Podstupenský, Vaňkův, Slavíkův, Egerův mlýn

1. zmínka 1470

Roku 1475 je mlýn na Jizeře zmiňován ve spojitosti se sirotky po Matěji z Hořejšího mlýna pod Boleslaví. Zda lze usuzovat na Podstupenský mlýn, však není jisté,

1475 mlynář Václav nechává zapsat mlýn hořejší po své smrti manželce Janě a dětem

1492 mlynář Tůma nechal zapsat hořejší mlýn manželce Kateřině

Mlýn byl zmiňován v 15. století. Nejprve byl postaven na jednom, později na obou březích náhonu. V blízkosti mlýna byl vydatný pramen spodní vody, takže mlýn a jeho nájemce ve službách města pečoval i o vodárnu zásobující výše položené město na svou dobu kvalitní vodou. Město později nejednou vedlo s nájemcem mlýna ostré spory, nebylo-li spokojeno s jeho službou. Mlýn měl v provozu dvanáct mlýnských kol na spodní vodu.

Mlýn patřil městu a Krajířům z Krajku

před 1510 mlynář Svatoš s manž. Markétou, pro jistá provinění jim byl mlýn vrchností odebrán

1510 paní Johana z Krajku prodala Podstupenský mlýn mlynáři Václavovi za 140 kop gr. čes. (text dole v  příloze). Johana byla ženou nejvyššího komorníka Jana Tovačovského z Cimburka a Tovačovští jako dědicové Michaloviců od konce 15. století vlastnili Mladou Boleslav. O paní Johaně se ví, že byla ochránkyní jednoty bratrské.
V prodejní smlouvě se uvádí, že mlýn měl čtyři kola a další kolo, jímž se hnala voda do města. Náhon k mlýnu odbočoval za velkým (Vaňkovým) jezem z Jizery, různě se potom větvil, ještě reguloval menší jezy, pod Mladoboleslavským hradem se spojoval s říčkou Klenicí a kromě Podstupenského stačil vodou zásobit ještě Podzámecký a později i Schubertův mlýn. Pro Podstupenský mlýn bylo neméně důležité, že v jeho blízkosti vyvěral pramen, zdroj dobré vody pro město, který občané označovali za „městský klenot“. Podstupenský mlynář byl zároveň městským vodákem: pečoval o pramen a vodárnu a - jak se píše - „nemohl ani hodinu z místa svého se vzdáliti, leč by si zjednal náhradu“.

Z mlýna se odvádělo 100 korců žita a 5 korců pšenice ročně, vše míry boleslavské, mlynář měl vykrmit 3 vepře a 3 kapouny na sv. Havla. Ke mlýnu patřila městská louka a zahrada, z níž mlynář platil měšťanům 10 gr. čes. a vrchnosti půl kopy ročně. Dřevo na opravy s i mlynář mohl nakácet v panském lese, vrchnost mu ho nechala přivézt ke mlýnu, rovněž zajišťovala dovoz kamenů z Jičína.

V roce 1595, kdy se Mladá Boleslav vykoupila z poddanství, byl zároveň od Joachima Hasištejnského z Lobkovic zakoupen i Podstupenský mlýn "mlýn pod stupněm, při němž je vodárna a valcha, se stupníkem, maštalemi, krmníky, lochy a svršky mlejnskými, s řekou Jizerou, kteráž na mlejn jde, s tím opatřením, aby od mlejna Spáleného a Mokrejšovského prahu zvyšováno nebylo a zdutím vody mlejnu Strnadovskému překážka se nečinila".  V té době byl spravován městem, mlynář byl v služebním poměru a kontrolovali ho městští úředníci.

Za 30leté války 5.12.1631 mlýn vypálen i s celou čtvrtí města zvanou Podolec od uherských pandurů, kteří po porážce od Sasů u Nymburka prchali přes Mladou Boleslav. Mlýn udatně bránil mlynář Čihák. Císařští byli poraženi a prchali k Mladé Boleslavi. Její brány však našli zavřené. Píše se: „Podrážděni tímto odporem, zapálili, co se dalo." Vyhořel i Podstupenský mlýn. Když jej chtěl mlynář Zeman hasit, vojáci mu v tom zabránili a byl „až do smrti od nich zraněn“. Mlýn zůstal dlouho pustý a byl nazýván Spáleným.

