Vospělův mlýn

Mlýn je zachycen na mapě stabilního katastru z 1. poloviny 19. století, jádro však může být i o století starší. Významné je zachování mlýnského zařízení z konce 19. století a 1. pol. 20. století, které nebylo elektrifikováno.
Kunžak se nachází v malebné, zvlněné krajině, v srdci přírodního parku České Kanady, přibližně 13,5 km jihovýchodně od Jindřichova Hradce. Areál mlýna č. p. 113 je situován samostatně, odděleně od obce, na soutoku Struhy a Lánského potoka, při silnici směrem na Dačice.
Nemovitost stojí na nepravidelném pozemku a tvoří trojkřídlý půdorysný celek obklopující obdélníkový dvůr.
Ve východním křídle se nachází patrový obytný dům se složitější vnitřní dispozicí. Přibližně polovina tohoto křídla slouží k bydlení, druhá část je vyhrazena historické mlýnici. Jižní křídlo tvoří hospodářská část – stáje pro koně i hovězí dobytek včetně chlévů. Západní křídlo pak uzavírá areál stodolou, kolnou, kůlnou a dřevníkem.
Stavba s výjimečnou mírou autenticity
Mlýn sloužil po většinu své existence své původní funkci – mlynářství. Teprve v posledních desetiletích po druhé světové válce přestal jako mlýn fungovat, sloužil k bydlení, přechodnému ubytování a hospodářským účelům. Dnes je využíván k rekreačním účelům rodiny.
Přestože od posledních větších stavebních úprav (z období krátce po válce) uplynulo několik desítek let, stav areálu zůstává celkově dobrý. Klíčovým prvkem této nemovitosti je skutečnost, že v průběhu druhé poloviny 20. století bylo provedeno jen minimum stavebních zásahů – a díky tomu se celý areál dochoval ve výjimečně autentickém stavu.
Zůstala zachována většina původních detailů a prvků: okna, dveře, kamenické články, povrchové úpravy, konstrukce krovu – a především unikátně dochované technologické vybavení mlýna, které činí z této nemovitosti mimořádně cenné historické dědictví.
Mlýn je zachycen na mapě stabilního katastru z 1. poloviny 19. století, jádro však může být i o století starší. Významné je zachování mlýnského zařízení z konce 19. století a 1. pol. 20. století, které nebylo elektrifikováno.
Soubor staveb mlýna čp. 113, sestávající z obytného stavení, mlýnice (včetně mlecího zařízení - dřevěné výtahy, dopravníky a násypky na obilí a mouku, trier na oddělování obilí od nečistot, transmise s koly, palcové kolo, mlýnské stolice na žitnou a pšeničnou mouku, míchačka na mouku, šrotovník, loupačka na obilí a na výrobu krup, zařízení se sítem na přesévání mouky, soustava sít s pytli na moučný prach, zásobníky a sila na obilí, reforma na čištění mouky), dílny, chléva, sýpky, stodoly, ohradní zdi s vjezdem a zpevněné části dolního náhonu u mlýnice, a pozemku st. pare. č. 176, k. ú. Kunžak, obec Kunžak, okres Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský. JUDr. Josef Vospěl a Alena Vospělová v odůvodnění podnětu uvedli, že se jedná o hodnotnou historickou stavbu s dochovaným mlecím zařízením z konce 19. a počátku 20. století.
Předmětný mlýn je tvořen poměrně zachovalým souborem nemovitostí sestávajícím z obytné části, mlýnice, objektu s dílnou, chlévy a sýpkou, stodolou, ohradní zdí s vjezdem a stavebně zpevněné části dolního náhonu u mlýnice. V současné době navíc hrozí v návaznosti na přípravu územního plánu obce (dle navrhovaného budoucího dopravního řešení) objektu demolice. Součástí mlýna je navíc poměrně dobře Zachovalé rozsáhlé technologické zázemí. Z výše uvedených důvodů považujeme podnět na prohlášení souboru nemovitostí mlýna čp. 113 včetně technologického zařízení v obci Kunžak za kulturní památku za jednoznačně důvodný.
výraznější historickou hodnotu vykazuje obytná budova s mlýnicí a dochovaným mlecím zařízením, ostatní budovy jsou běžné hospodářské budovy, pravděpodobně z první poloviny 20. století. V Jihočeském kraji je dochováno značné množství obdobných vodních mlýnů a lze nalézt mnohé výrazně starší, které se rovněž dochovaly v relativně dobrém stavu.
