Lanův, Podmelův mlýn

Mlýn měl od počátku alespoň do poloviny 70. let 19. století osazeno tzv. obyčejné složení. Vodní kniha jej v roce 1874 zmiňuje takto: „Ve mlýně samém nalézá se jedno složení obyčejné s přistrkovacím krupníkem a pila na řezání klád.“ To se zde mohlo nacházet už od doby vybudování stávajících mlýnské hranice. V případě, že můžeme věřit latinskému nápisu na jejím sloupu: „AEDIFICATUM ANNO MDCCCXVIII“, pracovalo ono obyčejné složení ve zdejším mlýně nejméně od roku 1818.
Základ obyčejného složení tvoří dva mlecí kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun – mezi kterými dochází k rozemílání zrna. Takto získané melivo vyséval plátěný rukávec nazývaný mlynářský pytlík, osazený v dřevěné skříni zvané moučnice a otřásaný jednoduchým mechanickým zařízením zvaným hasačert. Na výskoku pytlíku se nacházelo mechanicky pohybované síto nazývané žejbro, které zajišťovalo třídění krupice. Semletí (pšeničné) mouky se obvykle neprovádělo jednorázově, ale proces se několikrát opakoval. Obyčejné složení má tedy pouze dvě části – mlecí a vysévací. Vlastní zmíněnou mlecí část obyčejného složení vynášela tesařská konstrukce zvaná mlýnská hranice. Oproti tomu moučnice se nacházela již na dolní podlaze, tzv. podkolí. Kromě moučnice se v podkolí nacházejí převody tvořené přímo na hřídeli vodního kola nasazeným palečním kolem, do něhož zapadal cévník, který prostřednictvím železí a kypřice přenášel pohybovou energii na běhoun.
Přistrkovacím krupníkem je zde myšleno zařízení na výrobu krup z ječmene, jehož zpřevodování umožňovalo vysunutí cévníku (dřevěného pastorku) z palečního kola, aby energeticky náročný krupník nezůstával trvale v provozu. Krupník vlastní měl tři základní podoby, z nichž v tomto případě s ohledem k době a skutečnosti, že je uváděn jako přistrkovací, se s největší pravděpodobností (téměř výhradně) muselo jednat o tzv. holendr. Skládal se z jednoho kamene rýhovaného po obvodu, osazeného na vodorovné hřídeli a otáčejícího se v lubu na vnitřní straně opatřenému zdrsněným plechem. Ječmen, z něhož se kroupy vyráběly, se omílal mezi lubem a kamenem, které se otáčely vzájemně opačným směrem (u některých mladších holendrů vyráběných továrně se otáčel pouze kámen, zde se však nepochybně jednalo o holendr starší, vyráběný řemeslnickým způsobem).

Významnou změnu přináší do českého mlynářství rok 1842. Tehdy došlo v Čechách k osazení prvního uměleckého složení a od 50. let 19. století se v českých zemích začíná toto složení postupně uplatňovat, ve vesnickém prostředí pak zejména od 70. let 19. století. Pro umělecké složení, které je zpravidla již vyráběné továrně, je typické, že se skládá z tří částí: čisticí, mlecí a vysévací. Ovšem umělecký mlýn poznáme i při vnějším pohledu, a to díky již zmíněné podlažnosti (nejméně čtyři podlaží). Tímto průzkumem se sice nepodařilo zjistit, kdy ve sledovaném mlýně došlo k osazení uměleckého složení, avšak podle následujícího záznamu ve Vodní knize zde muselo pracovat již někdy kolem I. světové války, snad už krátce před ní. Takový údaj můžeme na základě obvyklého vývoje vodních mlýnů a s přihlédnutím k faktu, že se nacházíme v lokalitě s relativním dostatkem vody k pohonu mlýna, označit za věrohodný. A odpovídá tomu i odhad původu nejstarších strojů do začátku 20. století (hranolový vysévač domácí výroby, část výtahů). Pro úplnost ještě dodejme, že složení umělecké se skládá z tří části – čisticí, mlecí a vysévací.

