Wawrovi byli brněnská rodina mlynářů, která vlastnila v 19. století v Brně dva mlýny. První se nacházel na ulici Mlýnské (dnešní areál Vlněny) a druhý v líšeňském Mariánském údolí (dnešní tzv. Horní mlýn). Poslední z Wawrů, kdo na těchto mlýnech hospodařil, byl Antonín Wawra (1793–1845) se svou manželkou Annou (1800–1880). Jeho synové se už mlynářství nevěnovali a mlýny pouze pronajímali. Nejvýznamnější člen rodiny byl Jindřich Blažej Wawra (1831–1887), lodní lékař, cestovatel a botanik. Studoval botaniku u starobrněnských augustiniánů, filozofii v Brně a medicínu ve Vídni. Roku 1855 nastoupil k námořnictvu jako lodní lékař. Později se stal osobním lékařem a společníkem mexického císaře Maxmiliána (bratra Františka Josefa I.) nebo princů sasko-koburských, s nimiž podnikl řadu dlouhých námořních cest. Během expedic objevil více jak 170 druhů rostlin, některé druhy po něm byly rovněž pojmenovány. Vzorky rostlin, které na svých cestách sbíral, byly po návratu zasazeny ve sklenících zámku Schönbrunn ale také i v botanické zahradě u Ponávky v Brně, kterou založil. Roku 1873 byl povýšen do rytířského stavu, s predikátem von Fernsee – z dalekých moří. Svou rozsáhlou pozůstalost, kterou tvořilo množství fotografií, herbářů a předmětů z cest, odkázal tehdejšímu Františkovu muzeu v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum), po roce 1945 však byla celá pozůstalost převezena do pražského Náprstkova muzea. Podle Jindřicha Wawry byla dříve pojmenována v Brně ulice Wawragasse, dnešní Hybešova.
