Pověst o mlýnu u koupaliště
Mlýnské kolo u křížku
U mlýna na konci Dambořic pod lesním svahem tekl potok Salajka a v něm žil vodník. Jak mlýnští tovaryši odešli ze mlýna, tak si vodník vždy vylezl na vrbu. Protože mlýnské kolo mělo velkou setrvačnost, klepalo ještě asi půl hodiny do blížící se noci. Vodníka to klepání velmi rušilo, a tak se o půlnoci zjevil mlynářovi ve snu a nařídil mu, aby přestal mlet. Ale mlynář si myslel, že je to jen sen, a tak mlel vesele dál. Druhý den, hned jak tovaryši odešli ze šichty, sedl si vodník zase na vrbu, aby číhal na toulavé děti. Ale co to? Rušivé klapání mlýnského kola se ještě vystupňovalo. To už milého vodníka natolik dozlobilo, že se o půlnoci znovu zjevil mlynáři a pohrozil mu, že mu mlýnské kolo vezme. Mlynář si zase myslel, že to byl zlý sen. Ale třetího dne se po šichtě začalo kouřit kolem mlýna, v oknech zářilo podivné světlo, najednou velká rána a mlýnské kolo bylo u křížku na Padělíčkách. Vodník by ho byl zanesl dál, ale v cestě mu bránil kříž. To mlýnské kolo je tam dodnes a ten mlýn také stojí. Říká se, že až na Silničné je slyšet klapot našeho tajemného mlýna.
Václav Kratochvíl; pověst mu vyprávěl jeho děd František Kratochvíl
