Mlýnská krysa jednou pojde.
(estonské přísloví)

Daubkův mlýn, mlýn Penam

Daubkův mlýn, mlýn Penam
24
6, 12, 19
Brněnec
569 04
Svitavy
Brněnec
49° 37' 41.8'', 16° 31' 16.2''
Mlýn bez vodního motoru, který mele
Velký areál mlýna stojí uprostřed obce po obou březích Svitavy. Od r. 2008 mlýn patří do Penam a.s.
Uprostřed obce
Svitava
přístupný po domluvě

Obecná historie:

Nemovitosti firmy J. F. Daubek, parní mlýny, společnost s. r. o. v Brněnci

Mlýn číslo popisné 6.

Původně panský, přesněji Dominikální mlýn čp 6.

Z kupní smlouvy na mlýn čp 6 i s přilehlými pozemky a ostatními budovami, ze dne 26. 1. 1854, která byla uzavřena mezi kupujícím J. F. Daubkem, průmyslníkem z Poličky a prodávajícím Antonínem a Annou Fischerovými za cenu 25. 250 zlatých tehdejší konvenční měny. Při koupi mlýna se jednalo o následující zařízení. Mlýn o čtyřech mlýnských složeních, tedy čtyři mlýnská kola, jedna loupačka na proso, jedna pila na dřevo a jedna valcha.

Na základě povolení okresního úřadu v Poličce ze dne 12. 5. 1854, byla povolena přestavba mlýna na dvoupatrovou budovu, která byla 23 sáhů dlouhá, 8 sáhů, 1 stopu a 6 palců široká. K tomuto byla přistavěna nová budova strojovny na valchování a mandlování lněného plátna o rozloze 12 sáhů a dvě stopy délky, 7 sáhů a 1 stopa šířky. Budova strojovny byla zahrnuta do budoucího plánu možného rozvoje podniku v rámci přestavby na mlýn o čtyřech složeních, nebo pro účel přádelny lnu a vlny, valchy, nebo provoz pro konečnou úpravu suken, tzv. Apretura. Strojovna byla následně upravena na provoz valchy, kde pohon valchy zajistilo vodní železné kolo o průměru 15 stop a šířce 10 stop. Při vypočítaném vodním spádu 3 metry mělo toto kolo výsledný výkon 36 HP.

1854 bylo vodní ocelové kolo odstraněno a nahraženo vodní turbínou.

19. 10. 1857, bylo zažádáno o přeložení koryta bělského potoka, přes zahradu Langových, směrem nad stavidla mlýna čp 6, k posílení řeky Svitavy. V žádosti se uvádí, že továrna zamýšlí vytvořit umělý mlýn o čtyřech složeních pro pohon dvou mandlů a jedné valchy. K tomuto úkonu sice 10. 10. 1854 dal okresní soud svolení, ale k přeložení bělského potoka nikdy nedošlo.

Nový mlýn byl spuštěn 1. 5. 1858, v živnostenském listu ze dne 15. 6. 1858 se uvádí, že se jedná o umělý mlýn, dle Amerického způsobu mletí, se zemským továrním oprávněním pro zřizování vlastních režijních skladišť a prodejen hotových výrobků, jejichž souhrnný počet za následujících 20 let vzrostl na 75 skladišť a prodejen.

Od roku 1858 se už nikde nesetkáváme s žádným popisem valchy a mandlu, lze se tedy domnívat, že celý provoz budovy mlýna čp 6 sloužil výhradně na mletí obilí a výrobu jáhel. Zajímavostí může být zápis z tohoto období, který je z farní pamětní knihy obce Bělá, kde je na straně 1152 poznamenáno: „Mlýn v Brněnci o třech složeních, který může denně zpracovat 100 měřic obilnin, při cenách za jednu libru mouky č. 0 - stála 13 krejcarů, č. 1 - stála 12 krejcarů, č. 2 - stála 11 krejcarů, libra krupice stála 13 a ½ krejcaru.“

V roce 1865 již vodní síla řeky Svitavy k pohonu mlýna nedostačovala, byl vystavěn komín, kotelna, strojovna a skladiště uhlí, kde byl instalován parní stroj a dva parní kotle.

