Dům popisné č. 39 s mlýnem existoval už před rokem 1593, kdy je uveden v urbáři žďárského kláštera. Uživatelem gruntu byl tehdy hospodář jménem Prokop Klímů. Ke gruntu tehdy patřilo gruntovních 11 měřic 4 achtle polí a louky pod 10 vozů sena. Ouroku platil při sv. Jiří a sv. Václavu z luk 3 groše, tj. 7 krejcarů. Dále měl ročně odvádět 2 slepice, 8 vajec a 6 měřic lesního ovsa.
Léta 1600 s povolením velebného kněze Antonína Vadiána, opata kláštera žďárského a konventu, koupil jest Prokop synek Klímů grunt s mlejnem a vším příslušenstvím od Klímy, otce svého, za sumu 200zl. V závdavku sobě porazil hned, co jest mu zaženil na smlouvách svatebních 38zl. a dodal mu 2zl., takže závdavku 40zl. položil. Vejruňky rok po roce při soudě hned počínající po 4zl. do vyplnění sumy nadepsané pokládati má. Ambrožovi, synu Klímovýmu, odevzdává z toho gruntu 25zl. Jestliby ho Pan Buoh i také otce uchovati neráčil, mají ho do smrti dochovati, Prokopovi má to všecko zůstati.
Dne 6. března 1626 prodán grunt sirotčí po nebožtíku Prokopovi Synkovi jednomu z těch sirotků Jakubovi Synkovi za 92zl. a15gr. Bez závdavku, ročně aby pokládal 3zl., počna léta 1627. Výminky jsou: matku chrániti a živiti až do smrti, 1 měřici žita, 2 měřice ovsa, záhon zelí, záhon mrkve, 1⁄4 lněného semene přisívati, však matka semeno dá, dluhův jest Matějovi 12zl. 15gr. Kači matce, Dorotce, Justyně, Oršule, Markytě, Jakubovi, Lídě, dostane se na jednoho každého po 11zl. 12gr. 6d. Lídě má tele do 3 let chovati, vejpravu podle možnosti učiniti.
Dne 6. března 1653 byl grunt prodán jako sirotčí Augustýnu Synkovi za 100 zlatých se závdavkem 15 zlatých a k ročnímu placení po 3 zlatých. Výminek zůstal
sirotkům po Jakubu Synkovi, a to Kašparovi, Jírovi, Mikulášovi, Václavovi, Vítovi. Nový hospodář byl sirotkům povinen dále vydat po jednoročním teleti, 2 měřicích ovsa a 2 měřicích žita. Z těch 100 zlatých mělo 20 zlatých náležet Jírovi Šrámkovi (15 zlatých závdavek + 5 zlatých vejrunku) a dalších 80 zlatých si mezi sebou měly rozdělit děti Prokopa Klímy, a to Dorota, Justina, Voršila, Markyta, Jakub a Lída.
Roku 1678 pro sešlost věku svého postoupil Augustýn Synek ten grunt se vším příslušenstvím, tak jak jej sám měl a užíval, zeti svému Matoušovi Stržanovskému zase za sumu 100 kop k ročnímu placení po 3 kopách. Přitom gruntu zanechává klisny 2, jalovici 1, krávu 1, vůz, pluh, rádlo, 1 brány, žita vysetého na zimu po 15 měřicích, dále si Augustýn Synek vymínil do smrti své a své manželky žita vysetého po 4 měřicích a každý rok přisívati žita po 2 měřicích, po 2 měřicích ovsa a po 2/4 lněnýho semene, louku, rybníček, byt se svou manželkou u zetě až do smrti, pak mají všechny ty vejminky zase ke gruntu připadnout.
Dne 12. srpna 1692 ujal ten grunt od Matouše Synka pro jeho nedostatečnost zdraví zeť jeho Pavel Roučka za sumu jako prve 100 kop k ročnímu placení po 3 kopách. Přitom gruntě zanechává jemu 2 klisny, vůz, pluh, rádlo, 3 brány s hřebíky, obsetýho žita na zimu bylo 12 měřic. Vejminky Oršile po nebožtíku Augustynovi až do její smrti se vydávati mají, žita každoročně přisívati po 2 měřicích, ovsa po 2 měřicích, po 2/4 lněného semene, louku, rybníček, byt svůj až do smrti. Dále Matouš vejminky každoročně až do smrti své a jeho manželky sobě vymiňuje, žita obsívati po 2 měřicích, ovsa po 3 měřicích, lněného semene 2/4,
záhon zelí, záhon mrkve a až by děti jeho vyrostly, bude jim povinen vydati (Františkovi a Zuzaně) každému po 2 měřicích žita.
