Květnický mlýn

1558 od Jaroslava ze Smiřic, majitele panství Škvorec odkoupili Květnici bratři Matyáš a Burian Pechancovi z Kralovic, ve smlouvě kromě pustého zámku a pustého poplužního dvora zmíněn mlýn, při němž leží dvůr a štěpnice. Ve mlýně původně hospodařil mlynář Jan, který však byl v roce 1558 již po smrti a zbyli po něm sirotci Vítek, Jan a Anna. (Národní archiv ČR, Desky zemské větší, č. knihy 53, fol. D20)

1745 majitelka panství Marie Terezie, vévodkyně savojská, prodala mlýn se dvěma koly Václavu Bludskému a jeho ženě za 1500 zl., které měli splácet pod obu 9 let, kromě obvyklých poddanských povinností měl držitel mlýna udržovat potok a jeho břehy čisté.

1752 Václav Bludský (Bladský) prodal mlýn Matyáši Kotaškovi

1761 Matyáš Kotaška zemřel, mlýn zdědil syn Josef Kotaška, vdově Anně byl vyhrazen výminek. Budova odhadnuta na 1600 zl., vnitřní vybavení na 2010 zl. 57 kr. Nový majitel měl vyplatit podíly mladšímu bratru Matějovi a potomkům jakési Alžběty Pošívalové, stále nebyly doplaceny podíly Terezii Bladské a jejímu bratru Josefovi. Krom toho se na mlýn vázaly nové dluhy, takže celková výše zadlužení činila 1642 zl. (Veškeré dluhy byly splaceny k roku 1778.)

1772 Josef Kotaška se oženil s Kateřinou Rejpalovou, jako ekvivalent vneseného mlýna jí zapsal polovinu mlýna. Podle poslední vůle měla manželka převzít mlýn, pokud by se z manželství nenarodily žádné děti.

1781 Josef Kotaška skutečně zemřel bezdětný, mlýn převzala Kateřina Kotašková a samostatně zde hospodařila.

1793 mlýn zakoupil Václav Rejpal za 2500 zl. (není známo, zda byl příbuzný Kateřiny Kotaškové roz. Rejpalové)

1799 mlýn koupil Antonín Wolf za 7200 zl.

1800 mlýn koupili manželé Josef a Terezie Zbožíčkovi za 9500 zl.

1802 mlýn koupili manželé Jakub a Kateřina Kletečkovi za 8500 zl.

1802 mlýn koupili manželé Václav a Terezie Wünschovi za 10.000 zl.

1803 mlýn odkoupili manželé Jakub a Barbora Hlinákovi za za 15.650 zl.

1804 mlýn odkoupil František Voděrka za 16.500 zl.

František Voděrka brzy zemřel, mlýn zdědily jeho sestry Kateřina (provdaná Wittová) a Lumila (provdaná Kobrčová)

1809 sestry prodaly mlýn manželům Václavu a Kateřině Rybovým

1828 po smrti Václava Ryby převzal syn Václav Ryba ml., mlýn  se zařízením oceněn na 5585 zl. 55 kr.

1840 Václav Ryba zemřel, mlýn vede vdova Anna Rybová jako poručnice syna Josefa

1840 majitel Anna Rybová

1850 mlýn převzal syn Josef Ryba, mlýn ohodnozen na 4800 zl.

1853 na základě svatební smlouvy se spolumajitelkou stala Barbora Rybová. Matka Anna Rybová měla na mlýně až do roku 1874 zapsán výminek.

1850-1890 majitel Josef Ryba

1896 zakoupen majitelem panství Uhříněves Janem z Liechtenštejna (v majetku velkostatku do 1927 - I. pozemková reforma)

1927 - 1933 majitel Jiří Hajnovský

1930 v mlýně instalovány nové válcové stolice od firmy Machan a spol. Pardubice

1933 - 1938 Adolf Krýsa

1939 - 1949 majitel Adolf Krýsa (předmětem revize I. pozemkové reformy dle zák. č. 142/1947 Sb.), na id. polovinu Adolfa Krýsy uvalena národní správa

Dne 30. 3. 1956 přidělen jako majetek Československého státu Krajské správě plemenářských stanic v Praze 

opuštěný mlýn chátrá

1965 vydán první demoliční výměr, k demolici ale nedošlo

1974 vydán druhý demoliční výměr

1975 zpustlý mlýn zakoupil akademický sochař Zdeněk Hošek, zřizuje si zde ve stodole ateliér

2010 zahájena rozsáhlá rekonstrukce mlýna