V roce 1867 byl mlýn od průjezdu, směrem na východ prodloužen o 13 sáhů a 3 stop ve stejné výšce i šířce vůči hlavní budově mlýna.

V roce 1879 byla přistavěna další část s průjezdem, a to proti domu čp 8 ve stejné výšce i šířce, označována za Krejčovnu.


V roce 1893 byl zbourán dům čp 4, ve kterém byl od roku 1879 režijní sklad. Téhož roku byla přistavěna k jižní straně mlýna třípatrová budova, kam se režijní sklad přestěhoval, čímž byla přestavba mlýna ukončena do podoby, jak ji známe dnes.

V roce 1869 byla kotelna i srojovna přestavěna a s tím vystavěn nový komín 22 sáhů vysoký. V roce 1874 byl parní stroj vyměněn za nový a silnější s větším setrvačníkem. V roce 1892 byla kotelna a strojovna opět přestavěna, v kotelně se nyní nacházejí tři cirkulační trubkové kotle systému Dürr – Göhle z Mödlingu. Každý kotel měl 135m2 výhřevné plochy. Do strojovny byl umístěn třístupňový parní stroj o síle 500 HP, který vyrobila firma Märky – Bromovsky – Sohr v Hradci Králové.

V roce 1893, byl zbořen původní komín z roku 1865, pro provoz parního stroje byla odebírána měkčí voda z bělského potoka, počala se také odebírat voda z řeky Svitavy, která se uměle změkčovala.

V roce 1902 byla provedena rekonstrukce mlecího zařízení firmou Amme – Giesecke – Konegen z Brunszviku. Nové mlecí zařízení umožňuje ve 24 hodinovém provozu obstarat 100 tun obilnin, které zpracovává 10 šrotovacích a 15 čtyřválcových mlecích stolic, 3 francouzské kameny a 16 dvojitých rovinných prosévačů. Jednalo se o největší a nejmodernější mlýn v Čechách, který byl předčen teprve výstavbou nového moderního Akciového mlýna v Praze Holešovicích.

V roce 1908 byla u bývalé valchy přistavěna přízemní přístavba truhlárny, kde je též umístěna pračka obilí. Od železničního nádraží v Březové je instalováno potrubí, kterým se přivádí pramenitá voda do cisterny u západní strany mlýna v místě kanceláří a odtud dále k pračkám obilí.

V letech 1911 – 1912 vystavěla firma Hrůza a Rosenberg z Prahy železobetonová sila o 12 komorách, pro 20. 000 q pšenice, která se do mlýna přepravuje pásovými dopravníky.

V letech 1914 – 1918 byla zavedena válečná výroba loupání ovsa a výroby krup.

V roce 1920 byla zavedena stálá výroba ovesných vloček.

V roce 1929 bylo do prostoru celého mlýna zavedeno protipožární zařízení systému Sprinkler - sprchy. Poblíž stavidel byl tohoto roku instalován nový transformátor pro napětí 20. 000 volt pro firmu Západomoravské elektrárny v Oslavanech.

V roce 1934, na popud inženýra chemie pana Mislína, byla zavedena patentovaná výroba fermentovaných krmiv. Výrobu krmiv ukončila příchozí celosvětová ekonomická krize.

V roce 1935 proběhla výměna dosavadní vodní turbíny systému Francis za novou systému Storek – Kaplanová.

V roce 1936 byla odstavena parní kotelna i s parním strojem, vytvořena smlouva na pohon elektrický s dodavatelskou firmou západomoravské elektrárny v Oslavanech, od roku 1936 je mlýn poháněn už pouze elektrickou energií. Mlýn nově slouží pouze k mletí obilí a výrobě ovesných vloček.

V roce 1938 – 1945 majetek pod správou Německé říše.

V roce 1945 – 1948 majetek navrácen rodině Daubkových.

V roce 1948 - znárodnění mlýnů i veškerého příslušenství, budov a pozemků. 

