Máslovický, Dolský mlýn

1298 darovací listina Vojtěcha z Poděhus, kterou daroval ves Máslovice oltáři sv. Václava v chrámu sv. Víta v Praze:

Já Vojtěch z Poděhus, syn velkého Jaroše, v touze postarat se o spásu duše jakož i duší svých předků je cti Boží a sv. Panny Marie jakož i svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha a zvláště ke cti sv. Václava, jsem zřídil oltář a tomuto oltáři jsem daroval ves Máslovice se vším příslušenství včetně mlýna pod touto vsí a chmělnice na břehu řeky. Dáno v kapli sv. Václava za účasti probošta Ulrycha, děkana Velislava a dalších kanovníků, kněží a laiků důvěryhodných dne 23. května 1298.

1435 spor mezi chvatěrubskými zemany Jindřichem Forschem a Václavem Baštským z Lerojid a Hanuškou ze Lhoty o mlýn pod Máslovici na Dole řečeném: "dno a městiště náleží Vaněčkovi z Nejčic (Zlončic) a Machovi Spalovi z Máslovic, ale svršek nebv mlýnice toho dna a mlýna Hanuškovi, aby on to mohl pobrati a odvézti". (Mlýn byl tedy dřevěný, že se dal rozebrat a odvézt.)

1438 koupil Jan Maršálek mlýn v Libčicích od Hanuška řečeného Střelec. Povstal z toho soud, při kterém jako svědci vystupuvali Petřík a Šimon z Letek a  Beneš a Ondřej z Chejnova. O co v tom sporu šlo, nevíme.

1547 v urbáři svatovítské kapituly, které mlýn s celou vsí Máslovice patřil, se mezi povinnostmi mlynáře uvádí "mají též chovati lodě chovat lodě k lovení ryb a převážení"

následně právo rybolovu a převážení uváděno v gruntovních (po r. 1850 pozemkových) knihách při každé změně majitele mlýna

1548 Jetřich Bezdužický daroval mlýniště synovci Ludvíku Bezdružickému

1621 Šimon, mlynář

30.10.1639 Matěj Panocha přiženil se k Mandelíně, vdově po nebožtíku Matěji Šimonovi a převzal mlýn

1815 mlynářka vdova Magdalena Panochová provdala se za všestudského mnlynáře Františka Koláře

14. srpna 1861 mlýn vyhořel

1882 zastaven provoz pro konkurenci dvou výše položených vodochodských mlýnů (v té době ještě nebyl na přívozu prám, nýbrž jen lodice, tudíž nebylo možno do mlýna převážet vozy s obilím z Libčic)

1893 mlýn i s přilehlými pozemky sa právem přívozu a rybolovu zakoupil předák mladočeské strany JUDr. Julius Grégr. Nad mlýnem si vystavil vilu, přívoz pronajal Matěji Vlasákovi za roční nájem 120 zlatých a 84 kg lepších ryb. Přívoz se pokusila získat obec Libčice, avšak následný soudní spor prohrála.

4. října 1896 zemřel dr. Julius Grégr, v mlýně nadále žije jeho epileptický slabomyslný syn z druhého manželství Radomír Grégr, majetek spravuje Grégrův zeť dr. Ladislav Prokop Procházka, hlavní pražský hygienik a v letech 1920 - 1921 ministr zdravotnictví.

1893 mlýn zakoupil JUDr. Julius Grégr (19. prosince 1831 v Březhradu u Hradce Králové - 4. října 1896 v Dolu u Libčic nad Vltavou) významný český politik 2. poloviny 19. století. Byl předákem mladočeské strany a jejím poslancem na zemském sněmu a říšské radě. Proslul také jako majitel a vydavatel Národních listů, které byly tehdy nejčtenějším českým deníkem.Dr. Grégr byl velkým bojovníkem za česká národní práva a jako takový byl rakouskými úřady pronásledován a také vězněn.

Nedaleko mlýna si  postavil své letní sídlo, kde také 4. října 1896 zemřel. Přes krátkou dobu pobytu zde zanechal dobré dílo, které ho bude stále připomínat. Na stráni nad mlýnem vysadil vinice a stráně nad svou novou vilou směrem k Větrušicím zalesnil smíšeným lesem. Obci Máslovice daroval velký soubor knih a založil tak veřejnou obecní knihovnu. Zasloužil se také o postavení nové obecné školy ve Vodochodech, aby vodochodské a máslovické děti nemusily chodit do školy až do Odolena Vody, vzdálené 5 km a spojené s těmito vesnicemi jen blátivými polními cestami, na podzim a v zimě pro bláto a sníh často vůbec neschůdnými. Usiloval také o postavení silnice z Vodochod k vltavskému přívozu, k čemuž však došlo až téměř po 30 letech po jeho smrti.

1923 zemřel Radomír Grégr, dědicové odprodali mlýn s vilou, přilehlými pozemky a právem přívozu a rybolovu Výzkumnému ústavu včelařskému. Nájemcem přívozu libčický občan Břetislav Kraif.

1955 mlýn nadále náleží Výzkumnému ústavu včelařskému, přívoz rozhodnutím ONV převeden pod MNV Máslovice a od roku 1958 Okresní správu a údržbu silnic.

1996 Výzkumný ústav včelařský privatizován, přeměněn v s.r.o.

1997 přívoz převzala obec Máslovice (dle nového silničního zákona přestaly být přívozy součástí silniční sítě), podle smlouvy jej provozuje Výzkumný ústav včelařský.