Hodnotná stavba klášterní rezidence, později vodního mlýna s historickými nosnými konstrukcemi cenné středověké a novověké architektury. Významná historická klášterní později technická památka v obci.
Mlýn byl založen na pozemcích náležejících klášteru znojemských klarisek již koncem 13. století a k usnadnění provozu byl církevní vrchností opatřen devíti poddanskými usedlostmi. První písemná zmínka pochází z roku 1520, kdy klášter klarisek snížil mlynáři Štěpánovi každoroční naturální plat z důvodu opakujících se povodní. Nejstarší zděná část byla vystavěna v první čtvrtině 16. století, kdy zde bylo samostatně stojící dvoupatrové stavení obdélného půdorysu, dnes tvořící jádro jižního křídla.Před polovinou 16. století držel mlýn znojemský měšťan Kryštof Hynkl, za něhož došlo ke zhodnocení a rozšíření mlýna. V polovině 16. století získal mlýn znojemský měšťan Václav Ryšan z Rozenštejna, doložený zde roku 1551. V průběhu poslední čtvrtiny až přelomu 16. a 17. století byl mlýn přestavěn a modernizován. K východnímu křídlu byla přistavěna patrová část s průjezdem do dvora. Na ni kolmo přiléhalo nově vystavěné patrové severní křídlo, v němž byla sladovna, pivovar a sýpka. V severní části souboru byly rovněž stáje, chlévy, lisovna a vstup do sklepení. Na počátku třicetileté války držel mlýn Tobiáš Alman, jemuž byl zkonfiskován. Dne 27. února 1627 klášter klarisek prodal mlýn purkmistrovi města Mikulova Janu Guldenmüllerovi. Po skončení třicetileté války Jan Guldenmüller mlýn prodal sekretáři dvorské komory Reinoldovi z Rungenu, a to bez souhlasu klarisek, což vyvolalo soudní spory. V roce 1665 byl mlýn prodán dědici po Reinoldovi z Rungenu za 12 000 zlatých rýnských. Nový majitel Karel Staindl z Plossenödtu získal spolu s mlýnem mlýnici se složeními, sýpkami, chlévy, kvelby a vším příslušenstvím, včetně rybářského práva, ovčárny s ovčím dvorem, pivovarem, sladovnou, zahradním domkem, dvěma vinohrady a zahradami. V roce 1668 zakoupil areál mlýna premonstrátský klášter v Louce. Obytná část sloužila jako letní sídlo louckého opata. Vlastní mlýn s hospodářskými staveními byl pronajímán obvykle na tříleté období mlynářským mistrům. Na počátku 18. století naležel mlýn v Tasovicích, spolu mlýnem ve Slupi a v Jaroslavicích, ke třem největším mlýnům v kraji. V rámci josefínských reforem došlo roku 1782 ke zrušení kláštera, jehož majetek převzal do své správy náboženský fond. Tasovický mlýn byl prodán roku 1824 do dědičné držby mlynářskému mistru Karlu Steinmetzovi. V 19. století došlo k dílčím úpravám obytných prostor a hospodářské části. Na konci 19. století pak došlo k modernizaci provozu mlýna (instalace turbíny), přepatrování mlýnice a přestavbě splavu. Po druhé světové válce se mlýn dostal do družstevního užívání a v 50. letech 20. století zde bylo mletí na mouku zastaveno. Zařízení mlýna se ještě nějaký čas využívalo ke šrotování a na turbínu byl napojen eleketrický generátor. Poté objekty sloužily pouze k bydlení a byl zde provozován hostinec s tanečním sálem a kino. Po roce 1989 nový majitel připravoval rekonstrukci a přestavbu staveb mlýna na hotelové zařízení, projekt však nebyl realizován. V roce 2009 vypukl v areálu požár, při kterém shořela část střech. V letech 2010–2011 byla realizována rekonstrukce mlýnského náhonu a jeho vtokového objektu. Projekt s cílem „zachování historického vodního díla a posílení stability krajinného prvku, součásti funkčního biokoridoru v nivě řeky Dyje – součásti NATURA 2000“, s náklady 16,8 miliónů Kč, dotovaný z větší části z prostředků Evropské unie, byl úspěšně dokončen.
