Horní mlýn

Klasicistní mlýn na potoce, v podobě venkovské usedlosti, zachovaný ve hmotě v přestavbě z doby po r. 1850.
Objekt byl zachycen na mapě stabilního katastru k r. 1835, jako poměrně velký, nespalného charakteru, se značkou pro mlýn o jednom složení. Byl zapojený do trojstranné zástavby dvora usedlosti, průjezdného směrem k západu cestou sledující po severní straně Tichou Orlici. Menší budovy ve dvoře měly spalný charakter. Menší změnu zaznamenává indikační skica, další úzké hospodářské křídlo uzavřelo dvůr, který zůstal průjezdný na nárožích. Pozemkový katastr zobrazuje objekt širší a kratší dispozice s krátkým bočním křídlem a na severu pozůstatkem staršího půdorysu. Dvůr již není průjezdný, je menší, obestavěný ze tří stran. K r. 1945 ( před vysídlením Němců) měl objekt číslo 83 a patřil k zemědělským hospodářstvím.
Zděný přízemní dům široké podélné dispozice, usazený ve svahu, s vysokou polovalbovou střechou a zděným štítem v průčelí. Střecha je prodloužena na obou stranách námětky, krytá eternitovými šablonami. Komín cihelný, nový, pod hřebenem zhruba uprostřed dispozice. Do průčelí vedou 4 symetricky rozmístěná okna v nepůvodním dvoukřídlém nečleněném provedení. Nad přízemím je provedena bohatě profilovaná štuková římsa shora krytá falcovaným plechem. Trojice oken v jedné řadě na spodní straně štítu je rozmístěna nesymetricky, štít je hladce omítaný. Křídlo ve dvoře je novodobé, ve stopě starší stavby. Probíhající rekonstrukce – oválná okénka ve štítu byla zazděna.
Klasicistní mlýn na potoku, mlýnice je součástí domu. Přidanou hodnotou je zachovaná vazba na krajinu.
Při mapování stabilního katastru v roce 1840 je budova, jako jedna z mála v obci, zděná a spolu s dalšími hospodářskými stavbami tvoří dvůr s trojstrannou dispozicí. K větší přestavbě (do přibližně současné podoby) došlo ve 2. polovině 19. století.