Trapičovský, Hořejší mlýn

Patrový objekt čp. 8/II, umístěný na bývalém Mlýnském náhonu. Už v roce 1600 se zde připomíná Trapičovský mlýn (později „Hořejší mlýn“). Roku 1784 dům vyhořel při požáru Rokycan.

Podle Josefského katastru z roku 1788 se dům čp.8/II nazývá „dominikální zakoupený mlýn“. Na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1838 je objekt zakreslen jako rozsáhlý soubor zděných (nespalných) budov.

V 19.století se tu připomíná „Sirgmühle“, neboli „mlýn o dvou složeních s pilou“. Roku 1889 rozšířena pekárna při mlýnu, podle projektu Hynka Šmolíka. Svoji současnou podobu získal objekt díky přestavbám na počátku 20.století. Nejprve v roce 1905 přestavěny konírny (klenby do travers), postavena lakýrnická dílna. Za domem tehdy postavena truhlářská dílna a vlevo za pilou strojovna. Projekt přestavby je dílem Bohuslava Ryšavého. Roku 1907 pak podle plánů Štěpána Wolfa rozšířena truhlářská dílna nad Mlýnským náhonem.

Tyto zásadní úpravy původního mlýna už souvisely s proměnou areálu na truhlářskou s nábytkářskou továrnu. Roku 1905 koupili dům podnikatelé Antonín Pikolon a Karel Bastl. Přikoupili i vodní práva ze zbořeného mlýna čp.18/II (stál nedaleko, v Pražské ulici, v místech městských lázní). Podnik totiž využíval energii Mlýnského náhonu, který jím protékal a přikoupení vodních práv posilovalo jeho pozici. Byla tu turbína s výkonem 25 koňských sil.  V roce 1907 už zde pracovalo 25 dělníků, 2 řezbáři, 1 pilař, 5 lakýrníků, 7 malířů a 3 pomocní dělníci: celkem 43 lidí. Roku 1911 Karel Bastl se společného podniku vystoupil (v domě čp.17/I v ulici Míru si zřídil vlastní firmu), dům čp.8/II pak zůstal v rukou Pikolonů. Roku 1922 přistavěna budova pro umístění parní lokomobily.

Po přestavbě na počátku 20.století získal dům čp.8/II  zvláštní podobu, kdy do jinak ploché fasády vsazeny okenní rámy s divokým secesním vykrajováním. Do Lázeňské ulice je objekt orientován, užší, tříosou fasádou s valbovou střechou.

Severně od domu protékal Mlýnský náhon, Lázeňská ulice přes něj vedla po malém mostě. Jedno křídlo budovy dokonce stálo přímo nad náhonem. Na konci 19.století tehdejší majitel Bartoloměj Houdek (majitelem od roku 1887) zřídil na Mlýnském náhonu u domu, sádky na ryby.Koryto náhonu se zde udrželo i po roce 1976, kdy tudy přestala téci voda. Roku 2002 pak i toto torzo koryta zavezeno a  trakt domu čp.8/II situovaný nad náhonem tehdy zbořen (foto z r.2002, foto z r.2002). V srpnu 2004 schválilo zastupitelstvo prodej této parcely nad zasypaným náhonem do soukromého vlastnictví (Tomáš Královec, Miroslav Spousta, Jana Straková) za 22 800 Kč s tím, že na pozemek zřízeno věcné břemeno (majitel musí umožnit přístup k případné opravě a údržbě kanalizační roury, kterou pod zemí vede zrušený náhon.