírá vstupním portálem s novodobými vraty. Severně od mlýna za náhonem stojí přístavek, nyní využívaný obytně.
        Předmětem ochrany je budova mlýna čp. 2 a k němu náležející pozemek.
        Mlýn, postavený po polovině 19. století a upravovaný na počátku století dvacátého, je příkladem technické stavby v centru obce, jejíž význam je především urbanistický.
        Mlýn, situovaný na Žehuňském náhonu napájeném z Cidliny, se nachází v jádru obce severně od kostela sv. Gotharda.
        Mlýn v Žehuni je připomínán již k roku 1374, tedy více jak sto let před zřízením Žehuňského náhonu a rybníka. Stával zřejmě na místě nynějších domů č.p. 57 a 54.
        Mlýn, kladený již do spojitosti s novými vodními díly, byl přestavěn roku 1550, kdy jej do svého vlastnictví získal mlynář Vondřej Vokáč.
        V soukromém majetku se pak nacházel i nadále. V roce 1788 se mlýna ujímá první z rodu Václavíkových, a to Josef Václavík, jehož potomci tu sedí dodnes. Mlýn byl tehdy upraven na spodní vodu a měl sedm složení.
        Při mlýně byla zřízena vodní pila, kterou přestavěl a od vrchnosti zakoupil v roce 1852 mlynář Prokop Václavík. Za něho měl mlýn dvě kola na vodu, podhorní a hořejší, a sedm složení. Mlýnská hřídel dosahovala délky čtrnácti loktů.
        Od roku 1854 na mlýně hospodařil Alois Václavík, který mlýn v roce 1857 modernizoval a přestavěl na válcový, jak udává nápisová deska osazená nad vchodem do mlýnského stavení. Mlýn o třech podlažích a obdélném půdorysu, završený sedlovou střechou, měl pět složení, čtyři stolice válců a tři kola na svrchní vodu poháněná stroji. Poté seděl na mlýně jeho syn Alois a od roku 1930 Zdeněk Václavík.
        Po roce 1945 převzalo mlýn zemědělské družstvo. Ze mlýna bylo postupně demontováno zařízení. Rodině Václavíkových byla ponechána pouze secesní rodinná vila č.p. 7 u mlýna (rovněž KP, r.č. 50200/2-4413). Mlýnské budovy sloužily jeden čas jako obilní sýpky. Část prostor, zejména mlýnské obytné místnosti, pak využívala spořitelna a škola, které byla roku 1974 přidělena i vila.
        V roce 1990 byl mlýn vrácen rodině původních majitelů. Provoz zde však již obnoven nebyl.
        současný stav objektu: Objekt válcového mlýna se nachází ve špatném stavebně technickém stavu.
        Mlýnské stavení je zcela bez využití a chátrá. Mlýnské zařízení chybí.
        hodnocení: Jedná se o pozoruhodný doklad mlynářství sahající svými počátky zřejmě až k pozdnímu středověku a držící svou kontinuitu až do 20. století. Jednotlivé objekty i jejich celek se nadto vyznačují nespornými architektonickými a urbanistickými kvalitami.
        autorizace: Mgr. Michaela Zemková, NPÚ – ÚOP středních Čech, listopad 2010
        Budova mlýna z roku 1857, upravená počátkem 20.století. Obdélná podlouhlá mohutná zděná stavba se sedlovou střechou. Fasáda je jednoduše členěna štukovými římsami, šambránami, soklem.
        V současné době nevyužívaná. V interiéru zachovány v zadní hospodářské části zbytky klenebních pasů. Budova zaujímá důležité místo v urbanismu obce. Spolu s vilou čp.7 vytváří jednotný areál, v širších souvislostech je součástí urbanistického komplexu kostela, fary a školy.
        • zdobený zděný štít
        • malovaná výzdoba fasád a štítů
        • dveře
        • okno
        • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
          • zcela bez technologie aj.
          1956 většina zařízení demontována
          Žádná položka není vyplněna
          1788, 1850: 7 složení
          1857 modernizován a přestavěn na válcový, jak udává nápisová deska osazená nad vchodem do mlýnského stavení. Mlýn měl pět složení, čtyři stolice válců a tři kola na svrchní vodu.