Tasovický mlýn a rezidence je mimořádným příkladem fyzické srostlice mohutné výrobní stavby a rezidence drobné světské a poté církevní vrchnosti. Monumentální soubor křídel mlýna a rezidence s pozdně gotickými, renesančními a barokními konstrukcemi a architektonickými prvky i četnými cennými detaily představuje mimořádný památkový objekt, který jedinečným způsob dokládá podobu pozdně středověké a raně novověké stavby s rezidenční i výrobní funkcí. Mlýn pak reprezentuje jeden z pozoruhodných exemplářů renesančních a barokních velkomlýnů o mnoha složeních situovaných na náhonech napájených Dyjí (třeba Slup, Micmanice, Mušov, Dolní Věstonice či Nejdek), tolik typických pro jih Moravy, které byly nejvýznamnějšími výrobními stavbami úrodných jihomoravských nížin mezi Znojmem a Břeclaví. I přes značně torzální stav tasovického komplexu (především dřevěných konstrukcí) zůstalo dochováno velké množství hodnotných architektonických prvků, a to kleneb, kamenných okenních ostění, nadokenních a parapetních říms, ostění portálů a krakorce. Tyto prvky náleží především do období pozdní gotiky, rané a pozdní renesance. Rovněž zůstaly zachovány hodnotné historický omítkové vrstvy, a to především z období renesance.
Historicky hodnotná severovýchodní část objektu klášterní rezidence s dochovanými prvky z období gotiky až klasicismu.
Soubor staveb bývalého mlýna a klášterní rezidence se nachází na jihozápadním okraji historického jádra vsi, na levém břehu více než kilometr dlouhého náhonu řeky Dyje. Trojkřídlá dispozice obklopující dvůr o dvou úrovních přiléhá svojí nejdelší, jižní stranou k náhonu. Východní, jednopatrové křídlo ve střední části prostupuje průjezd veřejné komunikace. Navazující severní, rovněž jednopatrové hospodářské křídlo sousedí s přízemním objektem. Soubor staveb je přístupný ze dvora, hlavní vertikální komunikaci umožňuje schodiště ve věži v jihovýchodním koutě dvora a schodiště v severní části východního křídla vedle průjezdu. Východní průčelí s vjezdem je dvoudílné, složené z jižní, kratší a nižší, mírně ustoupené části, a z navazující severní části. Severní, delší část východního průčelí je v úrovni přízemí členěna pásovou bosáží zalamovanou do klenáku vjezdu. Přízemí je odděleno od patra mělce profilovanou kordonovou římsou, v patře okenní otvory lemují ústupkové lištové šambrány se středovými klenáky, zalomené v horní třetině do průběžné římsy. Průčelí završuje částečně dochovaná fabionová korunní římsa. Fasáda je prolomena sedmi nepravidelně rozmístěnými osami. Portál průjezdu je kamenný, půlkruhový, členěný profilovaným oblounem a archivoltou dosedající na pásové pateční římsy. Severní průčelí, završené zčásti dochovaným trojúhelným štítem, je prolomeno dvěma novodobými pravoúhlými vstupy a dnes zazděným okenním otvorem s kamenným ostěním s profilovanou parapetní a nadokenní římsou. Na západní straně průčelí pokračuje přízemním přístavkem prolomeným čtyřmi čtvercovými okénky a pravoúhlým vstupem. Dvorní průčelí severní části východního křídla, směřující na západ, je patrové, završené fabionovou korunní římsou. V jižní části je klenutý průjezd, z části zazděný, v patře okenní otvor s kamenným ústupkovým ostěním, parapetní římsou a profilovanou nadokenní římsou. V přízemí i patře nepravidelně rozmístěné okenní otvory a vstupy jsou převážně zazděné. Dvorní průčelí severního křídla, obrácené k jihu, je patrové, s nepravidelně rozmístěnými, novodobě upravenými otvory. Na západní straně na severní křídlo navazuje přízemní stavba předsklepí. Severní část východního křídla obsahuje průjezd sklenutý stlačenou valenou klenbou se dvěma páry styčných výsečí s hřebínky. Z průjezdu vedl na severní straně dnes zazděný vstup do prostoru pod schodištěm do patra. Na jižní stěně je viditelná část kamenného ostění zazděného okenního otvoru. Místnosti v přízemí severní části východního křídla jsou plochostropé, okenní otvory v hlavním průčelí mají skosené špalety a rovné překlady. Patro bylo plochostropé, sálový prostor s okenními otvory s rozšířenými špaletami. Severní křídlo obsahuje v přízemí dnes předělený prostor čtvercového půdorysu s křížovými klenbami s hřebínky sklenutými na středový pilíř. V severní zdi je zasypaný vstup do sklepení. Další prostor je klenutý valenou klenbou a rozdělen na tři části, v severní stěně je půlkruhový cihelný pas, pravděpodobně související s dnes nepřístupnými podzemními prostorami. Patro je plochostropé.
