Pan otec z Prachovského personál má velmi čilý,
sami si Výsadní obilní společnost založili.
Obilí měli v zásobě, priotož veseli si mleli,
jak a kdy chtěli.
Semílací povolení snadno si opatřili,
aby dodavatele po cestě nechytili.
Metráček za metráčkem míjel v dál
a vykutálený personál se smál.
Přišlo se však na to snadno,
když již byly metráčky vykouřeny na dno.
Ptá se hned pan otrec chtivě,
jak ten Burda přišel k tomu mletí lstivě.
Však nedozvěděl se toho mnoho,
neb personál se zarazil a byl konec toho.
Tímto se slavná obilní společnost rozpadla,
když je tato aféra dopadla.
Hle, mlýn tu stojí v širé láni a v něm veselý pan otec v plném humoru náhle sebou škub,
když jej v mlýně překvapil pan Keller a pan Sup.
Jedna pleticha za druhou šly najevo,
takže ve chvíli byl z toho pan otec celý nalevo.
Škrábe se za uchem, potírá si čelo,
jak by z něho půl dušičky výletělo.
Na to vymlouvá se pan otec: Jářku není loni,
bída nouzi honí.
Nic však platno, výmluva byla marná,
sepsali protokol a jeli od mlýna zdarma.
Od těch dob uplynul už kolikátý den,
když se panu otci zdál ten hrozný sen.
Divil se tomu, že ty vylizovačky následky mají,
že si o tom v okolí již povídají.
I ten pan soused vedle se ještě dnes tomu směje,
jak pana otce ta pokutička hřeje.
Dnes však v čele má chmury,
že mu tu pšeničku ze mlýna odvezly můry.
Chudák personál to za to odnes,
zatímco ruka pletichářská a čert odnes.