Nejprve byla opravena vodárna, vodákem byl poddaný města Jan Kohout. 1648 se zde již vyráběly kroupy a začínalo se s mletím.

1668 Jan Kohout, mlynář podstupenský žádá o propuštění syna z poddanství

1736 nájemce Adam Kohout, převzal mlýn, pilu, soukenickou vlachu a vodárnu, byl povinen dodávat vodu do pivovaru a do kašen, za službu vodáka dostával týdně 46 3/4 kr., za semletí jednoho strychu měřičné 1 čtvrtce, za šrotování sladu pro obec a měšťany 36 kr. za strych, za řezání klád pro obec dostával 3 kr. 4 1/2 denáru, pro cizí 12 kr. za borovice, 15 kr. za duby. Od města dostával dřevo z městských lesů na opravy a velké železné díly jako vřetena, čepy nebo kypřice, ostatní potřeby si hradil sám. Před převzetím složil kauci 700 zl., roční nájem 100 zl., 50 str. pšenice a 170 str. žita.

1738 jej mladoboleslavská obec dala opravit a od 40. let 18. století byl znovu v chodu.

V roce 1743 byl dán mlynáři do dědičného nájmu a o čtyřicet let později mu byl prodán. Nadále však měl stanovené povinnosti a dávky k obci, obec mu mohla mlýn vyvlastnit, kdyby špatně hospodařil.

1743 celkem obec z tří svých mlýnů v tom roce inkasovala 364 kop grošů.

1752 mlýn se stupníkem, pilou a valchou si najal na 6 let Václav Loudil, po uplynutí této doby žádal o prodloužení nájmu o další 3 roky, jelikož mlýn udržoval v dobrém stavu, bylo mu vyhověno. Kauce  zvýšen na 1000 zl., nájem zůstává ve stejné výši, navíc povinnost ročně vykrmit 2 vepře nebo náhradou 6 zl. za každého. Za řezání klád pro město 3 kr. za kládu, za rozřezání 1 klády pro měšťany odváděl městu 1 truhlářské prkno, pro poddané a cizí 1 falcované prkno, za řezání hranolů a trámů 1 krajinka. Přednostně měl v provozu udržovat vodárnu, při nedostatku vody měl omezit nebo zcela zastavit mlýn i valchu.

1780-90 - byl roční příjem z mlýnů: z Podstupenského 707 zlatých, z Podzámeckého 50 zlatých a ze Suchého (pravděpodobně městského mlýna na předměstí Ptáku) 400 zlatých, k tomu ještě za obilí celkem 430 zlatých.

1783 si mlýn pronajímal vinecký mlynář Jan Rochelt, mlýn byl po předchozím nájemci ve špatném stavu. Mlynář se zavázal zhotovit novou hranici, město dodá potřebné dříví a železo, práce oceněna na 800 zl., město jí bude splácet roční srážkou z nájemného 50 zl.

Prvním podstupenským mlynářem, který takto samostatně hospodařil, byl Jan Rochet, mlynář z Vince. Uvádí se, že roku 1787 měl roční příjem z mlýna 707 zlatých a k tomu za obilí 430 zlatých.

1787 nájemce Matěj Vodvářka, mlýn o 5 složeních vyhořel, znovu vystavěn a obec vyhlásila licitaci na jeho prodej do dědičného nájmu.  V licitaci zvítězil Matěj Vodvářka za 4.000 zl., roční nájemné 707 zl.  Ke mlýnu patřilo žitné pole Na Vandrovce na 4 str. výsevku.
Z jiné doby, z roku 1825, je zpráva, že když bylo málo vody, magistrát Mladé Boleslavi mlynáři určoval čas, kdy může vodu pustit na mlýnské kolo. Mlynář toho zřejmě nedbal, protože dostal pokutu 4 zlaté, neboť „mlýn Podstupenský mlel na všech sedmi kolech, a tím způsobil nedostatek vody z pramene do města. Bylo mu (mlynáři) uloženo, aby mlel na méně a jedno kolo zavřel.“
V první polovině 19. století tvořily mlýn  dvě budovy, stojící naproti sobě na obou stranách mlýnského náhonu. Voda poháněla celkem dvanáct kol na spodní vodu - v mlýně, ve vodárně, na pile a v soukenické valše. Podle některých údajů však měl zdejší mlýn nejvíce až 16 kol a patřil tak mezi největší v Čechách.