Soubor staveb bývalého mlýna a klášterní rezidence se nachází na jihozápadním okraji historického jádra vsi, na levém břehu více než kilometr dlouhého náhonu řeky Dyje. Trojkřídlá dispozice obklopující dvůr o dvou úrovních přiléhá svojí nejdelší, jižní stranou k náhonu. Východní, jednopatrové křídlo ve střední části prostupuje průjezd veřejné komunikace. Soubor staveb je přístupný ze dvora, hlavní vertikální komunikaci umožňuje schodiště ve věži v jihovýchodním koutě dvora a schodiště v severní části východního křídla vedle průjezdu. Jihovýchodní část objektu je složena z nárožní části na půdorysu písmene L, doplněné hranolovou věží s dvouramenným schodištěm. Východní průčelí s vjezdem je dvoudílné, složené z jižní, kratší a nižší, mírně ustoupené části, a z navazující severní části. Fasádu jižní části, završenou profilovanou korunní římsou, prolamuje v přízemí pět pravoúhlých, nepravidelně rozmístěných okenních otvorů a v patře pak čtyři okenní otvory. V patře se dochovalo kamenné pískovcové ostění s mírně odsazenou profilovanou nadokenní římsou u prvního, druhého a čtvrtého okenního otvoru zleva, v přízemí pak u čtvrtého a pátého okenního otvoru, u kterých se dochovaly i parapetní římsy, u prvního a druhého otvoru jen nadokenní římsy. Na severním, ustoupeném nároží se ve starší omítkové vrstvě dochovalo iluzivní ryté, pravidelně stupňované kvádrování. Západní část jižního průčelí, náležející této části objektu, je dvoupatrová, dvouosá, zakončena profilovanou korunní římsou obíhající z východního průčelí. V úrovni prvního patra je mezi osy zavěšen dřevěný arkýř, po stranách východní osy v přízemí se nachází dva kamenné krakorce. Ve všech okenních otvorech se dochovala kamenná ostění různého charakteru, v některých případech včetně parapetní a nadokenní římsy. Západní, nádvorní průčelí schodišťové věže, vložené mezi jižní a východní křídlo, je dvoupatrové. Jednoosou fasádu horizontálně člení fabionová kordonová a korunní římsa. Vstup s půlkruhovým záklenkem je v úrovni dvora, v mezipatře a patře jsou okenní otvory s kamenným lištovým ostěním s profilovanou nadokenní římsou. Shodné okenní ostění měly i otvory na severní fasádě schodišťové věže, přičemž okenní otvor mezipatra byl rozšířen na vstup vedoucí na dnes již odstraněnou pavlač. Jižní část západního průčelí, náležející východnímu křídlu, tvoří v úrovni patra předstoupená lodžie přístupná ze dvora po vnějším schodišti. Pravoúhlý vstup má segmentový záklenek. Vlastní průčelí je členěno kordonovou a průběžnou parapetní římsou, v horním patře je dnes z části zazděná tříosá arkáda s toskánskými sloupy. Přízemí tzv. schodišťové věže, umístěné mezi jižní a východní křídlo objektu, je zaklenuto valnou klenbou s párem styčných výsečí s hřebínky. Hlavní schodiště v patře je přístupné ze dvora přes lodžii vstupním portálem s kamenným ostěním s ušima zatíženýma reliéfními kuželkami (jehlanci s koulemi), líc stěny nad překladem je probrán mělkou nikou. V čele podesty schodiště je portál s kamenným okoseným ostěním. Schodiště vedoucí do patra je dvouramenné, nad podestami klenuté křížovými klenbami s vytaženými hřebínky, nad rameny je schodiště zaklenuto stoupající stlačenou valenou klenbou. Jižní trakt východního křídla je přístupný z přízemí schodišťové věže a z jižního křídla. Jednotraktová dispozice obsahuje v přízemí dvě místnosti zaklenuté valenou klenbou s párem trojbokých styčných výsečí s vytaženými hřebínky. Sklepní prostora při východním průčelí východního křídla je rovněž sklenuta stlačenou valenou klenbou s párem styčných výsečí, okenní otvor se skosenou špaletou a segmentovým záklenkem má kamenné ostění. Jižní trakt východního křídla, přístupný v patře z jižního křídla a schodišťové věže, obsahuje menší prostor zaklenutý dvěma poli českých placek oddělených pasy a plochostropé místnosti. V sousedství průjezdu je místnost přístupná z podesty schodiště pravoúhlým portálem s okoseným ostěním a sklenutá stlačenou valenou klenbou s trojbokými vstřícnými výsečemi se sítí přetínaných hřebínků asymetrického rozvrhu. Místnosti druhého patra měly trámové stropy, okenní otvory s rozšířenými špaletami mají segmentové záklenky. Prostor při hlavním schodišti má v západní stěně dvě niky, z nichž větší mohla sloužit jako vstup na předpokládané druhé patro pavlače. Arkádová chodba na nádvorní straně je osvětlena trojnásobnou arkádou, dosedající ve střední části na toskánské sloupy. Klenba je valená s trojbokými lunetami. Východní sklep, přístupný dlouhou šíjí z podschodí schodišťové věže, je zaklenut stlačenou valenou klenbou, šíje pak valenou klenbou.
