Třebíč, 25. července 1632
Já Rudolf hrabě z Valdštejna a na Třebíči, Rožďalovicích a Novém Ronově J.M.C. římského, uherského a českého krále rada a komorník.
Tak jakož jsem mlejn nejvejš spuštěnej náležející Floriánovi Paušovi na panství mém Třebíčském skrze cech mlynářský, byvše přítomní všichni mistři, co jich na gruntech panství třebíčského zůstává, shlídnouti a prošacovati dal.
A poněvadž ten a takovej šacunk a s jakejmi dědinami a lukami k tomu mlejnu od starodávna, co náležitého bylo, zejména toho od nich v známost svésti pominulo. Nýbrž šacunk velmi zatmělý a v sumě nad míru zvejšenej se býti vynachází. Poněvadž při témž mlejně žádných koní a dobytků, v obilí, v slamách nebo satého se nezanechává a mimoto týž mlejn všecken a a docela nanejvejš spuštěn jest.
Z těch oznámenejch příčin mně se na takovém šacunku zatmělém přestati nevidí.
Však prohlídajíce já na to a spatřujíce téhož Floriána Pouše manželky a dítek jeho, že on déle, když mlejn v držení svém míti nemůže, aby mohly sobě zase (však na gruntech mých) nějakou živnůstku koupiti.
Na ten a takovej jistej způsob týž mlejn Floriána Pouše koupiti a ujíti chci, se všemi rolmi, lukami, porostlinami i s tím cokoliv na druhé straně řeky leží a k těm podsedkům od starodávna přináleželo a až dosud nadpřináleží, za summu jeden tisíc pět set zlatých moravských, závdavku tak jakž šacováno jest třista zlatých moravských. Při postoupení mlejna se složilo 150 zl. mor. a od postoupení mlejna v roce pořád zběhlým doložiti ostatní summy totiž 150 zl. mor. a k placení roční peněz gruntovních, když se závdavek doloží, opět v roce až do vyplnění svrchu psané summy po 35 zl. nápadníkům a jemu Poušovi pokládati se má, však nápadnící kteříkoliv na témž mlejně Poušovi sobě jaké spravedlnosti náležité mají, poněvadž sou dopouštěli jemu Poušovi téhož mlejna do konce na hlavu spouštěti a pomíjeli, aby lepším hospodřem byl, jeho napomínati a nebo jiným hospodářem pilnějším opatřiti dáti.
Tou příčinou budou povinný nápadův svých vedle uznání, když se soud obecní v přítomnosti mé držeti bude, některou kopu z peněz každej z nich upustiti a pomáhati, aby dítky jeho mohly k svému zrostu a odchování přijíti.
A roku toho 1632 obilí ozimé i na jaro co při témž mlejně zaseto jest zrno, když se vymlátí má on Pouš k svému užitku obrátiti, však slámy všecky, droby, plevy, sena, co jich koliv naklizeno jest, i z těch přikoupených luk, mají mně k ruce při mlejně zůstávati a náležitě kterého co zůstává vykázati dáti. Svršky a nábytky co při témž mlejně v světnicích, komorách stolův, lavic za méně, co hřebem přibito, hlínou zamazáno jest, zůstávati má. Tak jakž cechmistři kteříž při šacunku byli a jej sepsati dali, k čemuž já, ačkoliv dosti na mále a skromně toho se nachází, přistupuji k tomu vůli svou dávám.
Takové pak všecky věci, svršky a nábytky při témž mlejně shromážděné, aby jménem a na místě mém k ruce mé ouředlník purkrabě a písař důchodní můj třebíčský společně na to pozor majíce, přijímali. O tom dostatečně nařizuji a poroučím. Čehož datum na Třebíči v neděli památky sv. Jakuba apoštola Páně. Léta 1632.
R. h. z Valdštejna v.r.
