Ministerstvo kultury České republiky
V Praze dne 16. září 2002
Č.j.: 10559/2001
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury, jako příslušný ústřední orgán státní správy pro kulturní památky v České republice, ve věci žádosti manželů Jany a Miloslava Šlechtových, bytem 588 32 Brtnice, Spojovací 584, o zrušení prohlášení bývalého vodního mlýna čp. 18 vRančířově, okres Jihlava, za kulturní památku, rozhodlo takto:
Ministerstvo kultury podle ust. § 8 odst. 1 zákona České národní rady číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, n e r u š í prohlášení bývalého vodního mlýna čp. 18 v Rančířově, okres Jihlava, za kulturní památku.
Odůvodnění
Dne 22. 6. 2001 obdrželo Ministerstvo kultury od Jany a Miloslava Šlechtových, bytem 588 32 Brtnice, Spojovací čp. 584, jak sami uvádějí, odvolání proti rozhodnutí čj. RR/kult 1117/01 ze dne 31. 5. 2001, správní orgán, který rozhodnutí vydal neuveden, s žádostí o součinnost a o zrušení prohlášení za památkový objekt rejstříkové číslo 5179, bývalý vodní mlýn na pozemku parcelní číslo st. 24/1 s budovou objektem bydlení čp. 18, v k.ú. a obci Rančířov, vedeného na listu vlastnictví č. 6 Katastrálního úřadu Jihlava, z důvodů, že stávající stav objektu je havarijní, který vyžaduje bezpodmínečné zbourání celé mlýnice, schodiště a části budovy s vybetonováním nového základu s vodoinstalační vrstvou a opětovné vyzdění zdiva novým stavebním materiálem, kdy celá tato situace je dána tím, že budova ztratila svůj původní účel využití při protržení rybníka v roce 1918 a další devastace nastala v 70 tých letech, kdy byla budova zaplavena až do výše 60 cm.
Ve věci byla vyžádána stanoviska od Okresního úřadu Jihlava, Krajského úřadu kraje Vysočina a Státního památkového ústavu v Brně.
Dne 4.6. 2002 obdrželo Ministerstvo kultury od Státního památkového ústavu v Brně pod č. j.: 3061/2002-38lř-OI 332/2002 ze dne 29. 5. 2002 odborné stanovisko, ve kterém se kromě jiného uvádí, že vodní dílo - rybník a zemní náhon s odtokem - bylo zničeno, bývalé hospodářské stavby byly po roce 1990 bez vědomí odborné organizace státní památkové péče účelově adaptovány pro kožedělnou výrobu. Přestavbou došlo k rapidnímu snížení výpovědní hodnoty, jeden z objektů byl zcela demolován. Vzhledem k nešetrnému stržení tohoto objektu, který stavebně souvisel s chráněnou stavbou mlýnice, došlo k hrubému narušení krovu i zdivá mlýnice. Dále bylo konstatováno, že špatný stavební stav nemovité kulturní památky je způsoben nevhodným zásahem současného vlastníka při demolici sousední stavby, resp. cíleným ponecháním mlýnice bez průběžné údržby. Závěrem se konstatuje doporučení zrušení památkové ochrany, kdy z hlediska státní památkové péče je situace neudržitelná, vlastník zamýšlí tuto památku adaptovat pro bydlení, navržená funkce stavby je považována za nepřiměřenou hodnotám a možnostem objektu. Stavební podstata památky je do té míry narušena, že by nutně došlo k výstavbě kopie.
Dne 4. 7. 2002 obdrželo Ministerstvo kultury od Okresního úřadu Jihlava pod č. j.: RR/kult 773/02 ze dne 28. 6. 2002 stanovisko, že obnova kulturní památky řešená v souladu s požadavky památkové péče by byla značně nákladná, dnes již částečně nemožná, proto výkonný orgán státní památkové péče dospěl k názoru, že zachování památky není možné.
Dne 2. 8. 2002 obdrželo Ministerstvo kultury od Krajského úřadu kraje Vysočina pod č. j.: 152/2/2002/KUJIP000PNSG ze dne 30. 7. 2002 vyjádření, že žádost žadatelů považují za odůvodněnou a dále považují za žádoucí zachovat při obnově objektu vzhled pravé části budovy mlýna.
Vzhledem k tomu, že jednotlivá vyjádření výkonných orgánů a odborné organizace státní památkové péče v sobě zahrnovala zásadní logické rozpory ke zdůvodnění zákonem požadovaných mimořádně závažných důvodů pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku, zejména, že navržená funkce stavby je považována za nepřiměřenou, obnova kulturní památky by byla značně nákladná, žádost je považována za odůvodněnou, aleje požadován zachovat při obnově vzhled pravé části budovy mlýna a dále bylo možno dovozovat, že popsaný stav kulturní památky byl zapříčiněn vědomou činností vlastníka kulturní památky, aby mlýn mohl přestavět na velkokapacitní ubytovací zařízení, ze kterého by pak mohl také náležitě finančně profitovat, ve své podstatě na úkor zákonem chráněných zájmů státní památkové péče, byla věc předána k posouzení Komisi Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení věci za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení věci za kulturní památku, sekce nemovitých kulturních památek.
Dne 11. 9. 2002, komise složená z předních odborníků České republiky v oboru, věc na svém 24. jednání projednala se závěrem, že nedoporučuje zrušení prohlášení za kulturní památku, protože zásahy, provedené účelově, jsou reverzibilní a významná památková hodnota areálu přetrvává.
Ministerstvo kultury posoudilo žádost, jednotlivá vyjádření příslušných výkonných orgánů a odborné organizace státní památkové péče i doporučení komise předních odborníků České republiky jednotlivě i v jejich souhrnu, zvláště pak z hledisek zákonem chráněných zájmů státní památkové péče a přiklonilo se k doporučení komise, neboť je nanejvýš žádoucí, aby tato kulturní památka zůstala zachována jako nedílná součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelného bohatství státu, a to i v tom případě, že stát bude nucen se na obnově této kulturní památky metodicky i finančně podílet, neboť příslušný výkonný orgán a odborná organizace státní památkové péče při účelové devastaci této kulturní památky neplnili své zákonem uložené povinnosti. Na základě uvedených skutečností bylo rozhodnuto, jak v enunciátu rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Podle ust. § 44 citovaného zákona se na toto řízení nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení.
JUDr. Václav Karmazín, vedoucí ekonomicko-právního oddělení v odboru památkové péče ministerstva kultury