Soubor staveb bývalého mlýna a klášterní rezidence se nachází na jihozápadním okraji historického jádra vsi, na levém břehu více než kilometr dlouhého náhonu řeky Dyje. Trojkřídlá dispozice obklopující dvůr o dvou úrovních přiléhá svojí nejdelší, jižní stranou k náhonu. Východní, jednopatrové křídlo ve střední části prostupuje průjezd veřejné komunikace. Soubor staveb je přístupný ze dvora, hlavní vertikální komunikaci umožňuje schodiště ve věži v jihovýchodním koutě dvora a schodiště v severní části východního křídla vedle průjezdu. Jižní část objektu, s navazující mlýnicí na západní straně a východním křídlem na opačné straně, je vystavěna na obdélném půdorysu. Jižní průčelí nad náhonem je trojdílné, mezi středním a východním dílem je mírný zlom. Střední část jižního průčelí je dvoupatrová, nepatrně nižší než západní část a prolomená pěti okenními osami. Kamenné ostění a parapetní římsy se v různém stavu dochovaly ve všech okenních otvorech kromě druhé a třetí osy od západu v prvním a druhém patře. V úrovni přízemí se mezi první a druhou osou od východu nacházejí dva kamenné krakorce. Západní část severního, dvorního průčelí jižního křídla je dvoupatrová, završená korunní římsou. V přízemí je lemovaná sloupovou arkádou nesenou toskánskými sloupy a zaklenutou kolmo nabíhajícími úseky valených kleneb se vstřícnými výsečemi s vytaženými hřebínky. Archivolty jsou zděné bez profilace. Nad arkádou byla, v současnosti již odstraněná, dřevěná pavlač, na niž se vstupovalo ústupkovým portálem s nadsvětlíkem. Vstupy a okenní otvory různých velikostí jsou nerovnoměrně rozmístěny, v přízemí má nejvýchodnější ze tří vstupů profilovanou nadpražní římsu. Jižní křídlo je jednotraktové, prostory přízemí jsou přístupné z arkády, první patro bylo přístupné z dnes odstraněné pavlače, na niž vedl vstup schodištěm ve schodišťové věži, vedoucím i do druhého patra. Průchozí prostory v přízemí jsou zaklenuty jednak valenou klenbou s jedním párem styčných trojbokých výsečí s vytaženými hřebínky, jednak křížovými klenbami s vytaženými hřebínky. Okenní otvory mají převážně široce nálevkovité špalety a segmentové záklenky. Patro jižního křídla bylo přístupné z dnes již neexistující pavlače, prostory jsou plochostropé, okenní otvory s nálevkovitými špaletami a segmentovými záklenky. Druhé patro tvoří jeden velký, plochostropý prostor osvětlený okenními otvory s nálevkovitými špaletami v jižním průčelí.
