Historie
Obecná historie:
Mlýn při jezu na levém břehu Berounky, postavený na starších základech, ve svém jádře především z první poloviny 19. století, podstatně však změněn četnými úpravami i přestavbami. V roce 1910 mlýn od rodiny Mudrových odkoupili Václav a František Hazukovi, kteří ještě týž rok nahradili mlýnská kola Francisovou turbínou, později doplněnou Kaplanovou turbínou. Technickou zajímavostí zpočátku bylo, že turbina poháněla generátor a současně mohla být připojena na transmisi a pohánět stroje v mlýnici i pilu s dvěma katry. V téže době byla přistavěna ještě parní elektrárna s kotelnou a parním dvouválcovým strojem. Zatímco vodní elektrárna i díky pozdějšímu rozšíření a modernizaci (především ve třicátých letech, pak i v šedesátých letech 20. století, ze kdy jsou nejzřetelnější stavební proměny a zásahy do objektu) je v provozu – spravovaná novým vlastníkem ing. Pavlem Jirákem, pak parní elektrárna již od šedesátých let neexistuje a mlýn s pilou byly v provozu jen do roku 1932.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
První písemná zmínka o mlýnu v Řevnicích pochází z roku 1335.
Jelikož koryto Berounky bylo ve středověku jižněji, leží dnes mlýniště, kde se nacházely původní řevnické mlýny, zaniklé před rokem 1405 (viz Staré mlýny), na pravém břehu.
1434: po smrti Šimona Hrnečka z Řevnic musel jeho poručník zaplatit mlynáři řevnickému 25 grošů starého dluhu.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1553 v úterý po sv. Vincenci koupil mlýn mlynář Václav za 25 kop grošů, z čehož dostal syn nebožtíka mlynáře Jaroše 10 kop a mlynář Jan Hruška 5 kop, zbytek mlynář Václav splatil následujícího roku. Zároveń se tím stal rychtářem v Řevnicích, jelikož tehdy byla řevnická rychta sloučená s mlýnem.
1569 trhová smlouva mezi mlynářem Václavem a arcibiskupem pražským a velmistrem řádů křížovníků s červenou hvězdou Antonínem Brusem z Mohelnice
1570 Petr Cikán
1578 Zrač a Pleták vedou spor o držení mlýna kvůli dluhům, spor urovnán 1580
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
1654 P. Jan Jiří Mazánek, měštěnín Nového Města Pražského, mlejn na 4 kola moučný a pátý na 6 stup, pila jedna, vše effective na řece Berounce, 6 str. rolí, 2 potahy, 3 jalovice, 2 prasata
Na II. vojenském mapování je uvedena u mlýna pila (M a S.M.)
1840 Vojtěch Peřina
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Okolo r. 1892 mlynář Mudra.
1910 od paní Mudrové koupil Václav Hazuka, profesor semitských jazyků na teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy university za 106.000 K pro svého bratra Františka. Oba pocházeli z mlýna v Hracholuskách, kde tou dobou hospodařila jejich sestra.
U mlýna zřídili elektrárnu, museli se však nejprve dohodnout s architektem Eduardem Sochorem, který již 1902 požádal obec o povolení postavit sloupy pro vedení elektřiny. Po dohodě Hazuka zakoupil turbínu a elektrifikace Řevnic byla dokončena 1.7.1912.
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
V roce 1930 byl majitelem mlýna, pily a elektrárny Dr. Václav Hazuka.
1932 zastaveno mletí, v provozu nadále pouze elektrárna s turbínou o dvojnásobném výkonu.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
1947 elektrárna zestátněna
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
1973 budovu mlýna od dědičky dr. Wágnerové odkoupily Komunální služby Řevnic, zlikvidováno mlýnské zařízení a zbořena dřevěná budova s vodní pilou, parním strojem a gennerátorem pro nouzovou výrobu elektrické energie.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Jaroš
-1553 Jan Hruška
1553-1569 Václav
1570 Petr Cikán
1578 Zrač a Pleták
1654 Jan Jiří Mazánek
1840 Vojtěch Peřina
1892 Mudra
-1910 Mudrová
1910-1930 - Dr. Václav Hazuka
1910 František Mudra
-1973 dr. Wágnerová
1973- Komunální služby Řevnice
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
