Panský Havlův mlýn (Habel Mühle) s hospodářským dvorem byl vystavěn patrně již v 16. století na levém břehu říčky Střely (Schnella Bach) v údolí při bývalé cestě do Verušic a dále do Žlutic asi kilometr jihovýchodně pod dnes již zcela zaniklou vsí Skoky (Mariastock). V roce 1605 prodal tehdejší držitel panství Údrč Fabian Sebastian Pröllhofer zdejší mlýn rytíři Janu Ratibořskému. Již v roce 1610 odkoupilo od jeho syna, rytíře Jana Jáchyma Ratibořského ze Chcebuze panský Havlův mlýn pod vsí Skoky včetně tří velkých luk a k tomu náležející kůlnu město Žlutice za 2.650 kop míšeňských grošů.
Podle kupních smlouvy ze dne 12. dubna 1712 poté prodala žlutická městská obec Havlův mlýn Janovi Jiřímu Skálovi za 3.000 zlatých s povinností ročně zdarma semlít 40 korců obilí, nařezat 30 kusů klád, jakož i přiblížit všude se nalézající olšové dřevo bez odměny, za to mu obec dodá měkké dřevo. Obyvatelům tří vsí, Semtěš, Mlyňany a Domašín, bylo přikázáno nechat si ve zdejším mlýně semlít své obilí. Zároveň byli sedláci z těchto vsí povinni, tak často, jak to bylo nutné, přivážet stavební dřevo, přinášet mlýnské kameny, čistit mlýnský náhon a zařídit vše další, co bylo na údržbu mlýna nezbytné. Mlýn měl být osvobozen od ubytovací povinnosti (kvartýrování) a řádné kontribuce.
Podle tabely majetkového přiznání města Žlutice z roku 1749 odváděl dominikální Havlův mlýn roční činži ve výši 28 zlatých v hotovosti a 32 korců v žitu. Podle přehledné tabely na movitý a nemovitý majetek města Žlutice vlastnila v roce 1803 dominikální Havlův mlýn právě žlutická městská obec.
Patrně sňatkem s Theresií Habl dne 16. listopadu 1880 získal Havlův mlýn u Skoků Johann Nepomuk Böhm ze Zbraslavi, který zemřel dne 26. dubna 1936. Již v roce 1930 však vlastnil Halvův mlýn čp. 23 jeho syn, mlynář Josef Böhm, mlýn byl tehdy nazýván rovněž Böhmův mlýn (Böhm Mühle). K roku 1930 zde byla v provozu dvě mlýnská kola na svrchní vodu o průtoku 0,114 a 0,095 m³/s, spádu 4,3 a 4,4 metru a výkonu 4,25 a 3,6 koní. Josef Böhm umírá dne 19. dubna 1944 ve Skokách.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však již nebyl mlýn využíván a neudržovaný areál postupně chátral. Po roce 1965 byly ruiny bývalého mlýna zbořeny a následně byly zatopeny vodami říčky Střely při výstavbě vodní nádrže Žlutice.
zdroj: Památky a příroda Karlovarska
(Jaroslav Vyčichlo, 2016)