Dne 12. března 1712 po smrti Pavla Synka ujímá ten grunt zase Václav Soška z Počítek, kterej se tu přiženil, se vším k němu od starodávna patřícím příslušenstvím za sumu jak předešle 100 kop, každoročně k placení po 3 kopách. Zanechává se přitémž gruntě jeden valach, 1 klisna, vůz dobře ukovanej, pluh, rádlo, 3 brány, dobytka hovězího 1 kráva, 1 dvouletý volek a 2 jalůvky roční, z toho bude povinen sirotkům, kterých jest sedmero, ty dvě jalůvky při živnosti vychovati, a jim po jednom kusu dochovati. Na zimu vysetého žita po 10 měřicích se zanechává, činí se v tomto zápisu pamět dle domluvení a smluv svatebních,
kdyby dříve manželka jeho z tohoto světa povolána byla a on by zase hospodář se opatřiti chtěl, aby živnost držel, jestliže starší syn Pavel bude k tomu dostatečný, aby on hospodářství vzíti mohl, to jemu tento Václav Soška postoupiti povinen bude.
V roce 1714 podle přiznávací fase Tereziánského katastru ke gruntu patřily 2 pozemky ležící za statkem v rozsahu 9 strychů (3 strychy ležely ladem) a 1 pozemek v lokalitě Za Dostálem o výměře 12 strychů. Dále ke gruntu patřily louky: Pod mlejnem s užitkem 1, Mezi rybníky s užitkem 2 a Nad mlejnem s užitkem 3 dvouspřežních vozů sena. Při gruntě se chovali 1 kůň, 2 voli, 3 krávy, 2 jalovice, 4 ovce, 1 svině. Dále tu byly rybníky – jeden vejtažní pod 2 kopy násady a jeden násadní (kaprový) pod 3 kopy násady.
Dne 23. dubna 1750 postupuje ten grunt Václav Synek svému zeti Vavřínovi Roučkovi za předešlou sumu 100 kop, k ročnímu placení po 3 kopách. Při témž gruntě jemu se zanechává pár koní, jeden vůl nájemní, 1 kráva a 2 nájemní, 1 plemenící, 5 slepic, 1 kohout, 1 vůz, 1 rádlo s kolečkama, 1 pluh, 2 brány, po 7 měřicích žita setého na zimu, z toho sobě 3. snop vymiňuje, pod 2 záhony zelí, 1 záhon mrkve, kus louky Pod panským rybníkem po stezku v tej louce, sádka, rybníček, lněného semene 2/4 bude set do svý role, světničku do jeho i její smrti a jeden chlív. Po smrti jejich ten všechen vejminek na polovic na jeho bratra připadne. Dále se taky pro budoucí paměť ten podobně v tomto roce nezměnej zápis na ten k tomu gruntu patřící mlejn: Léta páně 1750 dne 2. března stalo jest se domluvení mezi Vavřínem Roučkou, hospodářem téhož gruntu, a Franzem Synkem, mlynářem, z té příčiny, poněvadž Franzovi Synkovi ten grunt Synků jest patřil, on však skrz nedospělost takovej svej sestře postoupil, na místě tom se ale k tomu gruntu patřícího mlejna přidržel, poněvadž pak jej pán bůh rodinou obdařiti ráčil, tehdy jsa on starostliv o děti své, tato domluvení před celou obcí světnovskou a vědomím slav. kanceláře jest učinil, aby po smrti jeho dceru Dorotu s svým manželem Janem do smrti obou ... bez všech nátisků hospodáře užívati mohli. Jakož také loučku při ... pak vůz sena, kousek zahrady zelí, rybníček přede
mlejnem, naproti tomu však a to sice až po smrti Franze Synka bude povinný každoročně hospodářovi platiti ... v hotovosti polovičný vejmelný z pšenice, do živnosti pak mlet bude všechno darmo, tejkaje se však správy mlejna, poněvadž sám svým nákladem spravovati jen toliko hospodář na správu jemu dříví voziti povinen bude. Jenž se stalo v roce z vrchu psaným na obci světnovské.