Nová budova jáhelky v Brněnci čp 2.
Nová jáhelka v Brněnci čp. 2 byla postavena v letech 1920- 1921, náhradou za vyhořelý mlýn v Podlesí. Netušíme proč, ale budova jáhelky byla z větší částí své stavební parcely postavena v katastru Březové. Nová jáhelka je 38,7 metrů dlouhá, 13,5 metrů široká a 22,6 metrů vysoká, vystavěná v nesoudržném terénu na dřevěných pilotech. Budova disponuje čtyřmi patry a na východní straně byly při stavbě založeny základy pro budoucí podnikový obchod. Mlecí zařízení se skládá ze šesti garnitur loupacích kamenů, jedné loupačky ,,Rentabel“, ze čtyřech kusů nárazových třídičů, celé řady prosévačů, žejber a dalšího příslušenství. Jáhelka byla plně elektrifikována přívodem energie ze mlýna v Brněnci čp 6 a z elektrárny na Podlesí čp 8. Ve 24 hodinovém provozu zde lze zpracovat 300q prosa. Současní majitelé budovy pan Najmon Vladimír a Roller Karel.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Původně panský, přesněji Dominikální mlýn čp 6.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Z kupní smlouvy na mlýn čp 6. i s přilehlými pozemky a ostatními budovami, ze dne 26. 1. 1854, která byla uzavřena mezi kupujícím J. F. Daubkem, průmyslníkem z Poličky a prodávajícím Antonínem a Annou Fischerových za cenu 25. 250 zlatých tehdejší konvenční měny.

1854 založil Josef F. Daubek

1865 J. F. Daubek, zřízen parní stroj a další složení. (RR)

1873 převzal syn Josef Šebestián Daubek, připojil loupárnu prosa a žitný mlýn

mlýn měl 75 skladů

1902 rekonstruován a modernizován

Hospodářský typ mlýna
Smíšený

1920 zavedena výroba ovesných vloček

převzali synové Josef a Jiří Daubkovi

1935 zemřel Josef F. Daubek, mlýn vede nadále jen Jiří A. Daubek

kapacita 1000 q pšenice, 200 q žita, 300 q prosa, 150 q ovsa za 24 hod.

Před 2. světovou válkou došlo k velké modernizaci mlýna za Josefa Františka Daubka. Mlýn byl přebudován na parní. Modernizací mlýna se rodina Daubkova zadlužila. Ke mlýnu patřila Daubkova vila, ve které byly Ženíškovy obrazy  "Lov " a "Orba".

V roce 1942 do mýna proti vůli majitelů německými úřady dosazena vnucená správa. Za 2. světové války byl v sousedství mlýna zřízen O. Schindlerem koncentrační tábor v části textilní Löw-Beerovy továrny. V Daubkově vile se Schindler ubytoval.

Od r. 2008 patří mlýn do Penam, a.s.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Daubek
  • Fischer

Historie mlýna také obsahuje:

- 1854 Antonín Fischer

1854-1873 - Josef  F. Daubek

1873-1920 Josef Šebestián Doubek

1920-1935 Josef a Jiří Daubkovi

1935-1948 Jiří A. Daubek

1942 - německými úřady dosazena vnucená správa.

2008 - Penam, a.s.


Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

  • Hlavičkový (firemní) papír
  • visačka na pytel
  • plomba na pytel
  • reklama, inzerát
  • razítko
částečně adaptován
08 2012
    průmyslový areál
    mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
    mlýnice bez obytné budovy
    • raná moderna do roku 1920
    • moderní 1920 – 1945
    zděná
    vícepodlažní
    Mlýn je pětipatrový, 2 patra jsou nástavba k původnímu třípatrovému mlýnu.
    Ke mlýnu patří i silo a tovární komín. \n

