Historie
Obecná historie:
Sychotín je prvně připomínán roku 1374. V této době se také pod kunštátským hradem připomíná šest mlýnů, a je velmi pravděpodobné, že některý znich mohl stát právě v Sychotíně. V lánových rejstřících ze 70. let 17. století je k jedné usedlosti svýměrou do 10 měřic uváděn mlýn. Mlýnský náhon začíná už pod hrází rybníka při cestě mezi Sychotínem a Makovem ležícím pod areálem bývalé grafitárny. Obnoven byl v 90. letech 20. století. Náhon odtud vedl vodu až koběma vodním technickým stavbám v Sychotíně. K roku 1764 se uvádí, že bylo mlýnské koryto nově vyhotoveno. Zda šlo jen o opravu nebo skutečně o úplně nové koryto ale není zřejmé.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Mlýn a pila č.p. 12. Tento mlýn stával po levé straně silnice vedoucí do Makova. Nejstarší zprávy o držitelích tohoto stavení pochází zroku 1657, kdy je držitelem této stavby uváděné jako mlýn Řehoř Weiss. O sto let později je tato budova stále uváděna jako mlýn na nestálé vodě a majitel Matěj Navrátil držel ještě polnosti a byl panským kovářem. Když roku 1757 zemřel, ujal se usedlosti jeho syn Ondřej. Zřejmě problémy s vodou vedly k zániku mlynářské živnosti a roku 1760 je toto stavení vedeno jen jako podsedek.
1826 Josef Navrátil
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Zánik mlynářské živnosti
K roku 1850 se k majitelům připisuje i držba pily. Na indikační skice stabilního katastru zroku 1826 je u tohoto domu postavená přímo na náhonu samostatně stojící dřevěná budova sousedící s další, která však stojí hned při náhonu. Zřejmě jedna z těchto budov byla pilnicí pily na vodní pohon.
První světová válka (1914–1918)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Dnes je původní objekt mlýna rozdělen na dvě čísla popisná a přestavěn. Starší roubená část objektu se světnicí (zřejmě pamatující provoz mlýna) dnes má č.p. 5, přilehlé budovy směrem k náhonu, který byl společný i pro mlýn č.p. 34, jsou zděné a zcela nahradily původní stavbu z doby provozu mlýna i pily. Na roubeném objektu je dochován starý svisle bedněný štít s polychromií bílé barvy na ploše desek a červené na lištách kryjících spáry.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1657 Řehoř Weiss
- 1757 Matěj Navrátil
1757-1760 Ondřej Navrátil
1826 Josef Navrátil
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