Dne 27. dubna 1763 ustupuje Vavřín Roučka zeti svému Tomášovi Slámovi tento grunt za sumu, jakž od starodávna se vším příslušenstvím za 100 kop. Zanechává nynějšímu hospodáři při témž gruntě 2 koně, 1 vola nájemnýho, krávu nájemní, 1 jalovici, 2 ovce, 1 svini, 4 slepice s kohoutem, vůz kovaný, pluh, rádlo s kolečky, 2 brány. Vavřín, předešlý hospodář, sobě vymínil role pod 7 měřic, U příhona louku, pod vůz sena při rybníčku a ten rybníček. Při témž gruntu mlejn jest, kterej pro nedospělost syna Josefa jemu otec Vavřín ten mlejn až do smrti odporoučí.
V roce 1800 při zavedení nové gruntovní knihy byly finanční a jiné povinnosti majitele gruntu stanoveny takto: Zemská berně ročně 22zl. 43 1⁄4kr. Vrchnostenské platy a dávky: úrok 57kr., náhrada naturálních dávek 52 2/4kr., reluice roboty 4zl. 6 1⁄4kr., mimo to má povinnost složit vrchnosti 2 měřice ovsa, při nepotřebě je 1 měřice reluována 45kr. 3d. celkem tedy 1zl. 31 3⁄4kr. Dále 40 sáhů dřeva pokátit do milířů, 1 sáh je reluován 10kr., celkem tedy 6zl. 40kr. Pak odvést 4 koše uhlí, 1 koš je reluován 30kr., celkem 2zl., k honu na králíky dodat 1 náhončího na 3 dny, když se nebude hon konat, je při reluici tato povinnost prominuta.
Dne 30. srpna 1805 grunt přebírá Josef Roučka. Po jeho smrti 13. ledna 1815 grunt
dočasně až do dospělosti jeho syna Jana převzal Josef Filip.
Při sčítání obyvatel Světnova v roce 1829 byli v tomto domě zapsáni tito obyvatelé: Josef Filip (*1794), jeho žena Josefa (*1808) a dcera Anna (*1817).
Pak 29. ledna 1830 grunt v ceně 549zl. 2kr. převzal nyní již dospělý Jan Roučka. Dne 8. června 1866 po smrti Jana Roučky (+ 15. října 1864) grunt přebírá jeho syn Jan Roučka. 11. února 1868 na grunt přistupuje manželka Jana Roučky Marie rozená Coufalová s podílem v ceně 1630zl. Při sčítání obyvatel v roce 1880 v domě žili tito obyvatelé: Jan Roučka (*1838), Marie (*1850), Jan (*1872), František (*1880), Josefa (*1870), Marie (*1875), Anna (*1806), Jan Psota (*1858) z Polničky, Václav Dufek (*1864), Františka (1861), Marie (*1880), FrantiškaŠilhánková (*1866), Jan Filip (*1837), Josefa (*1849), Jan (*1871), Josefa (*1875), Marie (*1877), Anastázie (*1880).
Dne 10. dubna 1891 kupují dům Jan a Františka Korábovi. Dne 27. června 1901 dům kupují Josef a Marie Svobodovi. Při sčítání obyvatel v roce 1921 v domě žili tito obyvatelé: Josef Svoboda (*1863) ze Stržanova, Marie (*1862), Rudolf (*1894), Marie (*1899), Antonie (*1904), Růžena (*1906), Anděla (*1892), Břetislav (*1919), Kateřina Haničič (*1894) z Jugoslávie.
Dne 24. listopadu 1926 se vkládá právo vlastnické Rudolfu a Antonii Svobodovým. Dne 13. února 1964 se vkládá právo vlastnické jejich dceři Marii Havelkové. V roce 1990 domek zdědila po své matce Miloslava Vintrová.
(Petr Škarvada)
