Langrův, Krejčův, Poláčkův mlýn

Východně od města Dobrušky v Dobrém stával na potoce vodní mlýn čp.86 /staré 66/, zvaný Langrův, podle posledních majitelů Krejčův nebo Poláčkův. Původně to bylo malé dřevěné stavení s náhonem a splavem stojícím o něco níže než pozdější zděný objekt. Obilí se tu získávalo "způsobem mlýnských stoupů": prostě se roztloukalo v kamenném dolíku údery palice.

Přesné datum vzniku mlýna nemáme, ale "mlýn je zajisté původu starého, nebo může se mít za to, že za Karla IV. ten mlýn již stával zároveň s pilou. V Dobrém bylo tenkrát 8 usedlostí a mlýn již byl zaznamenán. Obec Dobré vznikla v letech 1157-1166". 

To se alespoň uvádí v rodinné kronice, kterou napsal Pavel Langr z Dobrého č.98, syn posledního zdejšího mlynáře Josefa Langra.

Dozvídáme se také, že v průběhu třicetileté války mlýn náležel Jiřímu zvanému Langr, příjmením Dlouhému. Mlynář byl tehdy již svobodný, tedy nebyl poddaný vrchnosti, a ve svých pětačtyřiceti letech měl s manželkou Justianou tři děti: syny Kryštofa a Domonika a dceru Marianu. Celá rodina se 28. dubna 1651 odstěhovala do sousední země - odešla pro víru.

Po Langrových náležel mlýn jistému Kociánovi. Po něm tu hospodařili Pavel Verner a poté jeho syn Pavel. Pavel Verner měl v 17. století mlýnek o jednom mlýnském složení. V souvislosti s Pavlem Vernerem mladším se traduje,  že roku 1716 jednou v noci přepadlo mlýn sedm banditů, všechny svázali, "kyjemi je tloukli, chtějíce na mlynářových peníze. Jeden ze svázaných byl při tom postřelen 17 broky a mlynářka následkem toho zemřela". Tehdejší vrchnost nechala prý lupiče pronásledovat, u Chrudimi je dopadla a za trest je nechala lámat kolem. Po těchto událostech nechtěl Pavel Verner na mlýně dál zůstat a prodal jej. Obec Dobré  mu nabídla pozemek, aby si mohl postavit nový dům. Mlynář si tedy postavil menší mlýn č. 83, jenž později vyhořel.

Původní mlýn koupil od mlynáře Vernera Ondřej Rejchl. Ten musel vrchnosti platit 6 zlatých 43 krejcarů daní a mimoto měl v roce 1775 znamenány 104 dny roboty ročně. Po Rejchlovi hospodařil na mlýně jeho syn Ondřej.

Roku 1820 koupil mlýn Karel Langr, mlynář v Dobřanech, který vlastnil dobřanský mlýn zvaný Podhradský. Byl pravděpodobně potomek dřívějších Langrů na tomto mlýně, kteří se v roce 1651 odstěhovali ze země. Karel Langr zemřel v roce 1838 a pochován byl v Dobřanech. Poté převzal mlýn jeho nejmladší syn Alexander, který tu hospodařil až do své smrti v roce 1888. Tento mlynář měl vůči vrchnosti povinnost 104 dny roboty ročně a po zrušení roboty platil 6 zlatých 15 krejcarů daně.

1830 Karel Langer nechal postavit před mlýnem kamenný kříž

Po Alexandru Langrovi zdědil mlýn jeho nejmladší syn Josef. Alexandr Langr se svým synem Josefem již ke konci roku 1890 postavili první válcovou stolici, současně s ní se však ještě mlelo na složení s kameny. V jejich mlýně se mlela též uherská kukuřice, asi 80 pytlů týdně. Mlýn měl v té době dvě vodní kola na svrchní vodu s asi třímetrovým spádem. Splav u mlýna byl v té době trámový s dřevěnou skloněnou podlahou. V letech, kdy byl na mlýně, se do českých zemí začala dovážet laciná mouka z velkomlýnů v Uhrách a mnoho menších mlýnů na potocích zkrachovalo. Mezi ně patřil i mlýn Josefa Langra, posledního mlynáře tohoto rodu, který roku 1893 koupil František Poláček ze Lhoty. I ten vbrzku odešel a mlýn prodal Františku Žabokrtskému. Po jeho smrti na mlýně nějaký čas ještě hospodařila vdova Žabokrtská se svými dvěma syny. Brzy poté mlýn přešel do majetku Františka Poláčka a jeho manželky Alžběty.

Dřevěný splav později zbořila povodeň a v roce 1910 byl postaven splav z kamene a cementu. Tento splav byl zničen povodní v roce 1998. Ve mlýně se také v té době pekl chléb a rozvážel po okolí, u mlýna také pracovala pila. 

Spolumajitelem byl v té době také J. Samek, tkalcovský mistr z Dobrušky, jenž Langrův mlýn změnil na tkalcovnu. Samkovu polovinu tkalcovny kolem roku 1911 převzal obchodník Poláček z Dobrého a prodal ji dále rolníku Krejčímu z Dobrého. 

V té době přestavěním mlýna a pily vznikla tkalcovna pro celkem 24 stavů, v níž se pracovalo až do roku 1943, kdy tu byl nájemcem Bohuš Čtvrtečka.  

1930 Poláček a Krejčí, tkalcovna

1940 František Žabokrtský, zánik mlynářské živnosti

Za 2. světové války nájemce tkalcovny Bohuše Čtvrtečku za přechovávání důstojníka bývalé československé armády okupační orgány nechaly sebrat gestapem a odvézt do koncentračního tábora.  Tkalcovna v Dobrém pak byla pronajata bratřím Součkovým, kteří ji provozovali až do roklu 1951, kdy byla výroba zastavena.

Dnes již starý mlýn neexistuje. Byl úplně přestavěn a starou zašlou slávu připomíná jen historicky hodnotný a pečlivě udržovaný objekt výměnku. Kamenný most z roku 1865 byl stržen při velké povodni v Orlických horách roku 1998.

1998 přívalová povodeň odnesla rovněž Langerův kamenný kříž před mlýnem