    Před 2. světovou válkou došlo k velké modernizaci mlýna. Mlýn byl přebudován na parní.
    S mlýnem sloučeno mj. čp. 19 - mlýn na Bělském potoce, později jen sklady obilí, kanceláře mlýna, dnes byty a čp. 12 mlýn a pila na Svitavě, později vodní elektrárna zásobující velký mlýn a část Brněnce vč. židovské továrny.
    Na základě povolení okresního úřadu v Poličce ze dne 12. 5. 1854, byla povolena přestavba mlýna na dvoupatrovou budovu, která byla 23 sáhů dlouhá, 8 sáhů, 1 stopu a 6 palců široká. K tomuto byla přistavěna nová budova strojovny na valchování a mandlování lněného plátna o rozloze 12 sáhů a dvě stopy délky, 7 sáhů a 1 stopa šířky. Budova strojovny byla zahrnuta do budoucího plánu možného rozvoje podniku v rámci přestavby na mlýn o čtyřech složeních, nebo pro účel přádelny lnu a vlny, valchy, nebo provoz pro konečnou úpravu suken, tzv. Apretura. Strojovna byla následně upravena na provoz valchy.
    V roce 1867 byl mlýn od průjezdu, směrem na východ prodloužen o 13 sáhů a 3 stopy, ve stejné výšce i šířce vůči hlavní budově mlýna.
    V roce 1879 byla přistavěna další část s průjezdem a to proti domu čp 8. ve stejné výšce i šířce, označována za Krejčovnu.
    V roce 1893 byl zbourán dům čp 4, ve kterém byl od roku 1879 režijní sklad. Téhož roku byla přistavěna k jižní straně mlýna třípatrová budova, kam se režijní sklad přestěhoval, čímž byla přestavba mlýna ukončena do podoby, jak jiznáme dnes.
    V roce 1869 byla kotena i strojovna přestavěna a s tím vystavěn nový komín 22 sáhů vysoký.
    V roce 1908 byla u bývalé valchy přistavěna přízemní přístavba truhlárny, kde je též umístěna pračka obilí.
    V letech 1911 – 1912 vystavěna firma Hrůza a Rosenberg z Prahy železobetonová sila o 12 komorách, pro 20. 000 q pšenice, která se do mlýna přepravuje pásovými dopravníky.
    Nová jáhelka v Brněnci čp 2, byla postavena roku 1921,náhradou za vyhořelý mlýn v Podlesí. Netušíme proč, ale budova jáhelky byla z větší částí své stavební parcely postavena v katastru Březové. Nová jáhelka je 38, 7 metrů dlouhá, 13, 5 metrů široká a 22, 6 metrů vysoká. Budova disponuje čtyřmi patry a na východní straně byly při stavbě zaoženy základy pro budoucí podnikový obchod.

    Dům v Brněnci, vila J. F. Daubka čp. 21.

    Představitelem slohu České novorenesance, byl architekt Antonín Wiehl, nar. 26. dubna 1846 v Plasích. Antonín Wiehl vystudoval nižší reálku v Plzni, vyšší reálku v Praze, studoval na polytechnickém ústavu království českého a nakonec studoval na stolici stavitelství v Praze. Bohužel nezbývá místa jmenovat vše, co se podařilo tomu staviteli zrealizovat za jeho život po celém území Čech. Od novostaveb domů, přes rekonstrukce domů a fasád, kostelů, návrhů a realizaci hrobů, hrobek památníků a to ve spoluráci s předími malíři, kamenosochaři a architekty. Z toho všeho Antonín Wiehl za svůj život vyprojektoval pouze tři novorenesanční vily: Duslova vila v Berouně 1890, vila Antonína Wiehla ve Smolinci u Loun 1898 a přístavba vily, z roku 1887, pro Josefa Šebestiána Daubka v Brněnci. Podle profesora Jindřicha Vybírala z ČVUT v Praze, cituji: patří mezi dvě nejvýznamější novorenesanční stavby v Čechách Lippmanova vila v Praze Bubenči, architekt Antonín Viktor Barvitius z roku 1869 – 1870 a Daubkova vila v Brněnci, architekt Antonín Wiehl z roku 1887. Bohužel, obě tyto stavby byly odstraněny.

    V letech 1872 byla vystavěna část Daubkovy vily čp. 21. Budova stála v dnešním areálu Penam, podél vodního náhonu, půdorys budovy byl obdélníkový, stavba jednopatrová, cihlová, se sgrafity na fasádě, na západním průčelí v I. patře byl dřevěný balkon, pod nímž byl ztvárněn od Františka Ženíška sgrafitový výjev římské bohyně lovu Diany. Starší část vily byla zbořena podle pamětníků v roce 1979.