Soubor staveb bývalého mlýna a klášterní rezidence se nachází na jihozápadním okraji historického jádra vsi, na levém břehu více než kilometr dlouhého náhonu řeky Dyje. Trojkřídlá dispozice obklopující dvůr o dvou úrovních přiléhá svojí nejdelší, jižní stranou k náhonu. Západní část jižního křídla tvoří třípatrové stavení mlýnice obdélného půdorysu, o rozměrech 27 x 14 m. Východní, jednopatrové křídlo ve střední části prostupuje průjezd veřejné komunikace. Soubor staveb je přístupný ze dvora, hlavní vertikální komunikaci umožňuje schodiště ve věži v jihovýchodním koutě dvora a schodiště v severní části východního křídla vedle průjezdu. Jižní průčelí nad náhonem je trojdílné, mezi středním a severním dílem je mírný zlom. Východní, nejvyšší, třípatrová část průčelí náleží mlýnici; nečleněná fasáda je prolomena pěti pravidelně rozmístěnými okenními osami. V prvním patře (mimo druhé okenní osy) a v druhém patře se dochovala částečně osekaná kamenná ostění s profilovanou parapetní a nadokenní římsou. V úrovni přízemí se nachází malé, nepravidelně rozmístěné otvory pro umístění hřídelí, u prvních tří otvorů od východu se dochovaly části kamenných ostění. Západní, vnější průčelí jižního křídla náležející mlýnici je třípatrové, dvouosé, zakončené trojúhelníkovým štítem. Na severní straně je prolomeno malým okénkem v patře rizalitu. Severní, dvorní průčelí se skládá ze dvou částí. Východní část, náležející mlýnici, je vzhledem ke svažitému terénu dvoupatrová, s předstoupeným přízemím a nárožími rizality, zakončenými pultovými stříškami. Fasáda je mimo rizalitů prolomena čtyřmi osami a členěna režným kordonovým pásem a pohledovými záklenky oken v patře. Rizality jsou prolomeny v úrovni patra okenním otvorem s kamenným ústupkovým ostěním s parapetní římsou, v případě západního rizalitu i s nadokenní římsou. V překladech oken jsou reliéfní štítky s rodovým znakem Ryšanů z Rozenštejna. Na východním rizalitu je pod oknem kartuše s volutami a obdélnou výplní. V bocích rizalitu jsou malá okénka s kamennými ostěními a nadokenními lištami. Předstoupené přízemí je prolomeno pravoúhlým vstupem do patra mlýnice a vstupem do přízemí, který je z části pod úrovní terénu. V místě opadané omítky u druhé osy od západu je patrné kamenné ostění s lištou a okosením, pod ním je vpadlá parapetní výplň a starší omítková vrstva s peky. K východnímu rizalitu je přiložen přístavek zádveří zastřešený pultovou stříškou. Pravoúhlý vstup rámuje kamenný portál, v jehož nadpraží je osazena profilovaná římsa nesoucí mělký půlkruhový tympanon s rolverkovou kartuší s reliéfním znakem Ryšanů z Rozenštejna a nápisem. Jednoprostorový interiér mlýnice halového typu je upraven vloženou dřevěnou konstrukcí na dvoulodí. V přízemí je prostor členěn podélným průvlakem vynášeným sloupky se sedly. Patra oddělují jen stropní trámy. Nádvorní, severní stěna je členěna sedmi oblouky liché arkády, ve třetím oblouku od západu je prolomen vstup. Jižní stěna, obrácená k náhonu, je prolomena menšími otvory pro osazení hřídelí kol, převážně se segmentovými záklenky a zkosenými špaletami. V západní stěně jsou zazděné okenní otvory a vstup, ve východní stěně jsou dva vstupy – jižní je v širším zazděném otvoru. Patro mlýnice má obdobný charakter jako přízemí, včetně liché arkády, v níž jsou prolomeny čtyři okenní otvory. Druhé patro je obdobné, dvorní stěna je v koutech prolomena do prostoru rizalitů. Třetí patro mlýnice má shodnou dispozici a je otevřené do krovu s ležatou stolicí. Obvodové stěny zesilují polopilířky, na východní a západní stěně ve formě mělkých nik.
Provozní budova severního křídla klášterní rezidence.
