Starší přestavby zakryly novější opravy\n
1872-4 - stavba nového jezu
1937 - modernizace pily, zavedeno elektrické osvětlení, hostinec
před 1768 Jan Tadeáš Karásek přistavěl zděnou obývací místnost v poschodí, novou kolnu, nově přestavěl mlýnské stáje , postavil novou zeď kolem zahrady.
Frantův mlýn je příkladem vodního mlýna s pilou, s dochovaným hospodářským zázemím a mlýnským náhonem, historicky zmiňovaný v tomto místě již ve 2. polovině 17. století. Současný vzhled budov pochází pravděpodobně z 19. století.
Popis
1) obytná budova s mlýnicí 2) pila 3) chlévy 4) chlívky 5) stodola 6) náhon 7) sklípek Areál Frantova mlýna je situován v údolí Manětínského potoka, nad jeho soutokem s Lučním potokem. Soubor staveb je seskupen kolem přibližně obdélného dvora v mírném svahu. Na západní straně areálu ve svahu stojí patrová zděná, částečně omítaná obytná budova s bývalou mlýnicí na obdélném půdorysu, k jejíž jižní straně přiléhá bývalá lednice. Na severní straně dvora zděné chlévy, na jižní straně pila se zděným přízemím a bedněným patrem. Východní stranu dvora vymezují drobné zděné chlívky s bedněným polopatrem na půdorysu písmene „L“. Vstup do dvora od jihovýchodu pilířovou vjezdovou bránou. Vpravo před vjezdem stojí průjezdná stodola. Součástí areálu je cca 1000 metrů dlouhý náhon, přivádějící vodu ke mlýnu z Manětínského potoka a dále protékající pod plochou dvora. Severovýchodně od areálu byl nově zřízen na pokračování náhonu rybník (nezachycen ve stávající katastrální mapě).
Soubor tvoří:
1) obytná budova s bývalou mlýnicí (se st.p.č. 23)
2) pila (se st.p.č. 23)
3) chlévy (se st.p.č.23)
4) chlívky (se st.p.č. 23)
5) stodola (se st.p.č. 23)
6) náhon (s p.p.č. 948 a 949)
7) sklípek (na p.p.č. 838/1)
Areál Frantova mlýna leží na soutoku Lučního a Manětínského potoka, na odlehlém místě mezi Manětínem a Brdem. Poprvé je mlýn zmiňován roku 1672, kdy je po třicetileté válce uváděn jako pustý. V 18. století byla k mlýnu přistavěna obytná místnost v patře, kůlna, stáje, zřízena byla i nová větší pila a zeď kolem zahrady. V roce 1757 byla vybudována zcela nová mlýnská strouha. V roce 1872 měl mlýn dvě složení a jednu pilu. Během 2. světové války byl mlýn v nečinnosti, na pile se však řezalo ještě po roce 1945.
Unikátně dochovaný soubor nemovitostí je rozložen kolem zhruba obdélného dvora.
Západní stranu vymezuje obytná budova s bývalou mlýnicí. Dvoupodlažní dům na obdélném půdoryse je korunován sedlovou střechou krytou drážkovými taškami. Zdivo objektu je z lomového kamene, dnes jen částečně omítané, štíty jsou bedněné. K severní štítové straně přiléhá přízemní přístavek s pultovou stříškou. Dvorní průčelí je pětiosé, jižní tříosé. Obdélná dřevěná okna jsou orámována jednoduchými šambránami. Na severozápadním nároží se dochovaly dvoje původní dřevěné jednokřídlé dveře v dřevěných zárubních, jedny dokonce s nadsvětlíkem. Z jižní strany přiléhá k bývalé mlýnici prostor bývalé lednice. V interiéru se zachovalo mnoho původních konstrukcí i prvků. Ze zadní části síně vedou původní dřevěné do dvou valené klenutých sklepů. Vpravo ze síně se vchází do obytné kuchyně, z níž je možno vstoupit původními dřevěnými dveřmi do bývalé černé kuchyně. Vedle dveří je v nice ve stěně zabudovaná dřevěná skříňka na potraviny. Za černou kuchyní je situován další sklep. Vlevo od síně se nachází prostor bývalé mlýnice, dnes již bez mlecího zařízení. Objekt je po celkové rekonstrukci opatřen novými trámovými stropy a novou dlažbou.
Jižní stranu dvora lemuje objekt pily na obdélném půdoryse završený sedlovou střechou, kterou dnes provizorně kryje vlnitý plech. Přízemí katru je vyzděno z kamene, stranou do dvora je přízemí otevřené, nesené na zděných pilířích. Patro a štíty jsou svisle bedněné. Z obou okapových stran je patro prosvětleno malými obdélnými čtyřdílnými nebo devítidílnými okénky.
Na severní straně dvora jsou situovány chlévy. Jedná se o přízemní objekt na pravidelném obdélném půdorysu se sedlovou střechou krytou eternitem. Díky svažitému pozemku je severní strana přízemí pod úrovní terénu. Kamenné zdivo je z větší části omítané.
