Červený mlýn, Na Červeném

Mezi rybníkem Musíkem a obcí Chlum v katastru obce Dublovic ležel v osadě Červený mlýn s číslem popisným 92. Tomuto poddanskému mlýnu, ke kterému vedl kilometrový náhon z potoka Musíku, se odedávna říkalo „Na Červeném“ nebo pouze „Červený.“ Vodní cejch byl zasazen 18. srpna 1881. Takovéto události se běžně účastnil starosta, zástupce obce představenstva, stavební rada, okresní komisař, nestranný technický znalec, horní a dolní mlynář a bezpochyby majitel mlýna. Tím byl tehdy Jan Jiráček, neboť fix nese jeho iniciály JJ.  Od roku 1898 vlastnil mlýn Alois Jiráček.

Protože byl mlýn vybaven jedním kolem na svrchní vodu a voda z potoka byla nestálá, snažil se Jiráček situaci řešit pomocným zařízením. Už v roce 1911 ve mlýně pracovala turbína. Pak 17. července 1918 podal Alois Jiráček žádost k okresnímu hejtmanství v Sedlčanech ohledně schválení jeho živnostenské provozovny s pohonem naftového motoru o síle 10 HP. Výměrem okresního hejtmanství v Sedlčanech z 6. září 1918 č. j. 35105 bylo na 11. září 1918 stanoveno komisionální řízení, které Jiráčkově žádosti vyhovělo.
K další renovaci přistoupil Jiráček na počátku roku 1930. Předložil okresnímu úřadu v Sedlčanech projekt, dle něhož hodlal postavit na místo dosavadního kola na svrchní vodu Francisovou regulační spirální turbínu s horizontálním hřídelem. Zároveň zažádal o zavedení šetření ohledně odběru vody z rybníka Musíku. Jiráčkův návrh prošetřila schůze konaná 11. února 1930. K samotnému řízení byl předložen výpis z vodní knihy okresního úřadu v Sedlčanech, kde bylo popsáno vodní zařízení mlýna a umístění normálního znamení. Řízení se účastnil soused Antonín Dejmek z Nalžovic číslo popisné 120 a jménem sousedů přednesl stížnost: „Že voda používaná k chlazení naftového motoru a znečištěná oleji, jest volně vypouštěna do potoka musíckého a tímto potok znečišťuje. Poněvadž vody z potoka používá se k hospodářským účelům, hlavně k napájení dobytka, vznikla jménem sousedů žádost, aby bylo učiněno opatření ku zamezení znečišťování této vody.“
Komise vzala Dejmkovu výpověď na vědomí a povolila Jiráčkovi stavbu Francisovy turbíny za podmínky, že vytvoří zděnou a vycementovanou žumpu, do níž se bude odvádět odpadová chladící voda z naftového motoru. Jiráček s podmínkou souhlasil a stavbu žumpy předpokládal do konce července 1930. Turbína se také realizovala a 13. října 1932 Alois Jiráček ml. zažádal o kolaudaci, osazení cejchu a živnostensko-právní schválení mlýnské provozovny. Komisionální šetření proběhlo 27. října 1932 a patrně bylo kladně vyřízeno, neboť ve vodní knize se nachází zápis z 26. listopadu 1934, že „mlynář splnil všechny podmínky zdejšího výměru ze dne 15 .listopadu 1932 č. j. 36994/32 jímž byl živnostensko-policejní a vodoprávní schválení mlýn čp. 92 v Dublovicích, uděluje okresní úřad v Sedlčanech povolení k živnostenskému používání této mlýnské provozovny.“
O tento výměr se v únoru 1934 zajímal okresní úřad v Sedlčanech a pověřil četnickou stanici v Chlumu kontrolou mlýna. Ta dopadla špatně, protože strážmistr Antonín Adámek ve zprávě okresnímu úřadu v Sedlčanech oznámil, že Jiráček dosud nevyhověl podmínkám výměru. Jiráček se ale ospravedlňoval už 29. ledna 1934, kdy psal okresnímu úřadu v Sedlčanech o dokončení nařízených úprav ve mlýně. Nakonec okresní úřad v Sedlčanech vydal nový výměr 17. listopadu 1934 č. j. 31176/34 s živnostensko-policejním a vodoprávním schválením mlýnské provozovny.

Jiráček během zabrání území v průběhu druhé světové války z kraje neodešel a pracoval u SS Hoffu Dublovitz. Jeho mlýn byl ponechán po válce v provozu.