Soubor staveb bývalého mlýna a klášterní rezidence se nachází na jihozápadním okraji historického jádra vsi, na levém břehu více než kilometr dlouhého náhonu řeky Dyje. Trojkřídlá dispozice obklopující dvůr o dvou úrovních přiléhá svojí nejdelší, jižní stranou k náhonu. Východní, jednopatrové křídlo ve střední části prostupuje průjezd veřejné komunikace. Severní, jednopatrové hospodářské křídlo sousedí s přízemním objektem. Soubor staveb je přístupný ze dvora, hlavní vertikální komunikaci umožňuje schodiště ve věži v jihovýchodním koutě dvora a schodiště v severní části východního křídla vedle průjezdu. Severní průčelí, završené zčásti dochovaným trojúhelným štítem, je prolomeno dvěma novodobými pravoúhlými vstupy a dnes zazděným okenním otvorem s kamenným ostěním s profilovanou parapetní a nadokenní římsou. Na západní straně průčelí pokračuje přízemním přístavkem prolomeným čtyřmi čtvercovými okénky a pravoúhlým vstupem. Dvorní průčelí severního křídla, obrácené k jihu, je patrové, s nepravidelně rozmístěnými, novodobě upravenými otvory. Na západní straně na severní křídlo navazuje dnes přízemní stavba předsklepí, dříve se dvěma otevřenými půlkruhově zaklenutými vstupy, v současnosti osazenými plechovými vraty. Po odstranění patra provedeno pultové zastřešení s mírným sklonem.
Tasovický mlýn a rezidence je mimořádným příkladem fyzické srostlice mohutné výrobní stavby a rezidence drobné světské a poté církevní vrchnosti. Jihovýchodní část objektu, pocházející z období renesance, s konstrukcemi, architektonickými prvky i četnými cennými detaily představuje mimořádně hodnotný objekt, který jedinečným způsobem dokládá podobu raně novověké stavby s rezidenční i výrobní funkcí.
Soubor objektů bývalého vodního mlýna v Tasovicích, který v době baroka užívali jako rezidenci premonstráti v Louce, je spjat s náhonem, napájeným ze stavu na řece Dyji asi 1 km proti proudu řeky. Stavební soubor je trojkřídlé dispozice s nepravidelnostmi, které ovlivňuje m. j. i terasovité utváření terénu, svažujícího se do říční nivy. Dispozice obkličuje ze tří stran vnitřní dvůr ve dvou úrovních, tvaru mírně se rozvírajícího písmene U. Její těžiště spočívá v jižním křídle a jižní části východního křídla, nacházejících se bezprostředně při náhonu. Západní část jižního křídla představuje trojpatrové stavení mlýnice jednoprostorového halového půdorysu, dřevěnou konstrukcí interiéru upravené na sloupové dvoulodí. Východní dvoupatrová část jižního křídla se určuje jako víceprostorový šířkový jednotrakt dříve s nádvorní pavlačí na klenuté arkádové chodbě v přízemí. Širší jednotrakt jižní nárožní části východního křídla doplňuje do kouta dvora vložené hranolové schodiště věžového charakteru, konstruované jako dvouramenné, které spolu se schodištěm v severní části východního křídla vedle průjezdu zprostředkuje hlavní vertikální komunikaci. Severní jednopatrovou, opět jednotraktovou částí východního křídla prostupuje příčný průjezd. Kolmo nabíhá jednopatrové, jednotraktové severní křídlo převážně hospodářského využití. Hmoty převažujících nízkých sedlových střech z doby klasicismu, včetně dřívější střechy věžového schodiště, výrazně přesahuje strmější sedlová střecha severní části východního křídla z doby baroka. Všechna stavení souboru mají samostatné vstupy ze dvora. Z hodnotných konstrukcí a architektonických detailů se dochovaly např. raně a pozdně renesanční zdivo, klenby, sloupy, omítky, barokní krov, dekor oken, barokní profil, římsy, dekor vstup, dveří, kartuše, aj.
založení v 1. čtvrtině 16. století v pozdní gotice, zvětší části raně renesanční a renesanční stavba, menší úpravy barokní v 18. století, klasicistní v 1. třetině 19. století, poslední úpravy ve 3. čtvrtině 19. století až počátku 20. století
dochovaly se hodnotné historické nosné konstrukce (např. pozdně gotické, raně renesanční a renesanční zdivo, renesanční klenby, sloupy, některé omítky, barokní krov nad severní částí a fragmenty hodnotné architektury včetně některých detailů dekoru dokládající stavební vývoj souboru objektů bývalého mlýna ve zchátralém stavu, devastace a silná destrukce, v částečně havarijním stavu se samovolnou demolicí střech a některých kleneb, převážně bez výplní stavebních otvorů - nutná záchrana kulturní památky
mlýn a sídlo, v období baroka klášterní rezidence, od druhé poloviny 20. století postupné chátrání firma STABIL, Ing. Daniel - podrobné zaměření a devastace, bez využití stávajícího stavu a stavebně technický průzkum (září, říjen 1992), stavebně historický průzkum PhDr. Jan Eliáš, Kancelář pro SHP, Gorkého 29, 602 00 Brno
