Jarošovský (hořejší), Vraní mlýn

V Jarošově se po celé 16. – 17.století nacházel pouze jeden mlýn pod vsí Jarošov nedaleko osady Vranice. Před Vranicemi sbírá své prameny a přítoky řeka Novohradka, která byla zdrojem vody pro Vranický mlýn. Roku 1597 prodal mlynář Jan Jansa tento mlýn ležící pod Jarošovem Petru Vranickému za 200 kop.
Tuto mlynářskou živnost koupil roku 1655 Pavel Mlynář od své manželky Kateřiny za 105 kop.
Roku 1696 se stal majitelem tohoto tzv. mlýna Vranického pod Jarošovem Tomáš Ječminko. Mlýn byl nákladem obecním z grunthu vyzdvižený a všechny pohledávky – daně a peníze do důchodu zámeckého i městského zaplacené. Ve své závěti roku 1702 uvádí Tomáš Ječminko: „Předně mám od své milé vrchnosti mlejn koupený a zápisem potvrzený za trhový peníze 100 kop míš.“250 Ale protože k mlýnu přistavěl pilu, zvyšuje jeho cenu na 150 kop.
Mlýn odkazuje své manželce, která jej má spravovat, jak dlouho bude chtít a poté postoupit  synu Matějovi. Kdyby se tento syn „…nevydařil…“ a druhý syn Martin „…se nevrátil…“, tehdy připadne mlýn některé dceři. K mlýnu patřilo kromě mlýnského zařízení i 1 klisna, 1 vůz, 1 pluh a 1 brány. Na mlýně byly stálé platy vsi Jarošovu, roboty a jiné poplatky. Vsi Jarošov a Příluka byly povinny mlít v tomto mlýně.
Na mlýně patrně hospodařila vdova Markéta a po třech letech, kdy se vyplnily otcovy předpovědi ohledně synů, jej prodala svému zeti Václavu Žďárovi. V roce 1705 tak tento mlýn s pilou v ceně 150 kop změnil svého majitele a skončilo tím hospodaření mlynářského rodu Ječmínků na Vranickém mlýně.
K roku 1744 je uváděn mlynář Jiřík Žďára, který jako pohořelý, žádá město o dříví na opravy.255 Po Jiříkovi vzal tento mlýn Václav Wíšek. V roce 1757 přebírá živnost tedy „…mlýn s 1 strychem a 1 wěrtelem wornej Roli a za 1 vůz sena…“ syn Matěj Wíšek za 150 kop. K mlýnu mu otec přidává „…2 Sekery a 2 Pytlíky ke Mlejnu, 5 Nasejpek, 1 Sochor železný, 2 Kramle, 2 Woškrty,1 Pemerlici, 1 Motiku, 1 Lopatu, 1 Tůček, 1 Trakař…“. Otec si zajišťuje výminek a dostává od syna závdavek na cenu mlýna 60 kop. Dalších šedesát kop platil mlynář k záduši Mladočovskému a 20 kop k Makovskému. Dalším platem v pořadí je „…5 kop Jiříkovi Žďárovi odkázaných…“.
Matěj mlynařil jistě do roku 1777, kdy platí splátky k záduši Mladočovskému. Někdy mezi lety 1777-1781 však mlynář zemřel a mlýn zdědila vdova Anna s pěti dětmi. Roku 1781 se Anna znovu provdala a její manžel František Petrů se ujal mlýna „…do vejrostu nejmladšího syna Jana, kdiby pak on zemřel, tehdy do Zrustu Václava, kdiby pak též jeho Pan Buch powolal, tehdy do wejrostu Josefa…“.
Sumu za mlýn 150 kop má nový mlynář splácet své manželce a dětem po Matějovi Wíškovi.
K mlýnu patřily: „…2 Woškrty, 1 Sochor železný, 1 Pemerlici, 1 Sekera Mlinářská, 1 Sekera Kladní, 1 Pilka Rameční, 4 Nasejpky, 1 Pila oblouční, 4 Pytlíky, 1 Obruč na Kamen, 5 Toků, 1 Trakař, 1 Tůček, 1 Lopatu, 1 Motiku, 1 Kopáč, 1 Kosa obilná, 1 Travná, 1 Kleštěke Mlejnu, 1 Kamnovec železný, 1 Dláto, 1 Nebozíz Latovník, 1 malý Nebozíz, 1 Poříz, 1 Kleště, 1 Špic, 2 Krávy a 1 Jalovice…“. Tento detailní výpis nářadí a příslušenství k mlýnu měl zaručit, že jej František Petrů až nastane čas odevzdá synu po Matějovi Wíškovi v naprosto shodném stavu. Dále měl nový mlynář zaplatit Josefovi a Václavovi za pilu u mlýna každému 10 krejcarů a pomoci jim v řemesle. Každému z pěti sirotků a Lidmile, sestře bývalého mlynáře, musí vydat svatební výbavu. Pokud bude dobrým hospodářem a mlýn zachová v dobrém stavu, bude mu náležet vejminek, který je určen kšaftem Matěje Wíška.
František Petrů se však ukázal jako špatný hospodář. Roku 1793, kdy živnost přebíral Josef Wíšek mlýn „nanejvýš zpustlý jest a při témž stojící Pila již docela v Skázu jest přišla“.
Mlýn byl v natolik špatném stavu, že jinak hrozil jeho prodej do cizích rukou. Josef zaplatil nejen kupní cenu mlýna 175 zlatých, ale po dohodě s poručníkem bratrů Jiřím Peřinou vyplatil ještě Václavovi 60zl a Janovi 70zl. Mlýn tak přišel mladého hospodáře za 305 zlatých. I když nebyl jeho otčím dobrým hospodářem, přesto měl právo na vejminek ve mlýně i se svou manželkou. Do budoucna měl bratr Jan předkupní právo na mlýn. K povinnostem mladého mlynáře patřilo i 26 dní pěší roboty ročně, úrok ve výši 11krejcarů a 4 ½ dr na sv. Jiří a sv. Havla, „…z Přádla celoročně 2 krejcary, z Wody 4zl 40kr platiti, neměně 34 Kusy Šindele in Natura své Vrchnosti odváděti…“. Josef hospodařil na Vranickém mlýně v Jarošově 11 let a než jej roku 1804 prodal, nechal si celou živnost ocenit. Podle tohoto vycenění mělo stavení hodnotu 400 zl, tzv. werk 270 zl, pila 400 zl, stodola 150 zl, pole 210 zl, louky 400 zl a zahrada 300 zl. Celkem tedy za mlýn s hospodářstvím dostal od mlynáře Kysilky 2130 zlatých rýnských.