    Přístavba vily vystavěna roku 1877, architekt Antonín Wiehl, půdorys budovy do čtverce, budova patrová, cihlová, se třemi střešními štíty, výzdoba sgrafitem, na severním průčelí, byl výjev Oldřicha a vedle Přemysla Oráče, které vytvořil malíř František Ženíšek. Pro Oldřicha, posloužil předlohou obličej Josefa Šebestiána Daubka, předlohou obličeje Přemysla oráče posloužil svým obličejem malíř František Ženíšek. V dobách J.Š. Dabka vilu navštívil architekt Antonín Wiehl, František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Václav Hynais, Max Švabinský. V dobách Jiřího Daubka a Jarmily Novotné a v předválečném období jezdil k Daubkovým do Brněnce Jan Masaryk a jeho přátelé. Za villou se rozléhal přes louku až k železniční trati rozsáhlý park se stromy, parkové chodníky byly situovány do oblouků, na jižní straně zahrady byl vytápěný skleník a na dvoře vily byl pavecký bazének.

    Již v roce 1966 shledali pracovníci pardubického KSSPPOP - památkového úřadu silné narušení fasády, těmito ,,odborníky“ byla doporučena fotografická dokumentace a výzdobu neobnovovat, vila volně chátrala dalších 20 let. V roce 1987 vyzvali památkáři vlastníka, aby provedl rekonstrukci vily. Okresní stavebnípodnik ve Svitavách na žádost majitele vypracoval technickou zprávu o přípravě k demolici. Demolice nebyla z neznámého důvodu provedena a nový majitel Zemědělské stavby ve Svitavách znovu žádají o odstranění vily v říjnu 1989 a dodává nové argumenty. Národní výbor v Brněnci vydal demoliční výměr 6. listopadu 1989, načež byla vila zbourána. Lze směle konstatovat, že naši památkáři tak dlouho ochraňovali tuto perlu architektury v Čechách, až ji zcela ,,odborně“, pod dohledem státu zlikvidovali.


    • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
    • okno
    • komín
      • existující umělecké složení
      Žádná položka není vyplněna
      1854 Mlýn o čtyřech mlýnských složeních, tedy čtyři mlýnská kola, jedna loupačka na proso, jedna pila na dřevo a jedna valcha.
      V roce 1902 provedena rekonstrukce melcího zařízení firmou Amme – Giesecke – Konegen z Brunszviku. Nové mlecí zařízení umožňuje ve 24 hodinovém provozu obstarat 100 tun obilnin, které zpracovává 10 šrotovacích a 15 čtyřválcových mlecích stolic, 3 francouzské kameny a 16 dvojitých rovinných prosévačů. Jednalo se o největší a nejmodernější mlýn v Čechách, který byl předčen teprve výstavbou nového moderního Akciového mlýna v Praze Holešovicích.
      1902 vybaven rovinnými vysévači, čistírnou krupic a stroji pro plně automatické mletí.
      V letech 1914 – 1918 zavedena válečná výroba loupání ovsa a výroby krup.
      V roce 1920 zavedena stálá výroba ovesných vloček.

      Dochovaný
      • pekárna
      Zaniklý
      • jahelka
      • valcha
      Od roku 1858 se už nikde nesetkáváme s žádným popisem valchy a mandlu, lze se tedy domnívat, že celý provoz budovy mlýna čp 6 sloužil výhradně na mletí obilí.
      Nová jáhelka v Brněnci čp 2, byla postavena roku 1921,náhradou za vyhořelý mlýn v Podlesí. Netušíme proč, ale budova jáhelky byla z větší částí své stavební parcely postavena v katastru Březové. Nová jáhelka je 38, 7 metrů dlouhá, 13, 5 metrů široká a 22, 6 metrů vysoká. Budova disponuje čtyřmi patry a na východní straně byly při stavbě zaoženy základy pro budoucí podnikový obchod.
      Mlecí zařízení se skládá ze šesti garnitur loupacích kamenů, jedné loupačky ,,Rentabel“, ze čtyřech kusů nárazových třídičů, celé řady prosévačů, žejber a dalšího příslušenství. Jáhelka byla plně elektrifikována přívodem energie ze mlýna v Brněnci čp 6 a z elektrárny na Podlesí čp 8.
      Ve 24 hodinovém provozu zde lze zpracovat 300q prosa.

