Historie
Obecná historie:
Místo, kde mlýn stojí, má velice dlouhou historii. Návrší označované jako hradiště Kouřim III, jihovýchodně od mlýna, existovalo již ve třetím tisíciletí před Kristem, kdy zde vznikla opevněná osada řivnáčského typu. Někdy po roce 1039, když se do Čech dostaly ostatky svatého Vojtěcha, nebo ve 12. století, vznikl kostelík svatého Vojtěcha. Raně gotická či románská stavba podélného jednolodního kostelíka se dostala dokonce do majetku mlynářského rodu Bukačů. Stalo se tak v roce 1677 nebo 1680. Pozemek na návrší patří k mlýnu dodnes. Kostelík zanikl přibližně po roce 1790 a některé jeho kamenné články můžeme dodnes nalézt zazděné v opěrné zdi v areálu mlýna. První písemná zmínka o sledovaném mlýně pochází podle literatury z roku 1404, kdy se mlýn v Bílé knize práv a svobod označuje jako Prostřední. V 16. století se už nazýval Vojtěšský - snad podle blízkého kostelíka svatého Vojtěcha či podle mlynáře Vojtěcha, zmiňovaného v roce 1516. Kolem roku 1600 vznikla veduta města Kouřim, kterou vytvořil Jan Willenberg. Zcela vlevo na ní stojí kostel svatého Vojtěcha a pod ním nalezneme vyobrazení mlýna. Zůstává otázkou, do jaké míry Willenberg své veduty stylizoval. Po několika dalších rodech získal objekt mlynář Bukač. Když tento v roce 1689 zemřel, nedohodli se potomci na rozdělení majetku a dlouho se o mlýn soudili. Ve sporu zvítězil až roku 1724 J. Veselý, který si vzal jednu z Bukačových dcer a mlýn pronajímal. Již v roce 1755 jej však prodal rodině Šmejkalově, která zde hospodařila téměř sto let. Na Indikační skice z roku 1841 se už uvádí jako majitelka „Pleskot Františka“. Jedním z dalších majitelů se stala rodina Miškových, jež mlýn na konci 19. století přivedla ke krachu. Budovu pak koupil Augustin Beyšovec a jeho rod se zde držel až do druhé poloviny 20. století. Mlelo se až do roku 1962 a následně stát mlýn zakonzervoval a držel jako rezervu. Po vdově posledního mlynáře zdědily objekt dvě dcery žijící v Praze, které jej poté prodaly současnému majiteli. Areál dnes slouží drobnému zemědělci. Ten postupně mlýn adaptuje na trvalé bydlení, o němž do budoucna uvažuje.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
První písemná zmínka o sledovaném mlýně pochází podle literatury z roku 1404, kdy se mlýn v Bílé knize práv a svobod označuje jako Prostřední.
1431 panský
1516 mlynář Vojtěch, vlastnil nejrozsáhlejší vinice a chmelnice na starokouřimsku
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
syn Pavel a vdova Marta (+1597)
od 16. stol. Vojtěchovský
1547 po porážce povstání městu 2 mlýny konfiskovány
1597 po Martě Vojtěchové zdědily dcery Mariana Hrázská a Ludmila Zlonická
kol. 1650 od Alžběty, dcery Ludmily Zlonické koupil Václav Ferdinand z Větřiny, držitel statku Diblíkov a několika domů v Kouřimi
1680 vdova po Václavu Ferdinandovi prodala mlýn Jiřímu Vojtěchu Bukačovi (+1689), od té doby zván Bukačov
1689-1724 dědické spory
1724 vysoudil J.Veselý, manžel jedné z Bukačových dcer, mlýn pronajímán
nájemci rodina Němečkova, Chaloupkova a Rýslova
1755 koupila rodina Šmejkalova
1841 Františka Pleskotová
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
1854 Jiří Pleskot
1865 Jan Kavan
1900 rodina Miškovských, mlýn zkrachoval
První světová válka (1914–1918)
1922-1930 Augustin Beyšovec ml.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Bukač
- Veselý
- Šmejkal
- Miška
- Pleskot
- Bejšovec
- Beyšovec
- Hrázský
- Zlonický
- Němeček
- Chaloupka
- Rýsl
- Kavan
- Miškovský
Historie mlýna také obsahuje:
1516 Vojtěch
Pavel
-1597 Marta
1597 Mariana Hrázská a Ludmila Zlonická
-1650 Alžběta Zlonická
1650 Václav Ferdinand z Větřiny
1680 Jiří Vojtěch Bukač
1724 J.Veselý
nájemci: Němeček, Chaloupka a Rýsl
1755 Šmejkal
1841 Františka Pleskotová
1854 Jiří Pleskot
1865 Jan Kavan
1900 Miškovský
1922-1939 - Augustin Beyšovec (RR)
Zobrazit více
Původně panský mlýn, doložený v roce 1431. Od 16. století se nazýval Vojtěchovský, pravděpodobně po jeho majiteli či mlynáři. Jiná verze uvádí, že název byl odvozen od blízkého kostela sv. Vojtěcha. V roce 1516 se na mlýně připomíná mlynář Vojtěch (mohlo jít o příjmení, které mlynář získal podle zasvěcení již zmíněného kostela). Vojtěch získal obrovský majetek a vlastnil nejrozsáhlejší vinice a chmelnice na Kouřimsku. Po jeho smrti spravoval majetek jeho syn Pavel a vdova Marta. Roku 1547 se Kouřim zúčastnila vzpoury stavů a po jejich porážce přišla o všechny své statky včetně dvou mlýnů. Jeden z nich, později zvaný Bukačov, a další nemovitosti po Martě Vojtěchové (zemřela téhož roku) zčásti zdědily její dcery Mariána Hrázská a Ludmila Zlonická. Od Ludmiliny dcery Alžběty mlýn v polovině 17. století získal Václav Ferdinand z Větřiny, jehož rodina držela statek Diblíkov a měšťanské domy v Kouřimi a Českém Brodě. Jeho manželka mlýn roku 1680 prodala Jiřímu Vojtěchu Bukačovi, od těch dob nese mlýn název Bukačov. Tento majitel nechal mlýn přestavět do dnešní jednopatrové budovy, kryté mansardovou střechou. Po Bukačově smrti roku 1689 se mezi jeho syny a dcerami rozpoutal boj o dědictví, který přetrval až do roku 1724, kdy Bukačov konečně vysoudil J. Veselý, manžel jedné z Bukačových dcer. Mlýn byl pak pronajímán a nájemci se postupně staly mlynářské rodiny Němečkova, Chaloupkova a Rýslova. V roce 1755 koupila mlýn rodina Šmejkalova, která ho držela do roku 1854. Za jejich držení se v Bílé knize práv a svobod z roku 1804 označuje jako „mlýn prostřední“. Od roku 1855 vlastnil mlýn Jiří Pleskot, v 60. letech 19. století mlýn získal Jan Kavan a po něm rodina Miškovských, která jej na konci století přivedla ke krachu. Posledním známým majitelem mlýna byl Augustin Bejšovec.
Ve zdivu mlýna Bukačov jsou zazděné románské detaily ze zbořeného kostela sv. Vojtěcha.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
