Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Roku 1708 koupil mlýn o jednom složeníve vsi Semaníně Pawel Žitko. Cena mlýna, který měl předešlý mlynář v nájmu, byla 200 kop. Pavel splácel mlýn ještě roku 1717. O dva roky později jej koupil Mathias Khunl a v roce 1720 Jiří Prap. Cena mlýna byla 105 kop.
Roku 1725 platil mlynář vodní daň 6 kop a 2 kopy do důchodu. Mlýn měl zcela zaplacen, a tak jeho syn Josef, který se mlýna ujal roku 1744, splácel tržní cenu mlýna právě svému otci Jiřímu. V roce 1766 Josef zemřel a mlýn přešel na jeho syna Jana Prapa. Ten byl mlynářem na Semanínském mlýně jistě ještě roku 1771.
Další zmínka o semanínském mlýněpochází z roku 1790, kdy jej koupili manželé Antonín a Kateřina Němcovi. Mlýn měl čtyři mlýnská složení a hodnotu 2150 zlatých. O deset let později převzal mlýn syn Josef. Tržní cena mlýna spolu s krupárnou, špejcharem a maštalí byla stanovena na 3000 zlatých. 1000 zlatých mu však rodiče odpouštějí jako jeho dědičný podíl, ale dalších 1000 zlatých je povinen rodičům na požádání vyplatit. V kupní smlouvě se uvádějí i další povinnosti nového mlynáře. Majitel mlýna je povinen žádat vrchnost o dovolení při plánování stavebních úprav, „…nejen pro vysoce vrchnostenské Consumo, a hospodářských auředníkův a služebníkův potřebě, ale i k Litomyšlskému Pivovaru za potřebný slady přede všema jinýma zemlíti a šrotovati, a to na věčné časy dodržeti, by na panskou sladovní vždy zdostek slady bylo…“. Majitel mlýna je povinen také jakékoli změny ohledně majitele mlýna, ať už převod na potomka či prodej, dát na vědomí úředníkům panství. Oproti těmto povinnostem je mlýn pod vrchnostenskou ochranou. Při šrotování sladu pro Litomyšlský pivovar bude z každé várky dostávat mlynář půl vědra piva a jednou do roka půl sudu piva bez jakéhokoliv platu.Vrchnost jednou do roka dokonale vyčistí strouhu, dohlédne na stav tarasu a splavu a dodá potřebná stavební dřevo. Kupující dostane z vrchnostenského důchodu 130 zlatých na dva mlýnské kameny a za dovoz i dříví všech druhů a použití.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Mlýnský provoz zrušen pravděpodobně v poslední čtvtině 19. století.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1708-1719 Pavel Žitko
1719-1720 Matěj Khunl
1720-1744 Jiří Prap
1744-1766 Josef Prap
1766-1771 Jan Prap
1790-1800 Antonín Němec
1800- Josef Němec
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