      • stavidlo
      • náhon
      U mlýna jsou stavidla, podle fotografie jsou před mlýnem uzavřená.
      19. 10. 1857, bylo zažádáno o přeložení koryta bělského potoka, přes zahradu Langových, směrem nad stavidla mlýna čp 6, k posílení řeky Svitavy, v žádosti se uvádí, že továrna zamýšlí vytvořit umělý mlýn o čtyřech složeních pro pohon dvou mandlů a jedné valchy. K tomuto úkonu sice 10. 10. 1854 dal okresní soud svolení, ale k přeložení bělského potoka nikdy nedošlo.
      1908 Od železničního nádraží v Březové je instalováno potrubí, kterým se přivádí pramenitá voda do cisterny u západní strany mlýna v místě kanceláří a dtud dále k pračkám obilí.
      Vodní právo
      Veškeré vodní parcely řeky Svitavy, od hranic obce v České Dlouhé až na hrannici osady Půlpecen, včetně všech mlýnských náhonů a jalových struh o výměře 4 ha, 89 a + 1m2, ptom také bělský potok od hranice obce Německé Bělé, konče vtokem do řeky Svitavy, jakož i strouha s prameny z březovského nádraží, včetně vtoku do řeky Svitavy u továrny čp 15, patří majetkově firmě Löw Beer, kterýžto majetek byl od bělského panství zakoupen v roce 1917 v ceně 24. 500 korun.
      Na Podlesí vyvěrající pramen, zvaný Sulka Quelle, stejně tak potok podle dráhy v Brněnci je statkem veřejným.
      Firmě Daubek majetkově náleží pouze hraniční potok, jehož hořejší část byla dávno již zasypána a s loukou spojena. Tento potok s táhl lukami, podél kůlny a stodoly dále napříč loukou až ke dráze. Jehož severní část leží na území obce Březová a jeho jižní část na území Brnněnce. Potokem tímto se voda propouští při opravách jezu, nebo stavidel mlýna čp 6 v Brněnci. V části koryta tohoto potůčku vedla kdysi původní zemská hranice Čech a Moravy.
      Klenutý most přes řeku Svitavu u hořejších vrat v Brněnci byl vystavěn roku 1860.
      Typvodní kolo na spodní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      Popis1854: 4 kola
      pohon valchy zajistilo vodní železné kolo o průměru 15 stop a šířky 10 stop. Při vypočítaném vodním spádu 3 metry mělo toto kolo výsledný výkon 36 HP.
      1854 bylo vodní ocelové kolo odstraněno a nahraženo vodní turbínou.
      Typvodní kolo na spodní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      Popis1854: 4 kola
      pohon valchy zajistilo vodní železné kolo o průměru 15 stop a šířky 10 stop. Při vypočítaném vodním spádu 3 metry mělo toto kolo výsledný výkon 36 HP.
      1854 bylo vodní ocelové kolo odstraněno a nahraženo vodní turbínou.
      Typturbína Francisova
      StavZaniklý
      Popis1854 bylo vodní ocelové kolo odstraněno a nahraženo vodní turbínou.
      1930: 1 turbína Francis, hltnost 1,4 m3/s, spád 3 m, výkon 44 HP
      V roce 1935 proběhla výměna dosavadní vodní turbíny systému Francis za novou systému Storek – Kaplanovou.
      Typturbína Kaplanova
      StavNezjištěn
      PopisV roce 1935 proběhla výměna dosavadní vodní turbíny systému Francis za novou systému Storek – Kaplanovou.
      Typparní stroj, lokomobila
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisV roce 1865 již vodní síla řeky Svitavy k pohonu mlýna nedostačovala, byl vystavěn komín, kotelna, strojovna a skladiště uhlí, kde byl instalován parní stroj a dva parní kotle.
      V roce 1874 byl parní stroj vyměněn za nový a silnější s větším setrvačníkem.
      V roce 1892 byla kotelna a strojovna opět přestavěna, v kotelně se nyní nacházejí tři cirkulační trubkové kotle systému Dürr – Göhle z Mödlingu, každý kotel měl 135m2 výhřevné plochy. Do strojovny byl umístěn třístupňový parní stroj o síle 500 HP, který vyrobila firma Märky – Bromovsky – Sohr v Hradci Králové.
      V roce 1893, byl zbořen původní komín z roku 1865, pro provoz parního stroje byla odebírána měkčí voda z bělského potoka, počala se také odebírat voda z řeky Svitavy, která se uměle změkčovala.
      V roce 1936 odstavena parní kotelna i s parním strojem, vytvořena smlouva na pohon elektrický s dodavatelskou firmou západomoravské elektrárny v Oslavanech, od roku

