Tomáškův mlýn

     Tomáškův mlýn v Hostkovicích č. p. 31

     Dle Lánového rejstříku dačického panství měl v roce 1656 Tomáškův mlýn v Hostkovicích, ležící na Volfířovském potoce, pravostranném přítoku Moravské Dyje dvě jednoduchá mlecí složení. Na mlýnu hospodaří vrchnostenský mlynář Tomáš Sprinzl a k mlýnu patří třičtvrtě lánu půdy. Dle Tereziánského katastru platil Kašpar Sprinzl vrchnosti v roce 1751 za dvě mlýnská složení dvanáct zlatých a za složení na vodní pilu jeden zlatý a třicet krejcarů.

     Nejpozději od roku 1793 měl rod Sprinzlů původně panský Tomáškův mlýn v dědičném pachtu. V roce 1808 se nejmladší syn mlynáře Antonín Sprinzl oženil v rámci rodu s Františkou Šprinclovou ze Šprinclova mlýna v Markvarci u Českého Rudolce. Před svatbou mu otec převedl mlýn s hospodářstvím. Při převodu měl mlýn dvě mlýnská složení, krupník se čtyřmi stoupami, vodní pilu k pořezu prken a k tomu lis na lněný olej. K mlýnu přináleželo čtyřicet dva měřic obdělávaných polností, louky a pastviny. Součástí života mlynářů téměř na všech vesnických mlýnech bylo polní hospodářství s chovem dobytka a drůbeže, které umožňovalo celoroční obživu všech obyvatel mlýna. Ze stejného důvodu byla ve mlýně olejna i pila.

     Z gruntu u mlýna platil hospodář dačickému vrchnostenskému úřadu nájem z půdy tři zlaté padesát šest a čtvrt krejcaru o sv. Jiřím a sv. Michalovi, za chov psů a prasat čtyři zlaté čtyřicet krejcarů, náhradu za robotu dvanáct zlatých třicet krejcarů, za propachtovanou panskou louku třicet devět krejcarů a za pronájem louky pro sklizeň sena a otavy u pustého Liščího mlýna čtyřicet šest krejcarů.

     V roce 1887 měl Tomáškův mlýn Jana a Marie Sprinzlových dvě obyčejná složení, která byla poháněna dvěma korečkovými vodními koly na svrchní vodu. Pro zajištění provozu pily na řezání prken sloužilo třetí vodní kolo poháněné stejným způsobem. Mlýn byl naháněn vodou přivedenou přes stavidlo uměle vybudovaným náhonem do retenční nádržky nad mlýnem z Volfířovského potoka. Odtud šla voda žlaby na vodní kola a odpadní strouhou vedenou pod mlýnem zpět do Volfířovského potoka.

     Mlýn byl po celou dobu ve vlastnictví mlynářského rodu Sprinzlů, posledním mlynářem byl Leopold Sprinzl. Mletí a šrotování na mlýně fungovalo do padesátých let dvacátého století, kdy byl jeho provoz nuceně ukončen, včetně pilařského provozu.