Nejstarší popis uměleckého složení podává záznam ve Vodní knize k roku 1928. Nejedná se však o úplný výčet technologického vybavení, ale o vystižení nejpodstatnějších strojů:
„Mlýnským kolem se pohání: 1 franc. kámen, 1 loupačka, 1 žit. stolice, 1 porculánka, 1 reforma, 1 trier, 1 vysévač moučný, pomoc. stroje a dynamo 1½ kW, 120 W[!]. Na pile 1 pásmová, rámová pila.“
I přes neúplnost lze z odvodit zajímavou skutečnost. Svým charakterem patří technologie mletí na takovém složení ke značně archaickým, protože se mletí zrna i následné vymílání meliva děje francouzskými mlecími kameny a na válcové mlecí stolici se provádí pouze luštění krupice.
Při osazení uměleckého složení muselo zároveň nutně dojít ke změně převodů. Zde došlo k zachování dřevěného palečního kola na hřídeli kola vodního s tím, že do dřevěných palců se osadil litinový pastorek, který přenáší energii přes krátkou kovovou hřídel na dřevěnou řemenici, z níž na hlavní transmisi v přízemí vede široký plochý řemen. Ten je navíc atypicky napínám další malou dřevěnou řemenicí.
Nejpodrobnější popis strojního vybavení mlýna čp. 51 v Němčicích podává tiskopis Dotazník k zápisu do Mlynářského rejstříku ve stavu ke dni 29. července 1939, a to následovně:
V čistírenské části tento pramen zmiňuje hranolový vysévač „hrudový čili prašný“ (tedy krátký čistírenský hranolový vysévač) o rozměrech 200 x 70 cm domácí výroby, válcový koukolník 185 x 50 cm neznámé výroby a loupačku Sedláček Horky Kostelecké.
Mlecí část tvořily dvě válcové stolice, a to následujícím způsobem. K mletí žita a pšenice je uvedena jednopárová stolice Hübner a Opitz Pardubice s rýhovanými válci 30 x 50 cm. K luštění pšenice se zde používala jednopárová stolice Prokop Pardubice s porcelánovými válci 30 x 50 cm.
Z žitného i pšeničného meliva oddělil předvysévač [„tzv. sortýr“] domácí výroby o rozměrech 200 x 70 cm krupice a nejhrubší frakce a poté moučný hranolový vysévač Prokop Pardubice o rozměrech 300 x 80 cm oddělil jednotlivé mouky. Z oddělené krupice s nejhrubší frakcí se samotná krupice vysévala na jednotlivé sorty na krupičném hranolovém vysévači [„k třídění krupic“] domácí výroby o rozměrech 300 x 80 cm.
Oddělenou krupici dále třídila a také čistila jednoduchá čtyřkrupičná reforma Hořejší Slaný aspirovaná do zařízení mlynářem označeného za „obyč. chytač prachů“.
K následnému luštění krupice sloužila již zmíněná jednopárová stolice Prokop Pardubice s porcelánovými válci.
K míchání mlýnských produktů – jak žitných, tak pšeničných – pro sjednocení jejich kvality sloužila „komora k ručnímu míchání mouky“ domácí výroby o obsahu 40 q mouky.
K hospodáři hodně vyžadovanému šrotování sloužily umělé kameny [„smirkové“] o průměru 105 cm od firmy Gabriela Žižky nástupci. Jde o typ s kameny složenými nad sebou.
I v průběhu II. světové války, která je nepřesně považována za období, kdy „Němci zakázali mletí“, docházelo ke změnám technologického vybavení zdejšího mlýna. V září 1942 mlynář provedl výměnu mlecí válcové stolice Hübner a Opitz Pardubice a nahradil ji dvouválcovou mlecí stolicí Union s rýhovanými válci 30 x50 cm, později doplněnou ještě sacím filtrem od stejného výrobce.
Na začátku roku 1943 sice mlynář dosáhl schválení ležaté (tj. válcové) míchačky Union, ale neprovedl jej.
V modernizaci technologického vybavení zdejšího mlýna dochází i po II. světové válce. Pravděpodobně nedlouho od začátku roku 1947 ve mlýnici přibyla stojatá míchačka Appl a mezi červencem a zářím 1947 došlo k nahrazení průchodové loupačky Sedláček periodickou loupačkou Appl.
Nepříliš obvyklé je, mlýn doznává menší modernizaci dokonce i po komunistickém převratu v únoru 1948! V první polovině roku 1949 provedl mlynář na základě povolení z 15. září 1948 osazení nových čistírenských strojů: „jednoduchého aspiratéru 500m/m s magnetem a koukolníku výrobek fy Prokop“.
U zdejšího mlýna překvapí, že zde není použitý rovinný vysévač. Vysvětlení však není nijak složité. Nejprve si jej mlynář nemohl dovolit – nejspíš z důvodů technických a provozních a svoji roli mohly hrát i důvody finanční – a když o povolení roku 1948 zažádal, došlo k zamítnutí této žádosti.