      Typparní stroj, lokomobila
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisV roce 1865 již vodní síla řeky Svitavy k pohonu mlýna nedostačovala, byl vystavěn komín, kotelna, strojovna a skladiště uhlí, kde byl instalován parní stroj a dva parní kotle.
      V roce 1874 byl parní stroj vyměněn za nový a silnější s větším setrvačníkem.
      V roce 1892 byla kotelna a strojovna opět přestavěna, v kotelně se nyní nacházejí tři cirkulační trubkové kotle systému Dürr – Göhle z Mödlingu, každý kotel měl 135m2 výhřevné plochy. Do strojovny byl umístěn třístupňový parní stroj o síle 500 HP, který vyrobila firma Märky – Bromovsky – Sohr v Hradci Králové.
      V roce 1893, byl zbořen původní komín z roku 1865, pro provoz parního stroje byla odebírána měkčí voda z bělského potoka, počala se také odebírat voda z řeky Svitavy, která se uměle změkčovala.
      V roce 1936 odstavena parní kotelna i s parním strojem, vytvořena smlouva na pohon elektrický s dodavatelskou firmou západomoravské elektrárny v Oslavanech, od roku

      Typelektrický motor
      StavNezjištěn
      PopisV roce 1936 odstavena parní kotelna i s parním strojem, vytvořena smlouva na pohon elektrický s dodavatelskou firmou západomoravské elektrárny v Oslavanech, od roku
      1936 je mlýn poháněn už pouze elektrickou energií.
      Historické technologické prvky
      AutorInternet
      NázevKT Brněnec (1. část)
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění+ historické foto mlýna s vilou
      Odkazhttp://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/kt--brnenec-_1_-cast_
      Datum citace internetového zdroje5.4.2014
      AutorInternet
      NázevKT Brněnec (1. část)
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění+ historické foto mlýna s vilou
      Odkazhttp://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/kt--brnenec-_1_-cast_
      Datum citace internetového zdroje5.4.2014
      AutorInternet
      NázevPenzion Palla
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkazhttp://www.mosaictech.cz/penzion/18.-vychazka.html
      Datum citace internetového zdroje5.4.2014
      AutorInternet
      NázevPENAM a.s. - Mlýn Brněnec
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkazhttp://www.firmy.cz/detail/2588085-penam-a-s-mlyn-brnenec-brnenec.html
      Datum citace internetového zdroje5.4.2014
      AutorInternet
      NázevMlýn Brněnec
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkazhttp://www.zivefirmy.cz/mlyn-brnenec_f1264868
      Datum citace internetového zdroje5.4.2014
      AutorInternet
      NázevPenam
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkazhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Penam
      Datum citace internetového zdroje5.4.2014
      AutorInternet
      NázevDaubkové z Litně
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkazhttp://middleczech.kr-stredocesky.cz/?p=5969
      Datum citace internetového zdroje8.4.2014
      AutorInternet
      NázevBrněnec
      Rok vydání0
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkazhttp://www.soupispamatek.com/okres_policka/foto/brnenec/brnenec.htm
      Datum citace internetového zdroje8.4.2014
      AutorÚstřední svaz obchodních mlýnů v republice Československé
      NázevČeskoslovenské mlynářství
      Rok vydání1936
      Místo vydáníPraha
      Další upřesněnís. 210
      AutorMinisterstvo financí
      NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
      Rok vydání1932
      Místo vydáníPraha
      Další upřesněnísešit 07 (Chrudim), s. 19

      Žádná položka není vyplněna

      Základní obrázky

      Historické mapy

      Plány - stavební a konstrukční

      Obrazy

      Historické fotografie a pohlednice

      Současné fotografie - exteriér

      Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

      Současné fotografie - interiér

      Současné fotografie - vodní dílo

      Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

      Vytvořeno

      5.4.2014 21:27 uživatelem Helena Špůrová

      Majitel nemovitosti

      Není vyplněn

      Spoluautoři

      Uživatel Poslední změna
      Rudolf (Rudolf Šimek) 23.6.2019 13:22
      Radomír Roup (Radomír Roup) 1.6.2018 14:09
      doxa (Jan Škoda) 11.9.2023 00:35