Z dvorní strany je fasáda členěna čtyřmi chlévními čtvercovými okénky v kamenných ostěních a dvěma pravoúhlými vstupy. Jeden ze vstupů j e v kamenném ostění, druhý v dřevěných zárubních s původními dřevěnými dveřmi. Zcela vlevo je umístěn průjezd s novodobými vraty. Oba štíty chlévů jsou členěny vždy třemi segmentově ukončenými okénky. Interiér je zaklenut segmentovými klenbami do traverz. Z východní strany přiléhá k objektu nižší přístavek s pultovou střechou.
Drobnější stavba chlívků na půdorysu písmene „L“ uzavírá dvůr z východní strany.
Strana do dvora je v přízemí zděná a v patře svisle bedněná s otevřeným podávacím otvorem do seníku a drobnými otvory pro holuby. Přízemí je členěno sedmi dřevěnými vrátky od jednotlivých chlívků. Sedlová střecha je asymetrická, z dvorní strany kratší zhruba o polovinu.
Stodola je situována mimo dvůr, téměř kolmo k chlívkům. Jedná se o částečně zděnou a částečně roubenou stodolu na obdélném půdoryse. Sedlová střecha je krytá drážkovými taškami, štíty jsou bedněné. Z jižní strany jsou dva vjezdy, ze severní jeden. Vrata vjezdů jsou dřevěná dvoukřídlá.
Sklípek se nachází severozápadně od obytného stavení, ve svahu nad cestou do Brda. Je zahloubený do svahu a jeho čelní strana je vyzděna z lomového kamene. Vstup je segmentově zaklenut. Uvnitř se za malou předsíňkou rozprostírá samotný valené klenutý sklípek.
Frantův mlýn č.p. 14 v Brdu je příkladem vodního mlýna s pilou, s dochovaným hospodářským zázemím a mlýnským náhonem, historicky zmiňovaný již ve 2. polovině 17. století. Současný vzhled budov pochází pravděpodobně z 19. století, chlévy jsou datovány do r. 1897. V obytné budově je dochována řada původních truhlářských prvků a valené klenuté sklepy. Původní mlecí zařízení se bohužel dochovalo pouze v torzálním stavu a vzhledem k jeho nepatrnému rozsahu a stavu zachování není předmětem tohoto návrhu. Díky přístupu současného vlastníka je celý areál postupně rekonstruován, majitel připravuje obnovu chodu mlýna a katru.
areál prochází postupnou rekonstrukcí, majitelé mají v úmyslu postupně obnovit původní funkci
mlýna i pily. Frantův mlýn čp. 14 v Brdu je historicky zmiňovaný v tomto místě již ve 2. plolovině 17. století. V obytné budově je dochována řada původních truhlářských prvků a valené klenuté sklepy.
Areál samoty Frantova mlýna je situován na odlehlém místě v údolí Manětínského potoka, na mírném svahu mezi Manětínem a Brdem, na soutoku Manětínského potoka s Lučním potokem. Skládá se z obytné budovy s mlýnicí, pily, chlévů, chlívků, stodoly, náhonu a sklípku. Všechny objekty jsou uskupeny okolo téměř obdélného dvora. Objekt mlýna je poprvé zmiňován v kupní smlouvě z roku 1672, jeho současná podoba je výsledkem řady přestaveb především z 19. století, hlavně v jeho závěru. Mlýn zde stával již dříve, ve třicetileté válce byl vypálen a poté znovu vybudován. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je jediným nespalným objektem areálu obytná budova s mlýnicí, na místě objektů pily, chlévů (nové z roku 1897) a stodoly stály pouze objekty spalné. Současnými majiteli byl areál postupně rekonstruován do dnešní podoby, přičemž byla
zachována řada původních architektonických a tesařských prvků. Původní mlecí zařízení se dochovalo jen fragmentárně. I přes tuto skutečnost se komplex jeví jako výjimečně zachovaný soubor objektu mlýna s provozním a hospodářským zázemím, který si zasluhuje památkovou ochranu.
Soubor staveb Frantova mlýna reprezentuje mimořádně hodnotný příklad technické památky s dlouhou historií, sahající až do druhé poloviny 17. století. Obytná budova, pila i stodola jsou na mapě stabilního katastru z roku 1839 zachyceny v současném půdorysném uspořádání, ostatní
objekty pocházejí patrně z druhé poloviny 19. století. Současný vzhled celého areálu je pravděpodobně výsledkem úprav ve druhé polovině 19. století. Mlýn byl využíván jako funkční až do první poloviny 20. století a současní majitelé se snaží o jeho rehabilitaci. Vodní energie byla v této usedlosti využívána nejen pro chod mlýna, ale i pro fungování katru. Takto dochovaný soubor nemovitostí dokládá nejen rozvoj mlynářství, ale rovněž způsob zpracování dřeva v druhé polovině 19. století. To především díky unikátně dochované stavbě pily i s vnitřním zařízením. Celý areál pak poskytuje ucelenou představu o chodu celého dvora. Významná je i jeho hodnota urbanistická, kdy se ve svém půdorysném uspořádání z druhé poloviny 19. století, se všemi svými částmi, dochoval dodnes celý dvůr.