Památková hodnota mlýna spočívá především v architektonicky a historicky cenné obytné budově mlýna a navazující mlýnici s dochovanou historickou mlýnskou technologií.
Patrové stavení z kamenného zdiva, sestávající z obytné části a mlýnice, je vystavěno na obdélném půdorysu. Dvorní nároží je zdobeno kvádrováním, některá okna východního průčelí jsou opatřena paspartami. Interiéry přízemí jsou zaklenuty plackovými a valenými klenbami, místnosti v patře jsou převážně plochostropé s fabionem. Střecha nad obytnou částí je valbová, nad mlýnicí je sedlová.
Mlýnice je situována v prodloužení obytné části budovy. Z obytné části je přístupná ze vstupní síně v přízemí a z šalandy v patře, což ilustruje potřebu rychlé dostupnosti a obslužnosti mlecího zařízení. Mlýnice je vystavěna z kamenného zdivá kombinovaného s roubením v patře jižního průčelí, jižní šít se dvěma okénky osvětlujícími prostor s technologií je bedněný. V interiéru jsou prkemié podlahy a trámové stropy. S mlýnicí dříve sousedil objekt pily, z něhož je dnes zachováno již jen torzo zdivá, jasně čitelná je část dolního odtokového úseku náhonu s částečně zaneseným dnem, patrně dlážděným kameny, a s břehy zpevněnými kameny. Na západě navazuje kolmo na mlýnici obdélná stavba s dílnou, chlévy a sýpkou. Ve východní části se nalézá vstup opatřený kamenným ostěním. Vstup vede do chodby, zaklenuté dvěmi plackami, spojující dvůr s pozemkem jižně od mlýna (pozemek je přístupný díky můstku přes náhon). Dílna je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi, v chlévě jsou stájové klenby do traverz. V krovu budovy je umístěna sýpka (zbudována kolem roku 1950), přístupná z mlýnice.
Na západě dvůr uzavírá stodola z doby kolem roku 1935. Stavba obdélné dispozice má kamenný neomítaný sokl. Příčně průjezdná stodola má dva pravoúhlé vjezdy s vraty ze svisle kladených prken, nad nimi jsou dvířka pro vhazování sena. Podlaha je z udusané hlíny, strop trámový, střecha jednostranně polovalbová. Severní stranu dvora ukončuje ohradní zeď s vjezdem. Zeď je hladká omítaná s korunou krytou šikmo kladeným vlnitým eternitem. Na vnější straně zdi je u vjezdu umístěno vpadlé pole s plasticky ve štuku ozdobně provedeným označením starého čísla popisného „N. 83“. Vjezd s pilíři je novodobě upravený, vrata jsou dvoukřídlá, dřevěná.
Mlýn je zachycen na mapě stabilního katastru z první poloviny 19. století v půdorysu, který přibližně odpovídá dnešnímu (je pravděpodobné, že jádro mlýna vzniklo již v předchozím století). Nejstarší jsou obytné stavení, mlýnice a východní část hospodářského objektu s klenutou chodbou a dílnou. Obytné stavení si dodnes dochovalo svou dispozici (vstupní síň, světnice, černá kuchyně, komora, povrchový sklep, místnosti v patře a šalanda). Je poměrně velkoryse pojaté, což bylo dáno společenským postavením mlynářů.
Mlýn sloužil svému účelu až do roku 1950, kdy bylo vlastníkům zakázáno provozovat mlynářské řemeslo a mlecí zařízení bylo zapečetěno. Areál mlýna je sice z památkového hlediska znehodnocen řadou novodobých úprav, současně se ale v řadě případů jedná o průvodní jevy provozování mlynářského řemesla. Velmi významné je zachování mlýnského zařízení (pochází z konce 19. století a první poloviny 20. století), jež nebylo elektrifikováno, a pro jeho pohon byla používána výhradně vodní síla. Zařízení se nachází na původním místě a nebylo znehodnoceno pozdějšími zásahy.