1858 postavil mlynář Martin Vaněk na místě zrušené valchy nový tzv. americký mlýn se šesti francouzskými kameny a stejným počtem válcových stolic poháněných vodním kolem. Protější mlýn na druhé straně náhonu však sloužil dál svému účelu tradičním způsobem, t.j. k námezdnímu mletí pro okolní rolníky. Ve starém mlýně se mlelo už jen nemnoho, převážně pro okolní zemědělce. Vedle mlýna Vaněk postavil pekárnu. 

V roce 1875 mlýn vyženil JUDr. Josef Slavík, nejvýznamnější příslušník mlynářského cechu v kraji, zakladatel stále vycházejících Mlynářských novin a v letech 1901-1903 starosta města. Rodinným podnikem byl Podstupenský mlýn i později od roku 1913, kdy se stal jeho majitelem Slavíkův zeť Karel Eger, pozdější zakladatel firmy Suchar. Mlýn pronajímal, ve mlýně pracovalo kol. 20 zaměstnanců.

Roku 1894 Mladá Boleslav starý objekt koupila za 42 000 zlatých s tím, že jej bude používat jen pro potřeby vodárny, nikoli pro mlynářskou výrobu. Slavík veškeré tamní mlýnské zařízení přestěhoval do amerikánu, kde zařídil i drobné mletí. Mlýn byl zdokonalován, v roce 1912 se uvádí, že byl poháněn turbínou o síle 60 HP. Měl tři francouzské kameny, dvě šrotovací stolice na pšenici, tři porcelánové stolice, dva triéry, dvě žitné stolice a jednu loupačku. Zaměstnáno tu bylo dvacet lidí a roční semletí činilo 1 500 tun obilí.

Město pak u vodárny zrušilo všechna vodní kola a instalovalo Girardovu turbínu.
V roce 1913 prodal J. E. Slavík mlýn zeti Karlu a Zdeňce Egerovým, kteří se věnovali jak mlynářství, tak pekařské výrobě. Pekárnu převedli do nového samostaného objektu, později zvaného Suchar.

V roce 1930 byl majitelem mlýna a elektrárny pro pivovar Ing. Karel Eger.

postaveno železobetonové silo

V roce 1932 byl mlýn začleněn do Společnosti pro obchod obilím, Praha. 

1936 Zdeňka Egrová

kapacita 350 q pšenice a 250 q žita za 24 hodin

1940 začleněn do Obchodních mlýnů, Praha. 

Po znárodnění v r. 1948 prošel podnik rekonstrukcí a modernizací

V letech 1953-55 byl vyřazen z provozu.

V 50. letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí a vznikl mlýn žitný s denní kapacitou 50 tun.

Znovu prošel v letech 1973-75 rekonstrukcí, která přišla na 30 milionů korun. Z původní barokní budovy zůstaly jen obvodové zdi, mlýn zvýšen o 2 patra, do stavby vložena ocelová nosná konstrukce. Mlýn byl nadále poháněn elektřinou a mlel pouze pšenici, náhon byl zatrubněn a sveden přímo do Jizery.

V roce 1991 byl mlýn v Mladé Boleslavi privatizován a vznikla firma Boleslavské mlýny, spol. s r. o., s výkonem 120 tun pšenice za 24 hodin. Po modernizaci mlýna v letech 1993-94 se jeho kapacita zvýšila na 150-160 tun pšenice za 24 hodin. Nynější zařízení mlýna má předčistírnu, čistírnu černou a bílou, mlýn k mletí zrna na hotové výrobky, jejich míchání a expediční přípravnu.

2004  areál mlýna koupila firma UNIMILLS, mlýn prošel rekonstrukcí, přistavěny zásobníky na mouku, krmiva a obilí. Příjem vč. předčištění pracoval s výkonem 100 tun/hod, k mletí 11 čtyřválcových stolics kapacitou 160 tun/24 hod. Vyráběla se mouka hladká (20 druhů), polohrubá a hrubá, 3 druhy mouk celozrnných a speciální mpuka na oplatky. Většina se rozvážela velkoobjemovými cisternami, zbytel se balil.

do r. 2014 nadnárodní společnost GoodMills

V roce 2015 koupila mlýn Škoda a. s. a nechala ho zdemolovat. Na jeho místě bude několikapodlažní parkoviště pro zaměstnance vývojového pracoviště.