          1900 moderně upraven: 5 párů franc. kamenů a 4 válcové stolice, zaměstnával 8 dělníků
          1956 zůstal jen šrotovník, 1 stolice, čistička a mlátičky
          Zaniklý
          • pila
          Dochovaný
          • pohon zemědělských strojů
          1788 pila
          do 1821 pila v majetku velkostatku
          1906 mlýn a pila
          V roce 1930 byl u mlýna zařízen i pohon hospodářských strojů a vodní energii. (HŠ)
          • stavidlo
          • náhon
          • rybník
          • turbínová kašna
          • turbínový domek
          1499 králem Vladislavem II. založen Žehuňský rybník, dlouhý 6 km s plochou 335 ha.
          U mlýna je náhon a stavidlo (HŠ)
          Mlýn mlel buď vodou z rybníka nebo zvláštním náhonem z Cidliny od osady Zbraně.
          Typturbína Francisova
          StavNezjištěn
          PopisV r. 1930 zde byla Francisova turbína, průtok 1,2 m3/s, spád 4,2 m, výkon 50 k.
          Typturbína Francisova
          StavNezjištěn
          PopisV r. 1930 zde byla Francisova turbína, průtok 1,2 m3/s, spád 4,2 m, výkon 50 k.
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Popis1788: 7 kol na svrchní vodu
          1850: 2 kola na vodu podhorní a hořejší, hřídel 14 loket dlouhá
          1857: 3 kola na svrchní vodu
          Žádná položka není vyplněna
          Historické technologické prvky
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 08 (Jičín), s. 17
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 08 (Jičín), s. 17
          AutorInternet
          Název
          Rok vydání0
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkazhttp://cestyapamatky.cz/kolinsko/zehun/mlyn
          Datum citace internetového zdroje21. 12. 2013
          AutorÚstřední svaz obchodních mlýnů v republice Československé
          NázevČeskoslovenské mlynářství
          Rok vydání1936
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnís. 210
          AutorJosef Klempera
          NázevVodní mlýny v Čechách II.
          Rok vydání2000
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnís. 240-243
          AutorRoman Šulc
          NázevCesty a památky - Kolínsko
          Odkazhttps://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/zehun/vaclavikuv-mlyn
          Datum citace internetového zdroje12 2024
          AutorTvrdíková L
          NázevPohled na Žehuň a okolí v průběhu věků
          Rok vydání2012
          Místo vydáníŽehuň
          AutorKuča K.
          NázevChlumecko a Novobydžovsko, historie a architektonické památky Pocidliní
          Rok vydání1995
          Místo vydáníPraha
          Autorkol.
          NázevKronika obce Žehuň
          AutorKarel Kožíšek
          NázevPoděbradsko III/1. Obraz přítomnosti i minulosti
          Rok vydání1909
          Místo vydáníNymburk
          Další upřesněnís. 279, 285
          AutorLucie Swierczeková
          Název„… aby nás Pán Bůh při dobrém rozumu zachovati ráčil.“ (odraz politických a válečných událostí v rodinné kronice žehuňských mlynářů)
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníČasopis Národního muzea CLXXI, řada historická, č. 1-2, s. 103-111.

          Místo uložení
          Název fondu
          Název archiválie
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signatura
          Místo uložení
          Název fondu
          Název archiválie
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signatura

          Historické mapy

          Obrazy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Vytvořeno

          21.12.2013 17:36 uživatelem Radomír Roup (Radomír Roup)

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 21.12.2013 18:28
          Helena Špůrová 23.7.2015 13:41
          doxa (Jan Škoda) 23.5.2025 23:21